Akce Kbelská 10 2013

Akce Kbelská 10 patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2013-03-02.

Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze

Historie: 2012

Výsledky: REAL TIME (délka 10 km)
Honzis 36:43// 3:40 na km
Míra 40:30// 4:03 na km
Gejza 41:46// 4:10 na km
Camrda 43:49// 4:23 na km
Kocour 45:04// 4:30 na km
Robin 46:30// 4:39 na km

• Kocour – Osobák na desítce
  
  

  Už nějaký čas běhám a zjišťuji, že zlepšení je minimální. Kila sice nahoru nejdou, fyzička je na kancelářskou krysu snad nad průměrem, ale ty výsledky...
  Tak jsem si řekl, že s vodičem a v chumlu závodníků se třeba podaří posunout hranici času pod 46 minut.
  Míra byl tak laskav, že mě vyzvedl číslo a dopravil do Kbel. trochu zvažuji co na sebe a nakonec volím optimální variantu podkolenky, 3/4 katata, kratké, vesta a rukavice, které jsem však sundal a nesl.
  S Camrdou se řadíme do koridoru poblíž 45min. a máváme rakeťákům Gejzovi s Mírou - ty okupují magickou hranici 40minut.
  Start - nikam se netlačíme a dojdeme ke koberci, kde to pípne a ejhle do Camrdy jakoby střelí. Od zajíce okoukal kličkování a já se ho snažím držet. Vzhledem k tomu, že se spousta lidí neřadila podle svého času je to poněkud zběsilé.
  Camrda mě vyveze až za vodiče na 45min., tam mu dávám tiché sbohem a tajné přání uviset ho plivu do pangejtu. na 1km má vodič 4:30 a já 4:17, takže zvolňuji a snažím se moc nečnít. Okolo 4km se snažím rovzpomenout odkud znám toho hubeného atleta přede mnou a když jsme ho bok po boku je to jasné, je to Robin. Pak mě nedává čuchnout pan Sladký z KPO, ale běží se mi bez krize a pohled na hodinky říká, že by to pod 46 mohlo vyjít, tak nešílím.
  V polovině závodu mám 22:10 a spřádám myšlenky o ataku 45min., ale to bych se nesměl napít, to byla fakt blbost. Okamžitě mi zpomalí nohy, ztěžkne žaludek a párkrát v něm píchne. H2O byla tentokrát špatná volba. Pak se jak na potvoru párkrát větrám, protože se to okolo stále trhá a síly se přeskupují. Na 9km to již vypadá bledě. Necítím se a mezičas je dokonce 4:49. Naštěstí je to z kopce, lidi párkrát zatleskají a já se kousám. Posledních 1000m zvládám za 4:09 a závěrečný sprint ze mě dokonce v cíli vymačkává jakési šťávy :).
  Pohled na hodinky říká 45:04. Na jednu stranu škoda, ale před závodem bych v tento čas bral všemi dvaceti.
  Akci mi osobně trochu kazí fakt, že kvůli výměně trika za jinou velikost jsem byl nucen chaoticky pobíhat a neužil jsem si pokec se šlapkama a ještě ke všemu se výměna nepodařila.
  Každopádně velká spokojenost a byli jsme vidět.
  
  Rozhovor dne je pro mě následující (odehrálo se před startem):
  Camrda: kKuci, čím jste ustřihli tu pásku u čipu? Mě to čučí nahoru a je to asi půl gramu navíc!
  Jo a Kocoure, nemáš kapsu? Mám! Vezmeš mi prosím klíče od auta? Jasně.
  No a pak mi přišlo, že klíče v průběhu závodu jaksi zvyšovaly svoji reálnou hmotnost, v závěru mě do prdele bouchalo tak půl kila
  
  

  
  
  
• Camrda – Strastí plná běžecká sezona
  
  

  
  Všechno to začalo nevinným mailem Kolíkačovi na podzim minulého roku, kdy jsem doufal, že si mě bude pamatovat z pár švihů z Kolodějí (které jsem většinou dokončoval sám, nebo s výrazně menší skupinkou), a napsal mu, že bych se rád přidal v úterý a čtvrtky k Běhnám.
  
  Nepohrdnul jsem nabídkou stát se členem Šlapek a přiznám se, že mé sportovní sebevědomí prudce vzrostlo. Začali jsme celkem nevinně, prvními výběhy, kdy jsem se se všemi seznamoval a kroutil hlavou nad jejich běžeckými výsledky, v porovnání s tím, že v úterý a čtvrtek se běhá tempem mezi 6 - 7 min./km. Nutno však podotknout, že celá parta z jíža, potažmo ze šlapek je prostě super.
  
  No nemohlo to dopadnout jinak než, že se zúčastním i svých prvních běžeckých závodů. Nebyla to žádná sláva, ale první sezonu nemá asi nikdo kdovíjakou.
  
  Nedokázal jsem však pochopit, kolik nepříjemností a zádrhelů mohou takové běžecké závody skýtat. Začalo to rozvázanou botou, to není nic neobvyklého myslel jsem si, nicméně to horší ještě přišlo. Řeknu vám, že není nic horšího, než mít prvních 6 km závodu za sebou přilepeného Kolíkáče, který si chce povídat, zrovna když běžíte šrot jako kráva. Do toho si Kolíkáč samozřejmě s chutí plácá i s ostatními, kteří již prošli otočkou a vrací se proti nám. Opravdu, neznám nikoho komu by to sebevědomí nesrazilo pod bod mrazu. To, že se na dalších závodech proti mně postavili skoro kolmé kopce a kde jsem přemýšlel do jakého přikopu si půjdu lehnout, už málem ani nezmiňuji.
  
  Jak každá běžecká sezona začíná tak i končí, v mém případě Kbelskou desítkou. V únoru jsem toho kvůli nemoci moc nenaběhal a pořád ještě pokašlávám, takže na to, že půjdu do mrtva jsem raději zapomněl a tak jsme s Kocourem raději volili pozici za 2/3 startovního pole. Z Míry a Gejzy energie jen crčela a přiznám se, že jsem se už před těmihle dvěma face to face cítil mnohem silnější než dnes. No nic, zase bude dobře, teď je nutné odejít alespoň se ctí. Chvíli před startem řešíme s Kocourem gramy navíc v podobě čipu a pásky na botě, když mi za chvíli praská guma u kalhot, no to je v … Zkouším běžet, ale klíče od auta mi kalhoty pomaličku stahují. Rozhlížím se kolem sebe a vidím Kocoura, tak to je jasný, je to moje oběť a ty klíče ho rozhodně zpomalí, pomyslím si:). Najednou zazní startovní výstřel, Kocour říká klid, stejně je vše na čip, jen bacha ať se něco nestane. Malými krůčky se tedy blížím k startovní čáře, jakmile ji ale protnu, zjístím, že mám víc prostoru a zase se ve mně rozlívá to opojení, závod je prostě závod a jestli se tady budu flákat, mohl jsem zůstat doma… Běží se mi lehce a spoustu lidí předbíhám, daří se mi hákovat jednoho borce, co vypadá jak fotbalista a jeho tempo mi vyhovuje. Paráda říkám si, padne však šestý kilometr a mně těžknou nohy, najednou vidím fotbalistu o 30 m dál, to je špatný, říkám si, cítím jak zpomaluji a jde přes mě spousta lidí, jo naběhaný kilometry prostě chyběj. V konstantním pomalém tempu se dostávám až na 9. km, kde mám už na dohled svýho fotbalistu, taky mu došlo říkám si, ale jak tak koukám po vejrech, špatně si došlápnu na obrubník a kotník zabolí. 300 m pajdám, ale pak se to srovná, tak se snažím běžet normálním tempem. V cíli už je dobře, chtíc nechtíc se musím poklonit výkonům Míry a Gejzy a pogratulovat Kocourovi k úžasnýmu upgradu v čase.
  Odpolední povinnosti volají, tak se se všemi loučím poměrně brzo. Teď je ale půl sedmé večer a já ležím v posteli s nohou nahoře a doufám, že mi ten aktuálně víc bolavej kotník nezhatí plán na zítřejší vyjížďku.
  

  
  
  
• Gejza – Rekord odolal
  
  

  Letos mám méně času na kolo a tak jsem se rozhodl, že začnu více běhat. O proti kolu stačí hodinka denně a člověk má pocit, že pro sebe něco udělal,. Ale určitě kolo dál zústavá priorita.
  K datumu startu Kbelské 10 jsem měl naběháno cca 200 km a tak jsem začal uvažovat nad myšlenkou pokořit magickou hranici 40 min. Na start jedu na kole abych se trošku protáhl. V prostorách startu potkávám běhny, Kocoura,Miru,Camrdu a Robina. Prohodíme pár slov, nastíníme své časy a jdem na to. Stoupám si do sektoru na čas kolem 40 min . Start proběhl v celku v pohodě jen mě Míra málem po cca 200 m podkopl nohy, ale všechno jste ustáli. Na konci Kbel se chytám vodiče na 40 min a snažím se ho držet což se mi daří až na 5 km. Zde mám čas pod 20 min, ale cítím, že to není ono. A taky že jo přichází krize a vodič i Míra, který běží vedle mě se mi vzdalují. Od 5 km do 9 se vcelku trápím a jen se modlím, abych si neudělal po tvrzeních pod 40 min moc velkou ostudu. Od 9 km se snažím ještě něco stlačit z času a nakonec cílem probíhám těsně pod 42 min. V cíli opět debata se šlapkama, pak výborný oběd a hurá domů. Mírovi gratulace k času i když tvrdil, že je unavený ( asi málo)
  Nakonec jsem se o proti loňsku zlepšil o 40 vteřin tak malá spokojenost je. Před závodem a v závodě jsem se dopustil asi nějakých chyb a z těch se musím poučit. uvidíme jak to půjde v Pečkách, kde jsem si vloni zaběhl osobní rekord.
  
  Ponaučení 1) den před závodem neběhat- v pátek jsem dal 8 km na pásu
  2) držet si sví tempo a nesnažit se za každou cenu se držet vodiče
  3) začít mírněji a pak to zkusit doběhnout
  
  Jinak si myslím, že den i závod se povedl a už teď se těším na Kbelskou 10 2014