Akce Winter Trans Brdy 2006

Akce Winter Trans Brdy patří do kategorie MTB závod. Datum: 2006-11-18.

Nejdelší varianta má délku 44.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky

• Andy – Ale stejně mě to baví a 19. místo je přece super
  
  

  Jedná se vlastně o zkrácené Transbrdy, závod, který se jezdí na jaře. Ty zimní měří "jen" 44 km a nejsou vlastně ani bodovaným závodem. Jedná se spíše o zakončení sezóny.
  Start byl v sobotu 18.11. v Letech. S Danou jsme dorazily v předstihu, zaregistrované jsme byly již dávno (registrace je za pouhých 150 Kč). Došly jsme si tedy pro čísla (já 44, Dana 12). Druhá Dana, která dorazila chvíli před námi využila startovního čísla Hanky - Švícka, která na poslední chvíli onemocněla. Ještě v pátek bylo zaregistrováno 147 lidí, na start však přijížděli další a další, zřejmě se rozhodovali až podle počasí. Pořadatelé s takovým náporem nepočítali, brzy jim tedy došla startovní čísla. Závodníci tak dostávali kusy papíru popsané fixou v průhledných deskách a provázky.
  Fronta u registrace vypadala že neskončí. V davu jsme potkala Diabla, na startu pak ještě Mirka, ze Šlapek jsme tedy byli celkem čtyři. Vystartovat se mělo v jedenáct, ale protože pořadatelé nápor nezvládali, posunuli start o čtvrt hodiny. Natlačily jsme se s holkama hodně dopředu, abychom měly dobrou startovní pozici. Moc platné nám to nebylo Ještě jsme byli upozorněni že je to pohodový závod, ať se nikam nehoníme, že to klouže a ať tedy dáváme pozor a už se odstartovalo. Samozřejmě všichni vystřelili ze všech sil, balík o cca 400 hlavách se držel pohromadě až do prvního několikakilometrového stoupání. Tam se to začalo trhat, bohužel jsem se utrhla i já, směrem dozadu. Byla jsem smířená s tím, že nejspíš dojedu mezi posledními, přesto jsme měla ze začátku touhu závodit a tak jsem se snažila držet tempo a předjíždět. Jenže jsem se akorát odrovnala a tak jsem asi na desátém kilometru měla všeho plné zuby. Od dvanáctého kilometru pak začala více terénní trať se spoustou kamenů a kořenů, vše bylo mokré a hodně to klouzalo. Možná jsem měla přezout pláště, Racing Ralphy jsou opravdu spíše do sucha.
  Na biku jsem seděla naposledy na Meridě v Jedovnici v září a bylo to zdát, techniku jsem jen hledala, místo rychlé jízdy jsem měla co dělat abych se udržela na kole. Pozitivní je, že mě to hodně bavilo (už jsem si myslela že ze mě bude jen silničář). Dobře mi to ale rozhodně nejelo, alespoň že nás takových bylo víc a nejela jsem sama, pořád kolem mě někdo byl. Stejně jsem se ale modlila aby už přišla občerstvovačka. Před ní to bylo ještě pěkný kus do kopce, ale na 22. kilometru se konečně objevila a byla docela hezky zásobená, dokonce bylo možné nalít si do nápoje rum nebo griotku. Dala jsem si jen banán a kousek musli tyčinky a vyrazila jsem dál. Cesta se houpala, ale ubíhala rychle, až na cca 30 kilometru začal nechutný dlouhý kopec po kamenech, pár lidí tlačilo. Já jsem sice jela, ale rychlost jsme měla stejnou jako pěší
  Jinak nepříjemné byly i některé sjezdy, na mokrých listech, kluzkých kořenech a v rozbředlé hlíně. Dva jsem vzdala a kolo jsem vedla, nevěřila jsem si. Ostatně párkát jsem slítla i v méně náročných. Tyhle závody jsem nedobrovolně sesedla snad desetkrát. Posledních 14 kilometrů bylo už víceméně z kopce a po rovině (s asi dvěmi menšími stoupáními), i když terén nic moc - chvíli šutry, chvíli louka. To už jsem ale jela vyloženě na pohodu a dojetí, užívala jsem si krajiny. Chvíli předtím mi totiž spadnul řetěz zasekl se mi v přesmykači, než jsem ho dostala ven, předjely mne takové existence (lidé kolem šedesátky, na ocelových kolech bez odpružení apod.) že jsem na nějaké závodění ztratila chuť. Trochu smůly jsem si vybrala ještě v úplném závěru - když jsem vybírala schůdky na mostě kousek před cílem. Jak byly mokré, uklouzla mi v návleku bota a já sjela dva schody zpátky. Ustála jsem to v pohodě, ale vyzula se mi při tom tretra. A zůstala viset v návleku. Nechtěla jsem se zdržovat jeho rozepínáním a sundáváním, tak jsem sedla na kolo a těch asi 500 metrů dojela v podstatě jednou nohou. A jak jsem byla ráda že už je konec
  Skončila jsem 308, obě Dany dojely asi 15 minut přede mnou. V pořadí 19. Z toho je vidět jak je mezi ženskejma malá konkurence, na závody jich moc nejezdí. Jo, kdyby mi to líp jezdilo, mohla bych se prát o přední příčky. Ale stejně mě to baví a 19. místo je přece super (nemusím nikomu vykládat z kolika ).
  Byla celkem zima, šly jsem se převléknout do auta, za asistence Jirky, který za námi z Prahy přijel na silničce. Pak vyrazil zpátky a my zase na guláš. Byla tam ale strašná fronta. Jak jsem chvíli stála, začalo se mi dělat hrozně blbě. Nevěděla jsem, jestli se dřív pozvracím nebo omdlím. Musela jsem si sehnout, abych s sebou fakt nepraštila. Asi to byl žaket, byly už skoro tři hodiny a moc jsem toho za celý den nesnědla. Vzala jsem si banán z krabice od pořadatelů (zbytky z občerstvovaček) a hned mi bylo o 50% líp. Pak už jsem nějak odstála frontu a guláš s horkým čajem mne postavily na nohy, takže cesta domů už byla v pohodě.
  Statistika: Vzdálenost: 44 km, převýšení: 820m, čas: 3:19, TF: 168/189, rychlost: 13,5/44,9, kadence: 82/114.