Akce Křivoklátské peklo 2007

Akce Křivoklátské peklo patří do kategorie UAC. Datum: 2007-06-30.

Nejdelší varianta má délku 84.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie :: Foto Racergallery

Historie: 2005 :: 2006

• Gejza – Opravdu peklo
  
  

  Po měsíčním závodním distanci jsem v sobotu ráno vyrazil celý natěšený na sví 1 Křivoklátské peklo. Nejdříve jsem chtěl jet na kole až na start, ale naštěstí mě vzal z Hostivic Myšugáček, jinak by to byla ještě při závodě větší tragédie. Na Křivoklát jsme dorazili kolem 09,30 atak rychle na registraci prohodit pár sov se šlapkami a hurá na start. Balík AB mi oproti jiným závodům připadal dost prořídlí a přišlo mi, že jsem snad nejstarší, protože jsem kolem sebe viděl jen samé mladé vlčáky. Start v půlce kopce a následné stoupání mi dalo jasnou odpověď, že dnes to asi nebude nic moc a tak jsem si řekl nikam se nežeň skus se chytit nějakého vláčku a sním jezdit co nejdéle a tak se taky po vyjetí stoupání stalo a já se zařadil do 6 vagonového vláčku, kde byli zástupci CKKV, KPO Šlapek, myslím, že tam byl Mirek Zůbek a další dva borci. S tímto vláčkem jsme postupně sjeli ještě další asi dva borce a ve slušném tempu jme kroužili dva okruhy ve stejném složení. Ve druhém stoupání kolem Křivoklátu jsem si špatně přehodil, ještě v přehazovačce divně zapraskalo a nastalo trápení, jelikož mi vláček ujel a já jsem musel zbylé dva okruhy za nechtěného občasného přeskočení řetězu z pastorku na pastorek dojet sám. Sice jsem se ještě jednou spojil s jedním borcem z naší bývalé skupiny a to před posledním stoupáním kolem Křivoklátu, ale prostě to nejelo. V Posledním sjezdu do Městěčka kolem mě proletěl Pavel Marhold z KPO jako vítr a ani už jsem se ho nesnažil chytit. Do cíle jsem dorazil dosti vyčerpán . Chvilku jsme poklábosil a vyrazil na další utrpení a to cestu domů. Jediné štěstí bylo, že foukalo do zad a od Unhoště je to do Prahy pořád z kopce Musím říci, že Křivoklátské peklo je asi nejtěžší závod, jaký jsem zatím jel a taky, mi asi styl závodu do kopce z kopce v rychlém sledu a tempu moc nesvědčí. Sumář 84 km čas 2:51:59 avg 29,31, max tep 170 avg 143

  
  
  
• Malina – Report z pekel
  
  

  Křivoklátské peklo jsem bral skoro jako nutnost. Po PRSu to byl druhý závod, který jsem na jistotu věděl, že pojedu za každou cenu. Už jen prostředí a profil dávali na oko vědět, že to bude parádní závod se vším všudy. Jeden z mála závodů, kde se prověří pravé vrchařské kvality.
  Do Křivoklátu jedu autem, spolu s kamarádem, takže při kecání po cestě není čas na přemýšlení o překonávání neúprosných nakloněných procent ani na otravný hmyz v podobě dlažebných kostek. Jedu si jednou projet hlavní kopec a nohy mi jasně dokazují, že procent je v některých místech opravdu požehnaně. Do startovního pelotonu se řadím vedle Kuřeho, který je nabuzen a po Budeníně zase určitě vystrčí růžka. Po odstartování se tlačím se nejvíce špici a dávám si cíl, být na konci kopce mezi prvními. To se mi daří a v jednu chvíli si s Honzou stylově přehazujeme špici z ruky do ruky nebo spíš z kola na kolo. K nám se přidávájí hlavně jeden zástupce Varta týmu a Červenka alias vítěz BŠ. Kolem začíná foukat vrchařské tornádo David Jeřábek pro změnu alias vítěz Doks. I když na Moravě se koná MČR, konkurence kolem opět veliká....jen dobře:) Na houpací rovině a magneťáčkem na větru za Novým domem se jede pořád ještě zahřívačka ale občas už někdo vyletí z hnizdečka a ostatní za ním ve stylu mouchysněztesimě. Ve sjezdu objevuji krásy šterku po opravách na silnici a poté ještě rozměry trochu propadlejšího kanálu. Tyhle místa byl asi jediný malinkatý mínus závodu. Jinak to opět nemělo chybu a po Budeníně a Brdském Švihu je to do třetice všeho organizátorského nejlepšího. Pak ještě 2magneťáčky a jsme dole u hospody se symbolickým názvem U Sýkory, kterou jsme tak obdivovali s Šemdou a Icemenem na jarním výklusu do těchto míst. Trasu od hospody jsme ovšem volili jinou. Křivoklátské peklo je peklem hlavně kvůli těm třem kilometrům neúprosného stoupání, kde dle mého dokáže vytuhnout každý.
  Zpět k závodění. Hned z počátku kopce kde je sklon dle mnoha periodik největší, mi před balíkem naskakuje díra, kterou jsem ještě navýšil na takových cca 20metrů. V mém slepičím mozku v tu chvíli se neobjevuje bohužel nic jiného než vyhrát první VP. Asi po 400metrech tohoto pokusu. Se otáčím a vidím nástupy, největších favoritů závodu. V čele s Červenkou a Jeřábkem to za mnou pálí asi tak 5raket. Už na cílové pásce, kde jsem nádherně zakyselený mě předjíždí a když vidím Liborův Canondale, tak v sobě slepuji hromádku s názvem morálka a pouštím se do stíhací jízdy za jeho galuskou za cenu udržení skupiny nejlepších. Janouškova galuska je bohužel rychlejší než vítr a z pokusu udržet s ní tempo na ní udržuju s pomalým odstupem jen pohled. Tedy skupina 5borců odjíždí a já hákuju další, ze kterých poznávám Charváta, Vojtěchovského, borce z Terezína, Marka Tupého, Kuře je tu taky...skupina je dost početná u čáry VP něco málo odpadne a dál už pokračuje pěkný balík s tak 20 rytíři. Na rovině k Novému domu si Ondra Vojtěchovský bere živelnou přednášku na téma terezín versus kolotoč. Po vyslechnutí, tedy přistupujeme na variantu kolotoč, kterou ale většina lidí nechápe. Pár lidí nás dojíždí a to naštvává všechny včetně mě a jede se najednou "časovka v balíku". Jedem vedle sebe, někdo v závětří, někdo na největším větru na levé straně. Je to takové rozháráné. Ale magneťák ke křižovatce nás zase umravňuje a za křižovatkou už to hasíme ve dvou lajnách, prvá rychlejší levá střídací a mastíme to směrem k Městečku. Můj problém je zde Ondra Charvát. Jezdím v lajně před ním a když slezu špice, tak Ondra nasazuje takovým způsobem, že chytnout posledního je avokádový jádro. Naštěstí sjezd není daleko. Městečko proletíme jak draci, vedle sjezdaře Marka Tupého to ani nijak nejde a než se člověk stihne vydýchat a pocucnout maltodextrínu už aby zas přehazoval na 39zubů. Ve stoupání mi začíná vrtat hlavou koupě compaktu:) Kopec ale nějak drtím převodem 39-23, někdy stoupnu na 39-21,19, někdy si práci ulehčím zvýšením kadence na důchodce vy stylu 39-25. To už ale melu rychle nohama jak stará bába pantem a radši si loupu těžší perníček a jupí ze sedla. Stoupání je za námi pár lidí se odpojilo ale pořád zůstává početná skupina.
  Největší radost mi asi dělá člověk na železném Fortu s řazením typu "sytič"(pro vysvětlení - na rámu). Jede ale výborně a kila navíc které na kole určité má kompenzuje vynikajícím stylem a od pohledu jasnou závodní zkušeností. Po magneťáčku nám ujíždí Ondra Charvát s jedním. Škoda, že jsem zrovna zavřený vzadu, klidně bych si to dal s nimi. Nemyslím ale že jim to vydrží dlouho. Ve sjezdu opět nezapomínám vybagrovat kanál a prosvištět nějakým flekem štěrku a už si to opět hasíme k jámě lvové. Dělám děsnou chybu, po tahání špice před sjezdem, zkouším s Markem Tupým a Kuřetem napodobit Ondru a skupině ujíždíme...Jsem já to ale vůl, vítr, magneťáčky, tahání špice všechny tyto sčítance mi za rovnítkem dávají dohromady něco kolem 170. Tohle číslo je tepovka pod kopcem. Je mi jasné, že si říkám o průser.
  Hned na to dostávám odpověď, skupina nás dojíždí. Jen Kuře má pořád náskok a já bojuju o holé přežití ve skupině, ze které může vzejít ještě pěkné místo ve výsledkové listině. V tuto chvíli ale myslím na něco úplně jiného. Skupina pomalu ujíždí. Jedu úplně prošitej...nahoru, nahoru, nikam jinam. U cílové pásky, která mi vlastně říká ještě jedno kolo mě předjíždí poslední ze skupiny a to Procházka z KPO. Při pohledu přes jeho dredy vidím zadní část natažené skupiny. Pokouším se jí dojet. Pod sebou mám neuvěřitelnej převod a kadenci mám snad 1 ale skupině se malými krůčky přibližuju. Za každou kostkou vyhlížím konec stoupání a po přechodu na asfalt na kazetě vzadu vymyšlím ještě větší hovaďárnu....takto skupinu dojíždím v jednom minisjezdu za cílem stoupání. Hakuju se za Kubáta z HICu a po vteřinové svačině se už pomalu přizpůsobuji tempu skupiny a na chvíli bez váhaní jsem kukaččím mláďátem a při představě špice ochotně přenechám střídání dvou borcům. Kuře tady řádí, s batohem na zádech si tady vysloveně chrochtá a špice je povětšinou v těchto chvílích jeho. Po mojí dekadenci se do aktivity taky pouštím a snažím chvilkovými úlety skupinu roztrhat. Ani to nebolelo a pomalu se už spouštíme dolů do Městečka, kde nás čekají opět v jedné ostré zatáčce kostky, na kterých mi ustřeluje zadní ale bez problémů svištím dále. Dole u trati si dávám turbosnack a poslední pekelná výheň může začít. Po trápení minule to teď na nějaký super spurt nevidím...a už si to hasíme po prvních metrech kostek. Skupina se natáhla a já jsem mezi prvními. Jedu za Honzíkem na kterého bohužel dnes opravdu nemám a po pár metrech svojí bikerskou sílou vyrábí mezi námi díru. Ty kostky mě strašně s..ou. Člověku to nedovolí vůbec nastupovat, jediné co mu zbývá je tupě šlapat do pedálů a snažit se tempařským způsobem být v cíli první. No každopádně snažím ze sebe vyždímat vše a tak si dávám o něco těžší převod a 4lidi přede sebou dojet. To se mi stává ovšem osudným. Než jsem pochopil který zub bije, tak se mi díra ještě zvětšuje a ta za mnou zmenšuje:( Ondra Vojtěchovský dneska jede taky výborně a pomalými krůčky můj 10 metrový náskok smazává. Pohled na čekající diváky a foťáky v cíli mi dodávají ty potřebné hormony a psychickou podporu a boj s Ondrou ukončuji nepatrným zrychlením na které nereaguje. Konečně se můžu otočit i dopředu a cíl projíždět na pátém místě ze skupiny:) Nakonec z toho vychází pro mě výborné 6.místo v kategorii příchozích a 12. celkově. Omlouvám se za svou neregistraci v UACu, bodíky by nějaké byli. Ale závodím půl roku a závodní život si teprve očuchávám, nechci nic uspěchat a sbírám zde zejména závodní zkušenosti. Slibuji, že příští rok do kategorie A vlítnu stejně po hlavě jako dnes 3x do toho kanálu v Městečku:)
  Závěrem bych chtěl říci subjektivní názor, že závod to byl tuto sezónu nejtěžší. Přišlo mi že na Křivoklátě byl největším protivníkem člověk sám. Ty kostky jsou věda a nalézt na ně nějaký speciální trik je opravdu umění.