Další hromaďák UACu, časově to doma klaplo a tak jsem po rychlé domluvě s Diablem (díky !), který mi slíbil odvoz do Královic, zvolil rozjetí před závodem z Vinohrad do Sobína. Už ráno kolem 7,30hod. teplota k 30°C naznačovala, že si to dnes pořádně užijeme ...
V Královicích je už vše vzorně přichystáno, vítají nás poutače, že se zde jede závod, kde si můžeme zaparkovat auto a celou vesnicí se díky místnímu rozhlasu nesou rozhovory s jezdci, které pochytává u prezentace místní "spíkr". Slunce krásně připaluje a tak se pro jistotu zavodňuji jedním pěnivým mokem, vítám se s novou Šlapkou Alánkem, kterému předávám triko a samolepky a jdeme se rozjet a zjistit, jak vypadá cílový brdek. Během rozhovoru vyplývá, že jsme spolu chodili do jedné základní školy a že mládí prožil na Vinohradech, a tak pro něj ani jiná varianta při volbě klubu nepřipadala v úvahu :).
Je odstartováno a naštěstí se jede hodně volně, což je pro nás z chvostu balíku šance obhlédnout ty nejlepší. A tak prvních 10km jedu hodně vepředu a příjemně kecám s Malinou a nebo Vítkem Kolbabou a buzeruji je, ať už jedou, že jsem nervózní, když je furt vidím vedle sebe :). A už jsem se dočkal, kopec na Hvězdu začíná pořádně drobit startovní pole a já stěží držím hák za svým oblíbencem :) Pavlem Trachtou z CKKV, nějak v tom dusnu nemůžu chytnout ten správný dech a jen tupě šlapu do pedálů. Nahoře naštěstí začínáme skládat do kupy asi 10-ti člennou grupu, se kterou nakonec vydržíme až do cíle. A je to ta pravá UACovská taktika, prostě žádný bláznění, jede se rozumným tempem, pravidelně se střídá špic a nikdo nic netrhá, stejně není šance někoho sjet a za námi už toho asi moc nejede. Je to hodně ospalé, ani se v tom vedru nedivím a jen s hrůzou sleduji, jak má většina alespoň dva sedmičkové bidony, kdežto já mám jen dva půllitrové :(, a to nás ještě čeká hrozivých 70km.
Ale uběhlo to nějak moc rychle, najednou jedeme poslední okruh, ve kterém se konečně něco začíná dít. Už jsme na rovince před Slaným, ale tempo je stále neskutečně pomalé, každý asi šetří síly na závěrečný spurt, špice už pomalu ani nestřídá a tak si říkám, že to zkusím rozhýbat, ale po chvíli zjišťuji, že jsem osamocen a skupina jede stále v klídku asi 50m za mnou. Ne, to nemá cenu, stejně by mě sjeli a tak zase zalezu poslušně zpátky. Najednou je tu motorka z čela II.divize a teď to teprve začíná, ani jsem nedoufal, že by to dokázalo takhle všechny probudit, v mžiku jsme naskládáni jako jeden muž za Vejvodou, Hájkem a Kakačem. Jedou jako o závod :), prý setřásli Vitase a chtějí mu ujet. Blížíme se rychlostí blesku do Královic, je tu pár magneťáků, kde se nesmím nechat setřást, zatím se to daří, pár lidí z naší grupy už odpadlo, ale Pavel mi stále dýchá na záda, vjíždíme do Královic, slyším povzbuzení Kuřete a Maliny, Pepa Vejvoda odstupuje, mají spolu prý dohodu, já ale stále visím za Hájkem a Kakačem a spolu se mnou už jen jeden člověk z bývalé skupiny, těm přede mnou se nepletu do spurtu, stejně na ně nemám, ale tady toho z I.balíku musím dát, převod je dobře pilový :) a tak jdu ze sedla a drtím to do cílového brdku, a je to paráda, ten náš minibalík jsem vyhrál...
