Akce 24 hodinovka Ždírec 2014

Akce 24 hodinovka Ždírec patří do kategorie Ultramaraton. Datum: 2014-06-21.

Nejdelší varianta má délku 712.00 km.

Propozice:: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2011

• Myšák – Dnem i nocí bez pomoci
  
  

  Po 24 hodinovce ve Třech Studních jsem očekával,že tělo dá za pravdu doktorům a řádně se ozve,ale s podivem vše setrvalo v únosných mezích.Jsem tím jak překvapen,ale hlavně nabuzen,že kolo byť mi zapovězeno,mohu asi ještě podobným způsobem sedlat.Proto začínám přemýšlet o tom,že zkusím další.Volba padla na 24 hodinovku ve Ždírci.Možná je to poslední moje nerozvážnost a proto chci k tomu přistoupit zodpovědně a lépe se připravit.Chtěl bych dát přes 600km a pečlivě si proto i propočítávám časy denních a nočních kol,aby to i s naplánovanými přestávkami vyšlo.Stanovuji si dva rychlostní průměry.Jeden na 28km/h a druhý trochu smělejší 30km/h .V obojích případech by mělo 600 padnout.Takto připravený tahák tisknu a přibaluji do tašky.Co týče jídla,jsem rozhodnut se držet osvědčeného.Rýže,banány,musli tyčky,suchý toustový chléb a endurosnacky.K pití hlavně žádný ionťák,ale jen čistou vodu se šťávou,Colu a asi 20 tablet anticrampu.Denně sleduji stále se zhoršující předpověď počasí a na chvíli i váhám zda vůbec pojedu.Což o to,morálka a vůle se prát se špatným počasím by byla,ale dost mě v tomto ohledu limituje nedostatek náhradního oblečení a hlavně treter.Síla odhodlání je však silnější a ve čtvrtek si říkám,že na předpověď už nekouknu a zkrátka jedu .
  V sobotu ráno vyrážím po stejné trase jako do Třech Studní.Oboje akce od sebe totiž dělí tak 20 km a tak mi je jasné,že to tam nebude taky žádná placka.Do Ždírce dorážím v 8 ráno.Hodinka před startem je tak akorát.Jdu se zapsat k registraci a dostávám už číslo 38 a vidím přicházet stále další a další.To tedy bude docela početný balík.Venku zataženo,funí vítr a teplota 12 stupňů mě donutila už teď na sebe navléci to nejteplejší co sebou mám.Na startu klasická rozprava a hlavně dost lidí.Uvidím mezi nimi Akyho a tak se jedu postavit vedle něho.Ukazuje mi loňského vítěze ze Slovenska a oba se utvrzujeme,že jsme přijeli zdolat 600stistovku.
  V 9 je odstartováno a balík se pomalu rozjíždí.Propagačně obkroužíme noční 1,9 km dlouhé kolo a jen co se vjede na denní 34km okruh tempo se výrazně zvýší a docela se jede.Prolítneme Krucemburk a ve Vojnově Městci odbočujeme do stoupání,které má slušných 6 procet a já akceptuji poměrně vyšší tempo na 270W a čekal,že tím balík hodně prořídne.Ohlédnu se a vidím takových 30 hlav,no to mě potěš.Vypadá,že se tu sjelo hodně dobrých cyklistů.Jak jsem čekal moc rovinek tu není.Je to buď nahoru nebo dolů,řekl bych po slušných cestách a tak ve stejném složení dokončujeme první kolo v čase 1:08 i s tím úvodním zaváděcím.Druhé kolo se jede ještě o něco rychleji.Tepy jsou pořád výš,než jsem plánoval je mít,ale srdíčko drží a tak kolo dáváme za 1:03.V takovými časy jsem vůbec nepočítal a já tak oproti mému harmonogramu najíždím minutky k dobru,které se jistě budou hodit.Stále čekám,kdy někdo odpadne a jen doufám,že to nebudu já.Kopce se jedou pořád slušně a já se po oku koukám po borcích okolo.Vypadá,že nikdo z nich zatím nemá větší problém.V první třetině třetího okruhu vidím,že podjíždějí tři lidi.Nechám je odjet až mají tak 150 metrů náskok a pak teprve razantně nastupuji a doufám,že to nikdo nechytne.Povedlo se.Za chvilku jsem součástí čtyřčlenné skupinky a všichni mají zájem zvýšit tempo a tak náš náskok roste.V cíli třetího okruhu,ale všichni tři hlásí pauzu.Škoda,čas kola je 1:02.No,nic.Vím že mám nadjeto oproti svému plánu,tak jedu také k autu.Vyměním si bidony,hodím do sebe banán a zhruba po pěti minutách doráží skupinka,které jsme odjeli a tak rychle nasedám na kolo a po chvíli chytám ten už prořídlý vláček.Jede se dál dost svižně a dávám s nimi čtvrté kolo v čase opět okolo 1:05.Původně jsem chtěl po čtyřech kolech dát delší pauzu a docela se v teplém oblečení už vařím,ale nechce se mi opouštět výhodu skupiny a tak dávám i páté.Cílem projíždím na prvním fleku a tak si všimnu,že si asi všichni šli dát pauzu až po napojení na další okruh.No co,nohy jedou a s vědomím,že po tomto kole si dám pauzu se do toho opřu a sám dávám šestý okruh.Čistý čas po šesti okruzích ukazuje 6h:28m,což je naprosto nad mé nejlepší očekávání a s klidem,že těch 600,když to půjde takhle dál padne,si jdu dám pauzu.Dlabu rýži a zapíjím jí Colou.Naperu do sebe i pár tablet anticrampu a konečně svléknu bundu.V průběhu pauzy vidím i několik borců jedoucích do dalšího okruhu,ale fakt nevím jaké vlastně jedou kolo.U tabule,kde si jezdci sami mají průběžně psát své kilometry to dělá tak polovina.No,nic zapíši tam svoje údaje a vyrážím do sedmého okruhu.Doráží mě loňský vítěz ze Slovenska a vcelku vzorně spolupracujeme.Ozývají se ale části těla,jenž se ještě úplně nevzpamatovala po minulé 24h.Nejvíc zadek,ale tam mi stačí změnit posed a tím si ulevím,horší je to s krční páteří,kde bolest přerostla v pálení,až mám pocit,že mi tam snad někdo přikládá žhavý oharek a otlak dlaně,jenž bolí a dráždí nerv,takže mi brní malíček s prsteníčkem.Snažím se neustále měnit pozici posedu a úchopu.Ze Slovákem se nijak nešetříme a dáváme kolo za 1:03.Nezastavujeme a hned najíždíme do osmého.Původně jsem chtěl dát 9 denních okruhů,ale teď to vypadá,že tam stihnu dát nejspíš i desáté.Kopce stále jedeme okolo těch 250W,což už po nějakých 250km začíná bít i dost,ale přeci si ho nenechám ujetSlovákovi jdou lépe kopce,tam má tendencemi mi po odjíždět.Jen co se ale profil trochu narovná či dokonce skloní,zalehávám na nástavce a problémy zas držet krok má borec ze Slovenska.Tepy stále proklatě vysoko.Vím,že bych to neměl poňoukat,ale řekl jsem si,že tak pojedu do prvního většího problému.Dokončíme osmý a na začátku devátého se mě borec ptá kolikátý jedu.Zjišťujeme,že oba načínáme devátý.Jen v duchu odhaduji zda je někdo před námi,ale opravdu nevím.Každopádně jsem hodně vysoko,možná že i na bedně,ale do cíle je ještě strašně daleko a stát se může cokoli.Slovák mi odjíždí,jelikož mě malinko začínají tahat lýtka,ale stále ho mám na dohled.V půlce okruhu vidím,že zastavuje a slézá s kola.Nevypadá to na defekt,asi krize nebo si potřebuje jen odskočit.Beru ho a náhle je to jako polití živou vodou.Zbytek okruhu doslova letím.Čas lehce nad 1:02 a tak si říkám,že dám ještě to desáté a pak pauzu.Ani na dlouhé rovince za sebou Slováka nevidím a to mi nějak dává sílu to dál rvát abych si najel větší náskok.V nohách už přes 300 km a stále nemám pocit,že bych v nich nebyla síla.Bolí to jó,v kopcích jsou už slušně vždy kyselý,ale stále táhnou.Pořád čekám,že mi dojde,ale krize nepřichází.Dávám desátý kolo pod 1:01.Kouknu na hodiny a 19:50 mi říká,že bych do 21:00 stihl i jedenácté.Chvíli mi to v hlavě šrotuje,zamávám ale autu,kde na mě čeká jídlo a pití a já takřka na suchu vyrážím do jedenáctého.Po chvíli nemám co pít a jídlo v kapsách došlo,ale i přes to krize nepřichází.Srdíčko to zatím až na pár zakuckání zvládá a v naprostém vypětí mačkám z těla zbytky sil.Nevím kde se to bere,ale jede mi to až neuvěřitelně.Celé kolo prakticky nevylezu z nástavců a když v závěru kola vidím,že kolo dávám pod jednu hodinu,jen užasnu.Vůbec se to nedá srovnat se Třemi Studněmi,tam to bylo oproti tomuto výletování.Díky tomu průměr v čistém času jízdy mám skoro 33 km/h.Tomu ale i odpovídají průměrné tepy,jenž se drží na 154t/m. Tam jsem nechtěl být ani v maximu a já to mám jako průměr.Vím že tím trochu riskuji,minimálně pár dní kdy mi bude zase zle,ale co mám dělat,když se mi jede tak dobře.Dávám si 15 minut pauzu.Opět dlabu rýži,jsem tak hladový,že do mě padne pytlík a půl.Zapíjím to půl litrem Coli a opět beru tablety anticrampu.V nohách po 12 hodinách mám už 376 km a do 600 mi už zbývá v uvozovkách jen 224.Tajně ale doufám,že bych mohl překonat i svůj dosavadní rekord z 24 hodinovky z roku 2012 na K24,kde jsem dal 626km.Ve 21:05 vyrážím do nočních okruhů.Docela se s nimi ale peru a pár kol mi trvá než najdu správné stopy v zatáčkách.Je to obtížnější než jsem si myslel.Začátek okruhu je lehce z kopce,ale jen co člověk nabere rychlost je tu zatáčka,kde se musí dát přednost a je to hodně nepřehledné a rychlost tím značně klesne.Po té se začne stoupat,ano je to 1-2 procentní stoupání až na kruhák,kde se hned za ním stoupání ještě malinko zvedne.Vyhoupne se na horizont a začíná se klesat,ale opět jen co se nabere rychlost je tu zase zatáčka do cílové rovinky okruhu.Trvá mi to přes hodinu než se naučím správný rytmus.Druhou hodinu tak už jezdím kola ze 4 minut za 3:30 a zpět se tak vracím k průměrce nad 32k/h,což ale bere hodně sil a mám pocit že jedu hranu i když tepy tomu neodpovídají a pohybující okolo 150.Tak po dvou hodinách jedu k autu si trochu odpočnout.Výhodou nočních okruhů tady ve Ždírci vidím v městském osvětlení,že si člověk vystačí jen vpředu i vzadu s blikačkami a krásně vidí,ale kilometry tu naskakují strašně pomalu.Asi po další půl hodině najednou nějak odchází hlava a mám pocit,že nejsem schopen jezdit delší dobu v kuse,ta blízkost auta,které míjím vždy zhruba po těch 3:30-3:40 je naprosto demoralizující.Mám pocit,že stavím u auta moc často a že snad víc odpočívám než jezdím. Kolem 1 hodiny ráno k tomu na mě navíc padá spací krize.Chvíli s ní bojuji,ale když usínám za jízdy,div nespadnu z kola opět stavím u auta,otevírám redbull a na ex ho dávám.Zkusím pokračovat,ale nemá to dlouhé trvání a po 4 okruzích opět stavím a kopu do sebe další.Jedu dál,ale krize trvá.Chvílemi nevím,zda co vidím je skutečné nebo vlastně spím.Do půl třetí ráno vypiju ještě dva redbully.Víc jich nemám.U auta si při další pauze říkám,že si snad natáhnu budík alespoň na 15 minut a trochu se vyspím,ale kolem se mihnoucí Slovák mi to nedovolí.Sice vůbec netuším kdo kolik vlastně má kilometrů,ale několik okruhů se ho držím.Po třetí hodině krize mizí a já opět začínám navyšovat rychlost kol.Tato krize mě stála snad hodinu času a tak to teď musím nějak dohnat.Sice je mi jasné,že svůj rekord 626km s největší pravděpodobností překonám,ale z jídlem roste chuť a tak začínám pomýšlet na víc.Zkrátka chci na bednu,ale během toho kroužení se lidi tak míchají,že něco odhadovat je nemožné.Občas se svezu v nějak vláčku než se pozvolna rozpadne,jak si jedou borci odpočnout a po pár kolech se utvoří zase zcela jiný z jiných borců.Je to další věc,která člověku nedá odpočnout.Ta nevědomost,jak si vlastně stojím a tak šlapu a šlapu.Začne se rozednívat a já nacházím druhý dech.V pět ráno dělám pauzu na jídlo a Colu.Dávám do košíku nové bidony a jedu dál kroužit.Nohy sice bolí jako čert,ale i přesto se snažím jet pořád do plných.Daří se mi tak kroužit kola pod 3:30 a průměrka se pevně usazuje nad 32km/h.Jak ubíhají hodiny a naskakují kilometry začíná to vypadat podle mých výpočtů v hlavě,že by mohla snad padnout i 700stovka .Nejsem si ale jistý,jestli to bude stačit na bednu a tak do toho dávám stále víc a víc.Už nestavím,nevnímám bolest a jak v tranzu hodiny kroužím.Lidi v prostoru cíle balí,nakládají kola na auta a já jim tiše závidím.Přede mnou je poslední hodina,která ubíhá nějak nezvykle rychle.Pomalinku si propočítávám kolik dám ještě kol.Pokořil jsem 700stovku a mám ještě čas a tak pokračuji,protože nevím kolik mají ostatní.Do posledního kola vyrážím v 08:56 a do cíle dorážím přesně v 09:00.S vědomím,že tomu už nešlo dát víc se chvíli vydýchávám a jdu k tabuli nahlásit své kilometry.Když tam řeknu 712km,tak na sebe chvíli koukají a utvrzují se pohledem na můj computer a oznamují mi,že jsem tím překonal dosavadní rekord,který držel Bigmig se svými 690km.Ptám se jestli najel někdo víc?Nikdo,mám prý nejvíc a mě to dochází až v autě,když se sebe sundávám úplně bílý prosolený věci,že jsem vlastně vyhrál.Nohy mám jako v ohni a strašně bolí.Vše přichází k sobě a mám dost.Vůbec si ten pocit vítězství nemůžu vychutnat.Ještě že vyhlášení je až 10:30.Trvá mi to snad hodinu,než se převleču a vše zabalím.Autem popojedu k Bowling baru,kde bude probíhat vyhlášení a sotva se tam dobelhám ke stolu.Takhle posekaný jsem nikdy nebyl.Koupím si Colu a jsem rád,že sedím.Je mi strašně slabo a když asi po hodině sezení dojde na vyhlašování a na moje jméno mám problém udělat krok.Celý zatuhlý a bolavý z vypětím všech sil udělám těch pár kroků a přebírám cenu s mžitkami před očima a vlastně si tak nějak pořád neuvědomuji co jsem dokázal.To mi plně dochází až doma a upřímně …… docela se těším co na tu trofej řeknou doktoři .