Akce První šlápnutí - PRS 2013

Akce První šlápnutí - PRS patří do kategorie UAC. Datum: 2013-04-14.

Nejdelší varianta má délku 57.50 km.

:: Propozice :: Mapa-MTB :: Mapa-silnice :: Mapa dojezdu silnice :: Mapa, kde neparkovat s auty :: Profil :: Diskuze
Celkové výsledky :: Výsledky UAC :: Foto Scalpy :: Foto Schneck :: Foto Kaprovic :: Poděkovaní

Historie PRS a POS: 2004-2012

• Léňa – Toto letělo!
  
  

  Poprvé jedu na První šlápnutí jen se svézt bez motivace pomoci Diablovu týmu. Možná sobecké, prostě jsem tentokrát neměl tu vnitřní sílu která by mě donutila ve dnu volna vstávat v 5:30h a hlavně když jsem viděl ten dlouhý seznam pomocníků nepochyboval jsem o tom, že když ráno nepřijedu nikdo si toho ani nevšimne.
  Před startem se domlouvám s Dreamrem na společném úniku hned po startu. Hlavní důvod je samozřejmě prožít první kilometry v pohodě bez stresu. Při rozjíždění se mi tento nápad zdá hodně bláznivý, protože za kostkama fouká dost z boku a to nemám rád. Jenže Dreamer je neoblobný, prostě se jede!
  Řadím se jako již tradičně do první řady, vedle sebe celou eskadru z Author Lawi a samozřejmě Dreamra, takže nic nechybí. Kocour s Diablem nám to krásně odmávali, Dreamer vyletěl jako z praku, já se více soustředím na rychlé zacvaknutí do pedálu tak ztrácím takových dvacet pozic. Do předu se mi nedaří jen tak dostat, proti jsou díry v silnici a úzká zatáčka, jenže když vidím ten oranžový zadek jak si to peláší už za kostkama dobrých dvacet metrů před balíkem nedá mi to a jdu do toho taky, ještě mě povzbudí Dreamrovo otočení jestli jako jedu taky… Jo Dreamre, jedu! Během chvíle tam mám něco přes 40km/h ještě si schodím a v zatáčce mám 50km/h, uff jsem za naším maratonským rakeťákem, Dreamer potřebuje odstřídat nemůžu tedy odpočívat a jedu kreff proti větru jak kráva, rychlost padá na 45km/h, moc dlouho to nejsem schopný udržet tak odstřídávám, při tomto pohybu se jen ohlédnu jak to vypadá za námi, máme dobrých sto metrů náskok, ale špic okupují jen bíločerné dresy Lawi, kteří se ani moc nemačkají. Dávám si rychle dohromady: My dva, jedem kreff, vítr proti a za námi osmička jen v tempu jedoucích kluků, buků. Hned sděluju Dreamrovi, že to balím. Ani neprotestuje a balí to taky. Nechci aby nás balík jen tak převálcoval proto neshazuju jen proklepávám a protáčím nohy, do nájezdu na první letošní sjezd jsme opět v balíku, já bohužel ne v závětří…
  Musím jet hranu aby mi to pendolino neujelo což málem odnáším v prvním hupu před Houstouni, do kterého vjíždím zakyselen a ještě si dávám tím, že točím těžší převod než který bych měl mít a vše v sedě, takže nahoře před vjezdem do Houstouně mám v očích zase po roce mlhu a opravdu mám co dělat abych neudělal díru. Jo jsem tam, sjezd je v pohodě, držím se spíše vlevo kde je méně děr. Ve výjezdu z Houstouně na větrnou rovinku chytám menší díru, ale je tady se mnou motorka alias Time z Lawi, které jdu do háku a díky převodu 50x12 jsem bezpečně ve skupině, ale žádné vytáčení nohou se nekoná, letmým pohledem vidím, že tam mám 65km/h a jedeme po rovině! Začínám cítit koleno, které zatím díky ortéze drží, ale začínám si říkat, jestli to takhle půjde dál radši z toho slezu. Dvojhrb v Bělokách se mi jede dobře, musím spíš brzdit než jet hranu, čelo se zklidnilo takže vím, že minimálně do Lidic to dám. Po vracečce v Makrotřasech následuje tradiční spurt, opět se po spurtu nohy nevytáčejí, ale jede se pěkná muzika. Konečně se mi daří být schovaný a jen si užívat tohoto krásného letu. Do Hřebče se najíždí v klídku, všichni se šetří na první Hřebečské kostky, bohužel na ně najíždím hodně z vnitřku což pro mě znamená skoro zastavit, vše rozjíždět znovu a ještě k tomu jedu úplně vlevo, kde jsou kostky hodně rozbité s velkými dírami a jen je přejet mi bere dost sil. Před sebou vidím bojujícího Technika, kterému Zippy pěkně duní.
  Dojet na vrchol mě díky špatně zvolené stopě stojí dost sil, naštěstí nohy jsou dobré proto za kostkama shazuju, jedu na sílu opět kolem 45km/h místy štěrkem, zejména díky jednomu blbovi z KC Brno, který mi hází takovou vlnu, že jsem rád, že mi na tom štěrku nepodklouzlo v této rychlosti přední kolo! Ve sjezdu jde přede mě Jirus , fajn kluk vlasatá je tady. Druhý hup před Houstouni už jedu v lepší stopě u krajnice za Jirkou Bouškou, jdu hned od spoda ze sedla a díky tomu mám nahoře dost sil na další spurt, tentokrát jej dávám v pohodě a ještě mám Dreamra po boku. Před Makrotřasy jen tak zkontroluju Garmina, kde se na mě směje průměrná rychlost 43,2km/h! Kluci z Lawi se pěkně snaží!
  Na další kostky se mi daří najet v naprosto skvělé stopě, díky které nemusím vůbec zpomalovat, jedu v sedle a velmi lehce na konci kostek musím ještě brzdit jak to frčelo. Třetí okruh se jel rovnoměrně až někde před Lidicemi mi Michal Somr říká, že Néža ještě s někým odjeli proto se už moc nejede. Škoda, mohl jsem jet s nimi….teda kdyby jim nevadilo, že nestřídám J.
  Ve čtvrtém okruhu se nic zvláštního nestalo jen se mi připoměl marnej Honzis, že je ještě tady. Stihl jsem prohodit pár slov s Milanem Procházkou od Dextrů, Salo si taky pobrukával jak se mu skvěle jede, Jirka Ježek se na špici staral o pár vzruchů, bylo na něm vidět, že když se nejelo nebavilo ho to a hned to jel dopředu rozhýbat. A to mě vždy bavilo. Před nájezdem do posledního okruhu jsem čekal nějakou bouři na kostkách, která se nekonala, ale na rovince u hřbitova jsem měl už problém, jelo se zase štěrkem a mě začaly tuhnout nohy. Hub před Houstoni pěkně bolí, Dreamer se kolem mě jen převalí, sakra co se děje? Opustili mě cukry? Pro jistotu do sebe házím gel, ale bojím se, že už je to pozdě. Před Makrotřasy vidím jak si to Jirus dává v úniku před balíkem, safra ten má formu a to ještě není květen! Na dvojhrbu z Bělok to ze začátku vypadá dobře, první hrb spíše probrzdím, ale cítím zatuhlé nohy v nájezdu na druhý hrb mi nohy ztuhly úplně, zkouším to rozjet v sedě, nic nepomáhá, ještě vstanu, ale to byla chyba nohy se totálně zakyselily, propadám se až na chvost, ještě kontroluji jestli je někdo za mnou, nikoho nevidím, sakra hold musím jet. Ještě slyším Camrdu, jak mě povzbuzuje z příkopu což mi přidává watty, ale jo jsem tam!
  Do Hřebče to už je legrace, moc se to nemele a já vím, že se svýma nohama nemám ve spurtu naší asi třicetičlenné grupy moc šancí, proto se soustředím jen abych někoho nesrazil. V nájezdu na kostky jedu zase špatnou vnitřní stopu což znamená, že se musím rozjíždět opět z nuly a to safra bolí, většina lidí mi ujíždí, marnej Honzis si mě dává jako malinu, mám chuť dát malou, ale v tom vidím před sebou červený dres Luďka Kvapila jak už nespurtuje, ale jen to tak dojíždí ááá to by bylo fajn zaříznout BMC! Tak to ještě zkouším, ale je to spíš parodie na jízdu ve stoje, nekoná se žádné zrychlení, jen musím překonávat bolest obou nohou, Luděk mi dává třicet centimetrů. Škoda.
  Celkově vzato, to bylo super! Diablovic tým odvedl dokonalou práci za co jim dávám obrovský dík. Za 87minut jsem to tady ještě nikdy neujel, užíval jsem si oranžové společnosti Dreamra, Jiruse, Technika po celý závod a na těch rovinách toto letělo!
  

  
  
  
• Kolíkáč – Lokty moc u těla
  
  

  Krátký-krátký, opojný to pocit po té šílené zimě, balík natřískaný veteránskými hvězdami první velikosti, se zimním dvojčetem Kaprem se zakomponovat do druhé brázdy a vyrazit vstříc prvnímu dobrodružství letošní sezóny. Pohlídat si Joníka z BMC, ten by měl být mým vodičem, ale zatím je to „trma vrma“, první sjezd, kde je nejlepší stopa mezi dírami jen uprostřed silnice jsme zvládli, i první magnet k Hostouni není cítit, jo mělo by to jít. Ale žádné bláznění, stále ukázněně v závětří a hlavně zachytit rozhodující porcování. Ale čelo je hodně vyrovnané, stále jedeme minimálně ve 40 lidech a před námi uprchlík z KC Brno, kterého hlavní favoriti vyhodnotili jako neškodného. S Kaprem prohodit pár povzbudivých slov a vrhnout se jako stín za Joníkem, který roztáčí svoje zippy na špici. Na toto jsme se tak těšili a je to tu! Myšák je hodně aktivní, zezadu to jistí VSid, je to dobré, oranžová kref tu stále je! Kolem Lidic svěšené nohy, jen Standa Vohník trochu zlobí na špici... kostky se blíží, ale moc se sítem nestaly, i když pár kusů odpadlo, stále přes 30 hlav se cpe do děravého sjezdu. KC Brno dojeto a za Makotřasy za ostrou levou, přichází smolná chvíle pro Kapra, prdlý drát, ještě chvíli zkouší jet, mě to v hlavě šrotuje, jak ho zachránit ... na moje kole nesedne, má jiné kufry ... do háje, toto se nemělo stát . Jsem najednou jak bez duše, bez Kapra to prostě není ono, ještě navíc když před Hřebčí mi Sekyrka šeptá do ucha: „ Máš tam vzadu Karla ...“ ... chce se mi brečet ... odpojili mi proud, jen se bezvládně převaluji v té mase těl ... kostky vykuckám a na Janu s Luckou zakřičím, že Kapr má defekt a nechám si nalít, jako každý okruh, neskutečnou orange energiíi od Kocoura, který vytváří se svým megafonem skvělý kotel! U hřbitova ještě prohodit se VSidem pár slov a zhodnotit, jestli se jede pomalu nebo rychle, já mu tvrdím, že všechno ještě přijde . A bohužel moje tušení se vyplnilo hodně rychle, za Hostouní nechápavě koukám, že se oddělilo vepředu několik jednotlivců a pomalu nám odjíždí ... tak to ještě scházelo, chvilka nepozornosti, zaváhání v zadních pozicích a je vymalováno ... navíc, když jsou tam dresy BMC ... již jsem pozbyl veškeré naděje, ale za Makotřasy, na rovince okolo Lidic si režii závodu do svých rukou bere matador Míra Kakač. A já neváhám, hodím háček, a po chvíli je grupa sjeta, i když se pak dozvídám, že moc nespolupracovali, ale v tuto chvíli je to velká vzpruha, jsme zase již po kupě, přes 30 hlav, které asi dnes nic nerozdělí. Navíc sjíždíme skupinky mlaďochů, kteří se s námi promísili. Poslední okruh, před Běloky je tu pro mě další intenzivní zážitek, Sekyrka svým typicky nenápadným způsobem začíná mizet, zkusím to, mohutnými přískoky jsem si ho docvakl, ohlédnu se, za námi díra 50m, uáááá, dokonce mám i síly na vystřídání, ihned naskakuje film Běleč 2012 a hned se ptám: „Zkusíme to?“. Nevím ani, jestli Jirka odpověděl, zkoušíme to co to dá, ale při ohlédnutí před Běloky je jasno, rozzuřená zvířata jsme jen rozdráždily a míří rychle k nám. Tak to nevyšlo, bohužel se pro mě naplňuje černý scénář, hromadný spurt v hodně technickém dojezdu, to je přesně moje parketa . Navíc se rovina kolem Lidic jede snad 25km/h., stále kolem 40 lidí, silnice narvaná od krajnice ke krajnici, jede se travou, štěrkem, každý chce být vepředu, navíc i mlaďoši se neštítí se tam cpát… Připadám si jako ve frontě na maso, v Hřebči se prodává asi se slevou, a mačkanice je to veliká. Když už by byla šance se potáhnout, tak proti nám stojí traktory, které udělaly skvělý trychtýř ... konec kámo, dnes ti to zase prohrála hlava, bázeň a lokty moc u těla…