A je to tu, po roce se dostavuje nálada na výměnu sportovního nářadí a já se obouvám do běžeckých bot. První seznámení na začátku listopadu a následné zranění lýtek, pauza a znovu to zkusit. Bolest v lýtkách přetrvává, ale dá se stím žít i běhat. První letošní ostrý test v Čelákovicích, kde končím na krásném devátém místě a znovu tahám nohy za sebou, když něco dělám, tak do toho dávám vše…… Na valné hromadě brečím, brečím kvůli lýtkům, tělo by chtělo,ale bolest se vrátila a začínám si připouštět myšlenku, že běžecký vesmír v podobě Českobrodské 10 se nezúčastním. Pomáhají ovšem rady starších, mažu nohy několikrát denně a před každým výklusem používám hřejivku. Pár dnů před startem se chci přátelsky domluvit s Camrdou, že poběžíme na 41min a v cíli vytvoříme finišfoto. Posílá mě k šípku se slovy, že i těch jednačtyřicet nedá, kroutím hlavou a hecuji ho básničkou. V den „D“ mám jasno , beru vše, co začíná 4kou. Cestou na start vyměním na předním sedadle syna za Barbánka a jedem na prezentačku, nasávám tu úžasnou atmosféru nadupaných můstangů a plnokrevných klisen. Od Kocoura vyzvídám počet vrstev, Camrda by mě nejraději vysvlékl do naha, to se nenechávám, ale jednu vrstvu odhazuji. Na startu se podivuji nad Kaprem, který nabírá opačný směr,než je trat, no nic, taky taktika. A je tu start, seřadit se, nabrat směr i rychlost a spadnout do té správné skupinky a pokut možno blízko Camrdy, daří se. Rád běhám v závěsu, tak to zkouším na pravém i levém rameni za Karlem, ale furt nejsem spokojen, prostě má svůj styl a nikoho na 1metr kolem sebe nepouští. Když srovnám krok, tak vytahuje z kapsy další fenomenální trik v podobě elegantního otočení kšiltovky kšiltem dozadu, říkám si,to je můj konec, teď vytvořil aerodynamický ideál a já tu nemám co dělat, ale v tu chvíli mě zachraňuje dívka nelevoboku, skáču jí do háku a měním výšku pohledu….božské,pevné a já měknu podruhé. Zvednu hlavu a pár metrů před námi závodník v tričku s reklamou na odtahovou službu a dvě mobilní čísla, je to v pohodě, kdyby něco využiji jeho služby a tak magnetím skoro až k otočce. Tu míjím s časem těsně pod dvacet a nastává peklo v podobě běhu z kopce, po chvíli se ozývají lýtka a mě to značně nevyhovuje, zvolňuji, nechávám se předbíhat a přeju si, abych už byl u rybníků, prostě z kopce to neumím. Když se otáčím a kontroluji kdo se přibližuje, tak si v duchu přeju, aby to byl ten s oranžovými teniskami a sen v podobě finišfota by se naplnil, mezitím před cílem zahlídnu v dáli za sebou šlapkovký dres a přemýšlím, kdo to., nikdo mě nenapadá , hecuji se s krasotinkou,která mě akorát doběhla a cíl míjíme bok po boku. Z oranž dresu se vyklubal Barbánek, teď rychle do auta pro foták a narychlo nasbírat pár momentek, nezapomenout na čaj a kokosbuchtu, pak do ložnice,kde už operoval Kolíkáč se ženou a zbytek posádky. Kurna, to byla paráda,to mělo kouzlo, to to bylo nádherné““….šlapky,miluji Vás“““