Akce MČR SAC silnice 2016

Akce MČR SAC silnice patří do kategorie UAC. Datum: 2016-07-31.

Nejdelší varianta má délku 107.00 km.

Propozice :: Profil a mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015

• Dreamer – Nebe, peklo, ráj na Vysočině
  
  

  Na posledni chvili menim plany na vikend a vyrazim Moravu do vesnicky Bystre pobliz Policky na Mistrovstvi SAC CR 2016 v casovce jednotlivcu a na hromadny zavod. Znamena to obetovat temto zavodum cely vikend, protoze casovka se jede v sobotu a hromadny zavod v nedeli, i proto jsem ucast zvazoval, protoze na nedeli navic hlasi dest, bourky a 2 cm kroupy a v tom zavodit nepatri mezi to prave orechove. Nicmene, rozhodnuti padlo a v sobotu rano vyrazim z Prahy smer Vysocina. Dorazim pred obedem, registrace na zavody a rychle projeti trasy s Camrdou, nez trat casovky zavrou. Nakonec mame docela rezervu a tak nevaham a pri ceste zpet si vyjedu na krasny hrad Svojanov, ktery se tyci vedle trati casovky. Pak potkavam znova Camrdu, ktery neustale vzdycha ze je druha polovina casovky do kopce a jak to bude tezke, zatimco ja se snazim vnitrne naladit optimisticky, protoze casovka je hlavne o hlave.
  
  Ve 13h jsme zpet v Bystre, ale protoze start mam az nekdy v pul ctvrtek, mam spoustu casu. Parkuji na namesti, kde je uprostred pekny travnik a tak si tam po vzoru par ostatnich ucastniku vezmu tasku s jidlem a udelam si pekny piknik v trave! Po pulhodine hodovani projizdi kolem Jirka Voracek a divi se ze stale jim! Jeste ze prijel, jinak bych se tam cpal asi dodnes. Po obede je mi dobre, jsem ve stinu a na zavod nemam pomysleni. Ale neda se nic delat, hodinu pred startem musim opet na kolo a jde to ztezka. Rozjizdim se, ale asi az 15 min pred startem se mi dari telo nastartovat, prinutit se ke kratkemu intervalu a zacinam se na casovku konecne tesit a citim ze by to mohlo docela jet.
  
  Stojim na startu, skvele povzbuzuje Kocour a jdu na to. Prvni polovina 18km casovky je mirne z kopce, druha naopak do mirneho kopce. V praxi to znamena ze prvni polovinu jedu prumerem 50kmh, druhou 34kmh. To je myslim slusny vykon s prihlednutim k tomu ze mam obycejne silnicni kolo s nastavci. Tedy zadny casovkarsky special, zadna special riditka, kombineza, kapkovita prilba, ani jsem nebyl v Guru Fit na serizeni posedu za 5 tisic. Tohle vsechno kdyby se nascitalo tak to treba minutu k dobru da, mozna nekdy priste, mne zatim staci vedet fakt, ze rezervy jsou. Celou casovku jedu naplno, nikde se nesetrim a tak to boli tam i zpatky, hlavne tedy zpatky posledni 2 km uz si rikam ze je to dlouhe, dobre znameni, ze jsem tam nechal vsechno. Po casovce mam tak prijemny pocit, z naseho teamu jsem treti, celkove v kategorii 13. ale hlavne jsem prvni v ramci SUAC ligy, kterou jedu celorocne. Ale je fer rict, ze na Moravu nas sem prijelo asi pet a pul. Vecer odjezd na chalupu ke Kocourovi, kde je si uzivam luxusni servis a pobyt tam ve me vyvolava vzpominky na moji babicku a dedu, kdyz byl clovek jeste v bezstarostnem detstvi.
  
  V nedeli rano me probouzi bourka, ktera ale nastesti nema dlouheho trvani. Prichazi druha cast Moravskeho duetu, silnicni zavod. Ocekavani jsou velika, ve smyslu jak velke ty kroupy nakonec budou? Zatimco zbytek teamu startuje v 10h, moje kategorie bohuzel az jako posledni ve 13:35. To znamena ze posouvam snidani nekam na 10h, do Bystre prijizdim ve 12, zatimco ostatni pomalu miri do cisle. Kratke rozjeti, protoze znicehonic se objevuji zlovestne cerne mraky. Ve 12:50 zacne slejvak. Ve 13:20 sedime s Profesorem v aute, obnovuji meteoradar na mobilu. Vedle se prijizdi schovat pod strechu promoceny Kotrlik z Lawi. Vidime kus modre oblohy, tak rozhoduji, ze do toho jdeme! Fakt se mi ale nechce, ale kdyz uz tomu clovek obetovat vikend, jel sem takovy kus z Prahy, co muzete delat? Citil bych se jako zbabelec. Stihnu jeste namazat nohy a ruce hrejivkou kterou jsem prozretelne pribalil do batohu a o ktere bych si nemyslel ze ji pouziju na vrcholu leta a jdu si stoupnout na start.
  
  Odstartovano, pres 30 odvazlivcu. Sice uz neprsi, ale silnice hned nahazuji. Jsou tu borci jako Cer nebo Petr Novak, Salo a dalsi, takze je mi jasne ze dneska se pojede ostre. Pod prvni kopec udolim to jeste jde, ani mi neni zima. Prvni kopec zvany Hlasenak je tu, mam 2,2km se sklonem 9% takze docela prudke. Nastesti jsem si ho pred zavodem nestihl projet, zamerne rikam nastesti, protoze vedet co nas 6x ceka, mozna bych se na start nepostavil. Takhle se deru tmavym lesem a rozbitym asfaltem nahoru a hakuju celo. Novak s Cerem jedou hned prvni kopec, nahore je nas tak 15. Ale tak jsem to cekal, ze se to nejspis roztrha hned v prvnim kopci. Kratky sjezd, nebezpecna prava na sterku a jeste jeden neprijemny magnet na protivetru. I ten uspesne uhakuji a sjizdime dolu. Jirka Voracek hlasi praskly drat, tak to je smula. Razem jsem tu ze SUAC prvni, coz je sice fajn, ale do cile daleko. Druhe kolo nas pred kopcem dojede skupina odpadliku, protoze v udoli se moc nejede, ale kopec se jede uplne stejny srot jako v prvnim kole a tak je nas zase pod vrcholem stejny pocet. Nicmene mne to trochu ujizdi. Mam mensi diru na vrcholu a snazim se ji zalepit ve sjezdu a v magnetu. To se ale nedari, odstup stale stejny. Vidim ale ze Novak s Cerem to trhaji uspesne dal a i celni skupina se deli na dvojicky. Kus za mnou Kotrlik s Lawi, kus za nim dalsi asi peticlenna skupinka. Kus prede mnou jeden borec. Mam dve moznosti, pockat, nebo jet srot dal a zkusit dojet nekoho prede mnou. Volim moznost dve, protoze stale mam prostor jet naplno, jen ten konec kopce byl pres muj limit.
  
  Zahy tak dojizdim borce prede mnou, z ktereho se vyklube nekdo z kategorie A, startujicich 5min pred nami. Ten mi tedy vleze do haku a skoro nestrida, tak to jsem si moc nepomohl. Presto i jeho obcasne prostridani znamena, ze po prujezdu Bystrym a na zacatku udoli dojedeme dalsi dvojici, zatimco Kotrlika za nami nevidime. Tim padem jedeme razem ve ctyrech a je to veselejsi. Stridame a najizdime do dalsiho kopce. Jedu cely kopec na spici, krasne pozvzubuje Kamil A. z Axonu, slysim i nejake ostatni lidi, ale neni cas to moc vnimat, z jednoho baracku podle trati si vybavuji vetu "nechcete panaka borovicky?. Zahy pred sebou vidime dalsi dvojici nebo trojici kde je Salo a Chamrad. Tak parada, kdyz je sjedeme, hlasi ze vepredu je jenom pet lidi, takze razem jedu ve skupince o seste misto. Namota se k nam par lidi z acka, a hned je nas balik pres 10 lidi, ani nevim jak.
  
  Pak ale zacne opet prset, protoze to je nutno zminit ze do te doby, tedy nejake skoro dve hodiny neprselo, bylo kolem 22st a zavodilo se hodne prijemne. S tim destem ale veskery optimismus zmizel. V udoli se sice clovek trochu schoval, ale kdyz jsme najeli nekde ve ctvrtem kole do kopce, padla takova tma ze jsem musel sundat bryle, protoze jsem nic nevidel. Bez bryli jsem pak dojel az do cile, to se mi dlouho nestalo. Nebyla to sice bourka jako pred startem, ale prselo a postupne se ochlazovalo. Posledni dve kola to vypadalo tak, ze v udoli jsem promrzl a trvalo mi pulku kopce nez jsem se zahral. Takze ja se na kopec na konci vylozene tesil. Udolim jsem v baliku jezdil zamerne 10-20m sam za balikem, abych musel slapat za svoje a trochu se zahral. Byl to slusny ocistec, prsty na rukou zmrzle, tycinka nesla rozbalit. Zatimco hrejivka na nohy fungovala a navzdory mokrym botam mi zima nebyla, na ty ruce to moc nefungovalo.
  
  I v baliku se hodne zvolnilo, celo bylo odjete, za nami nikdo a tak se zavodilo v podstate jen do kopce. Kde jsem mel ten handicap ze mi trvalo nez jsem rozmrzl. Nicmene prezil jsem predposledni kolo a zahy prislo i to posledni, ale to cekani bylo nekonecne, tak moc jsem si pral uz byt v cili. Cilovy kopec je tu, najizdim tam zezadu tim jak jsem jel taktiku "20 za balikem udolim" je tam mix skupin A a B, uz toho mam dost, ale Salo s Chamradem toci pekne, na ty asi dneska mit nebudu. Vim ze predjizim Suvadu, kousek prede mnou vidim par cisel zacinajicich trojkou, ale neznam je a jedeme tak nejak ve stejnych rozestupech, takze uz je nedojedu. V cili ani nezastavuju a jedu hned k autu, na ten moment kdy otevru auto, vyndam suchy rucnik jsem myslel posledni hodinu snad stokrat.
  
  Vikend byl opravdu povedeny, prevladaji pozitivni emoce a zazitky, tentokrat to se stestim vyslo, pocasi navzdory. Vedel jsem dopredu ze tak nejak bude a ono i tak bylo. V pocasi jako bylo vcera si clovek v hlavne tak nejak srovna i svoje priority a uvedomi si, ze to zavodeni na kole vlastne neni az tak o zavodeni, ale predevsim o tech vecech okolo, pocinaje partou kamaradu a poznavanim novych mist konce a tento kout Vysociny za ten vikend urcite stal.

  
  
  
• Kolíkáč – Držte hubu, dutiny!
  
  

  Ze sobotní časovky na základnu v Borové málem nedojedu, 10x otočím klikami a pak svěšuji nohy a nechám se unášet setrvačností. To jsou pane stavy! Ani tiskovka s Dreamerem a Kocourem zpestřená dětským animačním programem mě neprobere a s hrůznými myšlenkami na nedělní hromaďák jdu již před 22h. do peří. Název reportu je už v hlavě - „Časovkářský víkend“, v jasných barvách vidím odpadnutí na prvním brdku a plácání se na samotku do cíle…
  Vzhledem k blížící se mokré vlně, raději volíme s Kocourem transport autem, trochu se rozjet proti okruhu a jde se na to. První sjezd údolím se neblázní, jen jeden z Dextru ukazuje dres v mini úniku, myslím, že to byl Škrabka. Hlavně krotím Čespu, aby ho nenapadli nějaké šílenosti, a pošetřil síly na top momenty s duem favoritů - Košíkem a Líbou. Že bych s nimi vyjel první Hláseňák o tom si mohu nechat jen zdát, hned na úvodním hupíku chytám odlep a jen s děsem v očích koukám, který zadek mi mizí. Je jich hodně a mezi nimi rozeznávám především Jeffa, Vencu Candru, Indiána. Kamila Ackermanna … no tak to je paráda.
  Magnetem se mi stává Pavlis - CyclingBrno, který již na startovní čáře sliboval svoje hlasové divadelní představení a tak si užívám jeho předsmrtných výkřiků a dechů … Je tu i orange bratr v boji Pistachio, jeho nápis na rámovce od Jense Voigta: "Držte hubu, nohy!" si volně parafrázuji na sebe: "Držte hubu, dutiny!"
  Nádherný kopec, zakončený průjezdem vesnice, kde je množství fandící diváku, včetně našich Jany, Hany a Koucoura, který skvěle supportuje s bidony a studenou lázní na rozpálený zátylek. Stále čekám znamení konečná vystupovat, ale první kopec je za námi a já zůstal v pěkné početné grupě! Začínáme docela předpisově točit. Sjezdy si bere na starost zejména Václav Vodička - CyclingBrno, který to pěkně mydlí. A tak není divu, že jsme posbírali pár odpadlých, a třeba takový Kamil vždy potěší svojí přítomností
  Pistachio alias Vasili Vasilyevich Kiryienka tvrdí dlouhé špice bez mrknutí oka a tak kroužíme, kroužíme a předposlední Hláseňák nám oranžovým připravuje epické chvíle! Dvojička před námi a po chvíli je to jasné, Sparta, Dexter alias Jeff a Venca Candra. Uááá to jsou okamžiky! Kocour znovu připravuje krásné fanouškovské peklo a mačká nás do mrkvovo-pomerančového džusu.
  Jeden nám odlétl na horizontu, ale já se již plně soustřeďuji na sjetou dvojku, jen ti dva jedou do UAC, ti musí zůstat za námi! Pak ještě uděláme chybu, když si nepohlídáme sjezd do Bystrého, kdy nám odjíždí mašina Vodička a odtáhne další dva borce z naší grupy. A v údolí již bohužel není sil a morálu na jejich sjíždění, navíc když zmizli nějak rychle z našeho zorného úhlu. Každý se připravuje na poslední rozhodující Hláseňák.
  Na začátku kopce se s Jeffem špičkujeme, pak se chvíli přetahujeme o špic naší grupy, ale po chvíli ji okupuje jen duo orange! Parádní chvíle, s Pistachiem si drmolíme svoje mantry o držení hub a stoupáme stále blíže a blíže vysněnému cíli. Nápisy na asfaltu Vinohradské Šlapky tomu dodávají ty správné grády, na 500m se ještě ohlédnout a vidět tu ďouru na naše trio. Trochu jsem totiž zapomněl, že s námi jede Pavlis A vypadá hodně bojovně!
  Vzpomínám na svého bronzového Krušnotona, kdy právě s Pavlisem jsme se přetahovali na 250km na cílové lajně. Tak co dnes? Na 100m zkouším zvednout zadek, ale odpovědí je mi Pavlisův výbuch síly! Jooo tak pěkně pošetřil, na toto nemám odpověď! Gratulace!
  Ale v cíli převládá euforie, objímáme se s Pistachiem, vždyť duo našich soupeřů, kteří mají co mluvit do týmové soutěže UAC zůstalo za námi!
  

  
  
  
• Helmuth – domestikem
  
  

  Dal jsem v práci výpověď, podepsal novou smlouvu a teď si užívám bezstarostné léto s čistou hlavou. Nejvíc se to projevuje, že se furt usmívám jako blbeček. Na start hromadného závodu jsem se postavil s touhle dobrou náladou a silnou touhou si to užít.
  Jede se pomalu, všichni šetří na kurvakopec Hláseňák, snadno se propracuju ze zadu až na čelo. Je to jedno, v kopci stejně budu v p. Kapr osvědčí skvělý instinkt a hned mě hákuje. To je něco, teď to má smysl! 5km vezu našeho lídra na špici balíku D a zezadu od něj lítá jedna pochvala za druhou. Kde jsou fotografové! Dupu v euforii, v ostřejších zatáčkách ještě přitlačím. Jen ať to hoši vzadu nemají úplně zadarmo! Lídr jde do Hláseňáku z prvního fleku a domestik se cedí nakonec - jak na Eurosportu. Splněno, snažím se jen úplně nahoře - před našima fanynkama a hlavně kvůli Kocourovi, u kterýho mám bidon a kterej tu dělá peklo. Běží podél, huláká a udílí cenné rady. Pamatuju si: „Nemluv, ať se nevysílíš!“ - to by mě nenapadlo. Ten bidon mi podal včetně bottle stick!!! Nebyl můj, ale dobrej ionťák. Kterej chudák asi dostal tu mojí malinovou šťávu?
  Teď, v prvním kole, nahoře na rovince tabák za balíkem. Docvaknu toho přede mnou a hlásím, že mu nebudu střídat, protože čekám na Strejdu, kterej je 100m za náma. Říká, že vola mi dělat nebude a opravdu čekáme. Pak ve třech objedeme další kolo a cedíme se do třetí skupiny E+Ž. S nima se mi jede dobře, Strejdovi ale ne a odpadne. Chci si ještě užít, tak ho tam nechám. Sorry. Vepředu se nás točí jen pár, hodně Luboš Brusch ze Sweep. Ve sjezdu do Bystrého s ním trochu poodjedu. Domluvíme se rychle, nikdo v oranžovém na pořadí tu není. Pro něj to má smysl, jede už do cíle a Hláseňák mu prý moc nechutná. Údolím točíme a za chvíli už skupinu za náma není vidět. Stálo mě to dost, Hláseňák ho nechám jet a sám se plazím do posledního kola. Už to nějak dokodrcám na samotku.
  Ale v údolí mě dojíždí motorka s majákem. Počkám, ptám se policajta čeho je to čelo – neví. Nedošlo mi, že to může být jen Céčko, čekám dál, mám chuť si akci z prvního kola ještě zopáknout. Přiletěj, chytnu se, zavolám na Čespu a deru se dopředu. Když se po čase ohlídnu, tak Čespa nikde a za mnou díra. Čespa nějak není Kapr. Vrátím se dozadu ještě jednou – nic. Tak zůstanu překážet vepředu, aspoň si užívám tu vybranou společnost a kašlu na to, jestli se jim to líbí. Ještě vidím jak si Michal Koš ostře nastupuje už pod kopcem, Čespa furt na konci...
  V cíli se nebe zatahuje, rychle sjedu do Svojanova, kde je Jitka s autem. Lejt začne, až když mám sbaleno – jeden z mála suchejch šťastlivců. Je přesně 13:00, pořadatelé na 15 min otevřou trať pro auta. Projedeme do Bystrého bez objížďky. Když se daří tak se daří. Užil jsem si tenhle závod opravdu na MAX, nehraje roli, že jsem předposlední v D.