Akce První šlápnutí - PRS 2015

Akce První šlápnutí - PRS patří do kategorie UAC. Datum: 2015-04-12.

Nejdelší varianta má délku 57.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Výsledky UAC :: Foto :: Poděkovaní

Historie PRS a POS: 2004-2014

• Pája – PRS - Druhá časovka
  
  

  Když jsem včera po jízdě v Bášti pronesl, že dnes to bude taky časovka jen o něco delší, netušil jsem jak blízko realitě budu. Zatím neznám svůj čas z Báště, ale nedivil bych se, kdyby dnešní průměr byl dokonce lepší. Závod začal úklidem tratě, kdy jsme s Pistachiem vymetali štěrk a bordel, který za sebou nechali zemědělci. Ranní netrpělivé čekání na start tedy vzalo za své a navíc jsem se u toho i zahřál. Po jedenécté proběhla prezenčka, pak se převlíct, letmo projet a najednou už se startuje. První balík si to sviští celkem rozumně, tenhle pocit mě ale přešel za první odbočkou a mostkem, kde se vytvořil trachtýř a hned za zatáčkou se do toho bušilo, takhle to v podstatě pokračovalo dál celá 3 kola, pak jsem si nechal balík poodjet a už ho nesjel. Kolo jsem jel tedy sám, přičemž jsem měl na dohled skupinku cca 5 lidí, kteří se vzdalovali a přibližovali vždy v rozsahu 100 až 200 metrů.Sjet sám 5 borců co se střídají, to bych musel být jiný pán... Každopádně pořád mi fungují jako zajíc pro chrty na dostizích a tak se za nimi ženu co to jde. Sám si párkrát nasoupím, ale je to marnej boj. V celém tom snažení dojet skupinku předemnou si však všimnu spolupracující dvojky, kterou mám za zády. Ještě půl kola to rvu, ale pak to vzdávám a jen si zoufám:" kurňa, tak už mě cvakněte, ať to nemusím tahat !" Společně dojíždíme cca polovinu 5. kola, když tu se za námi objeví balík. Ještě se to snažíme urvat alespoň ve dvojci, ale balík má sílu, které se nedá vzdorovat. Při závěrečném stoupání se přes nás přežene a pohltí nás jako tsunami. Ještě si dám závěrečný spurt se svým spolusouputníkem a kupodivu se mi ho podaří urvat,(první vyhraný spurt, asi ty naše pětikopce k něčemu budou :)) takže alespoň malý bonus na závěr. Po včerejší Bášti, ale celkem spokojenost. Když jsme se pak na parkovišti potkali s Camrdou vzpomněl jsem si na jeho 20 minut při 184 tepech, já měl průměr 183 na hodině třicet...

  
  
  
• Helmuth – Jaro v Hobšovicích
  
  

  Z mého pohledu zábavný, hlavně už opravdu jarní víkend. Hned ráno jsme byli nečekaně s Čespou povýšeni od košťat na šipky. To bylo vyznamenání. Já dělal kulatý podle EU, Čespa starý hranatý. Šlo nám to, ale namalovali jsme to někam jinam, takže bohužel příště padáme zase zpátky ke košťatům. Na startu jsem si na poslední chvíli všiml, že nemám čip, bleskem zpátky k autu, ruce rozklepaný, všechno mi padalo, stihl jsem to jen tak tak. Ještě víc nervózní byl asi Balu, že si před startem rozerval dres a musel jet v tričku. Tomu teda říkám starťák - prostě jaro. Díky lehkému profilu a že vepředu asi nechtěl nikdo tahat, jsem se nezvykle dlouho povozil v balíku a viděl, jak je to tam nervózní a jak je opravdu fajn jezdit daleko vzááádu. Pak tři kola spolupráce ve třech. Pijas Pacovský, kterej to jezdí vždycky odzadu, nás nenechal flákat, tak jsme posbírali hodně korálků, na střídání jich ale bohužel moc nebylo. Až do poslední zatáčky všichni najednou polití živou vodou, kua ani jsem se mezi ně nevešel!!! Závod jak má bejt, jezdit se má hlavou. Poslední sranda, když Čespu vyhlásili na třetím místě a pak to musel hned vrátit, poněvadž to byl omyl. Jestlipak bude i ty ostatní závody letos takováhle švanda?
  

  
  
  
• Čespa – Placebo staré věci.....
  
  

  Nebudu Vám tady psát o počasí, o rosném bodu a ani o mém AnP, na to Vás mám moc rád. Ale polívčičku si přeci jen přihřeji..... . Rána už nemohu dospat a s prvními paprsky slunce opouštím postel po špičkách kolem medajle z Báště. Na sebe hážu montérky, do auta koště a vyrážím za Helmutem. Tomu ukazuji,jak se vozí kola v autě aniž bysch musel něco demontovat. Na sraz přijíždíme v dobré náladě a než se rozkoukáme, tak držíme v ruce spreje a vyrážíme značkovat. Nejdřív označkujem původní trat, tak abychom záhy zjistili změnu a značkujem tedy podruhé...... se závěrečným finišem " KO-KA GOO" . Pak do oranzového stejnokroje, kde ovšem u mě přibrzdí Kolíkáč a vypráví mi něco o růžovce a at se stavím za .....z UAC..., snažím se z toho vymluvit a ptám se : " Kolíkáči, jestli je to přání šlapek, tak si pro ten růžovej drez dojdu, ale raději bych jel v našem klubovým...odpovídá mi: přání šlapek to ani tak není, ale přeje si to Kapr..." do startu 20min., tak volím se ject zahřát, než abych hledal v davu někoho, koho ani neznám.....
  Na startu zalejzám do půlky a přemýšlím, co tu vlastně dělám, co ten Petr, co Líba, uvysím je? Sweep taky vypadá, že tu není kvůli počasí, hlavně se nepřimotat do pádu....Pak to vypuklo, balík se hnul a já se snažím prokličkovat dopředu, což se mi daří a na horizontu už odrážím první nástupy...kde najednou jsme ve dvou a oddalujem se od balíku, co ted, chci to??? Takle valíme cca 5km a já poslechnu svojí hlavu,svěsím nohy a nechávám kolegu samotného,vracím se zpět do balíku, kde se chytám špice a tu neopouštím po celou dobu závodu. To je nádhera, vůbec se nejede, čas od času někdo nastoupí, tak bez vědčího úsilí ho stíhám, všechny ataky pokrývám v sedle,což mě těší dvojnásob. V tom jednom minibrdku si prohlížím soupeře a sleduji,jak funí, každý nástup na horyzontu chytám, nějak tomu ani nemohu věřit, že tohle je závod........vjíždíme do posledního kola a na špici se začínaj objevovat podvodníci,který pošetřili a ted vystrkujou růžky. Nechává mě to klidným a jen sleduji od levé krajnice kluky z LAWI co si dělaj místo v pravo. Před poslední pravotočivou zátáčkou pod kopcem dojíždíme skupinku, trochu se to štosne, propadám se a tak křičím na Vlastu předemnou,at přidá, naštěstí zareagoval a já jdu přez něj směr špic. Do brdku najíždím z cca 8-10 fleku a nervozita roste...Swepáci se zvedaj, pak Lawi a já už reaguji opožděně, přitápím, vyvážím Vitáčka, který jde přede mně a pak teprve dokážu nabrat rychlost, bohužel už pozdě a protínám cíl na 6-té pozici. Jsem nezkutečně štastný, pro mě je to megasupervelikej zážitek a další velká zkušenost...To je asi vše, příště vám odvyprávím o té Karkulce...

  
  
  
• Kolíkáč – První jarní nervák
  
  

  Závodní sezóna je tu a mě se nějak nechce, potvrzovat minulé roky, že uvisím čelo, čekat, až přijde ten můj rádoby vrchol sezóny a zažiji opojné pocity z nohama z nebes, který třeba už ani nemusí přijít… V sobotu ladím kolo, premiérově galdy na karbonech, narvat tam 200 psíků, stoupnout na váhu a vyděšeně kouknout na tučných 77,5kg . Vzít kolo do ruky a znovu hup na váhu a ještě vyděšeněji civět na hodnotu 83kg. To mě nepustí na start! Rychle do kuchyně a jdu to dožrat Jo hlavě se nechce, strach z pádu na rovinatém okruhu, loktovat se o body do UAC … nebyl by lepší výlet na Želivku? Ale oranžová parta a neúnavní organizátoři ze Sobína my to nedovolí, už rozvážím značky, připínám číslo a zapadám do toho předstartovního davu. Jako za starých časů, kdy se to nevešlo na silnici, lidi po příkopech, každý si chce užít krátký-krátký v té jarní parádě. Sluníčko krásně hřeje, ale nad balíkem se vznáší adrenalinový nervózní mrak. Hned po startu proklouznout dopředu a na špici si táhnout za sebou ty nadupaný bejčky. Sweetivka Viki jde přese mě, hup mu do háku a zavzpomínat na Kapra, jak takhle jednou obkroužili POS v úniku. Ale dnes to nepůjde, balík je vyrovnaný, mini náskok je smazán a po pár sekundách slávy se propadám na konec. Tam Pepa Vejvoda, který mě utvrzuje v tom, že vepředu je to loket na loket a on se nehodlá zrakvit na prvním závodě. A tak plápoláme na ocase v příjemném pokecu, okruh je to krásný, bez děr, bez aut, jen ten kopec by to chtělo delší, ať je nějaká selekce. Ničím nerušenou jízdu zpestří focení se s Pistachiem, Schnecku a Mišutko díky! A pak přijdou ty nepříjemné události, prdlý drát Kamila Ackermanna, který jako šíp proletí do příkopu, a pak, když dojedeme nějaké lidi z mladšího balíku, tak si přede mnou jeden ustele. Křáp, rána a ten děsivý zvuk drhnutí o asfalt, o 10 cm míjím jeho kolo, do háje, to bylo tedy o fous. Čespa se neohroženě bije na špici, a tak do posledního okruhu seberu odvahu, znovu se prosmýknu dopředu a drtím to na špici. Fíha, právě včas, vzadu znovu slyším klení a nadávky a ten děsivý zvuk smotku. Tak jsem to vepředu zkontroloval a zase srabácky zalezl dozadu, před cílem již bez ambicí, přeskočit pár lidí v cílovém magnetu a na pásce zatleskat čerstvému šedesátníkovi Jardovi Hanzlovi. Tak to se mi moc nepovedlo, ale ani jsem nic jiného nečekal, na tyhle nerváky si asi již nikdy nezvyknu… Naštěstí při pohledu do výsledků, radostně koukám, že Šlapky se neztratily, vidět na cílových fotkách Jiruse, Jenču, Čespu … díky kluci!