Akce Běh partyzánskou stezkou 2013

Akce Běh partyzánskou stezkou patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2013-01-12.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto

Výsledky: (délka 9,1 km)
Kolíkáč 00:41:08// 4:31 na km
Léňa 00:41:47// 4:35 na km
Camrda 00:42:12// 4:38 na km
Iceman 00:48:40// 5:21 na km

• Léňa – První kompletní skalp!
  
  

  O Partizánské stezce jsem se dozvěděl díky odkazu Honzise. Že jí poběžím způsobil také svým pozváním legendární Míra a svou přislíbenou účastí Malina (bohužel nedorazil).
  Že šlo o správné rozhodnutí bylo jasné už tím, že tento závod zlákal dvě největší oranžové srdce Kolíka s Icemanem a také novou krev Camrdu, s kterými se rychle a hladce domlouváme na společné dopravě.
  Na start se řadím do druhé řady, chtěl jsem do první, ale Kolík s Camrdou mají obavy, že nás všichni převálcují. Odstartovalo se velmi zlehka, dokonce mám Honzise za zády, mohl bych si ho tam i chvíli nechat, ale po sto metrech ho pouštím aby mi táhl špic. Ještě trochu zažertuji a říkám Honzisovi, že v report nazvu: 500m s Honzisem, jenže ten mě hned vrací do reality: Ještě jsme 500m neuběhli… A byl pryč.
  Pole se začíná trhat hned při seběhu z uliček na hlavní silnici, chytám první díru za skupinkou deseti běžců ve které běží hlavní běžecké eso CK Záluží, Standa. Zálužáky jsme si dali za cíl zaříznout komplet. Kolík s Camrdou jsou hned za mnou a Iceman to jistil zezadu. Díru zalepuju, povzbuzením Kolíka: Jdem to zalepit! To se povedlo poměrně rychle, jenže mě to moc nesedlo, hned po zalepení jsem zase na chvíli zvolnil (zase zafungoval mozek, který řval : Do cíle to je daleko!!!) a chytil další ztrátu, Kolík s Camrdou se ve skupině zabudovali na pevno. Jsme na druhém kilometru, silnice se zvedá a na Kolíka ztrácím už dobrých 100m, Camrdu ani nevidím, Standa má náskok 20m. Dělám zásadní rozhodnutí jak dál. Budu se držet Standy, je tady po sedmé, trať zná takže jistě volí správné tempo, Ještě, když mi Míra před startem říkal, že to tady Standa běhá za 40min, nemám důvod jít před něj, Kolíkovi s Camrdou musí dojít.
  Ještě před náběhem do lesního terénu je menší seběh po asfaltu, kde to jen pouštím, čímž jdu na chvíli před Standu. Stále si opakuju Standovu předstartovní radu: Do terénu je dobré mít ještě dost sil, je tam kopec. Tak zvolňuji, Kolíka s Camrdou už dávno nevidím. V náběhu do terénu mám ještě dost sil, které nechci hned ztratit, pouštím před sebe Standu, za kterého se přisávám jako klíště a držím. Kopec není nijak prudký, ale síly bere. Čekám, že musí přijít nějaké prudké místo, přeci jen těch 185m převýšení musíme někde nastoupat, Standa běží akceptovatelné tempo a díky úzkým, namrzlým lesním úsekům plných kamenů a kořenů se dostáváme do situací, kdy nás brzdí běžci před námi, vnitřně mi to vyhovuje, nemusím se mačkat. Asi po pěti minutách stoupání, se chci Standy zeptat jak je to ještě dlouhé, že bychom zrychlili, ale jakmile se chci ke Standovi přiblížit začínáme klesat.
  Super, díky mým chůdám místo nohou si říkám, teď přichází můj okamžik, Kolíkáče jen převálcujeme! První seběh má asi 200m a i to stačí abychom Kolíka po dlouhé době aspoň zahlédli, to prostě musí vlít do žil sílu, to je jasné. Standa se seběhů také nebojí a díky znalosti trati volí jednu stálou stopu. Jsme samozřejmě nucení přeskakovat metrové louže, občas jít přes kořeny při předbíhání pomalejších, ale jinak to běží dobře a stále s rezervou.
  Po pár stovkách metrů míjíme také Camrdu, který běží hodně opatrně takže jej míjíme dost zprudka, Kolíkáč se nám už dost přibližuje, docela mě baví když ho vidím jak stále přeskakuje z jedné strany cestičky na druhou a neví jakou zvolit stopu, jo staříku ty jsi můj!
  Standa jako tahač funguje výborně, dobíháme borce ve žluté větrovce. Čekám, že ho Standa někde předběhne, protože v tom seběhu běží výrazně pomaleji než my, jenže není kde. Po stranách jsou stromečky nebo ledové kaluže, no nevadí do cíle ještě daleko aspoň si odpočinu.
  Na asfalt vbíhám v tempu s plánem zrychlit, Kolíka máme tak 50m před sebou, otáčí se a snad i čeká!!! Jenže po seběhu na asfalt začíná poslední kopeček na trati, Standa drží tempo a já tuhnu, to má za následek to, že mi utíká Standa, jde přes nás borec ve žluté větrovce, který snadno docvakává na horizontu Kolíka, pak vidím, že Kolík neodpadá, ale žlu’táka se chytá!
  Sakra, určitě si vzpoměl na Českobrodskou desítku, kde si nechal utéct ženu s růžovými boty a tím jsem mu utekl a teď si řekl, že tentokrát to tak nenechá. Tak to je průser, nejsem schopný moc zrychlit, spíše mě aktuální stav psychicky ubíjí, Standa s Kolíkem pryč a já nejsem schopný zrychlit!
  Čekají nás poslední dva kilometry, to už přece musím být schopný běžet v bezvědomí! Jdou přeze mě další dva borci a u toho druhého si říkám a dost! Protahuju krok a jdu mu do háku, díky tomu jsem výrazně zrychlil, běžíme tak asi třista metrů až borec začíná vadnout, tempo které zvolil je vražedné, ale udržitelné a hlavně blížím se ke Standovi, Kolíkáč už je nedostižně přede mnou. Tak makám, další pomůckou pro mě jsou mokré stopy, které zanechává na asfaltu Standa, dělá teda sakra dlouhé kroky, musím dost natahovat krok abych se do nich vešel. Stopy mi jasně říkají: Jen po nich běž , zvyš frekvenci a máš ho! Dávám do toho hodně, ale nejde to už moc, tepy nedostanu ani nad 190, mám dost, Standu jsem dotáhnul tak na 10m, jenže třista metrů před cílem tam Standa dal vyšší rychlost, což mě definitivně zlomilo a do cíle jsem to už jen doběhl setrvačností.
  Jako vždy i dnes mě něco mrzí a na něco jsem hrdý. Hrdý jsem na to, že jsem Standu skoro uvisel a mohl aspoň myslet na to, že bych ho zaříznul a mrzí mě to, že Kolík byl o něco lepší. Ale když to budu brát týmově, je vlastně super, že Kolík běžel tak skvěle, můžeme si odškrtnout první kompletní CK Záluží skalp! Pár čísel: AV tep 184, Max tep 189, čas cca 42min.
  
  

  
  
  
• Kolíkáč – Cenné skalpy z Partyzána
  
  

  Mražený kuřata anebo Partyzán, to bylo celotýdenní dilema, byl jsem stále na vážkách, ale zvací páteční telefonát od Icemana, že v sobotu v 8h. bude přistaveno týmové vozidlo, mě nakonec donutil nazout kecky. Ještě od kapitána CK Záluží vytáhnout profil a mapku a tak nějak bez ambicí uléhat ke spánku. Týmové vozidlo již srší bojovým duchem a šlapkovským hecem, Léňa chce pokosit i leadera Standu, já si ukládám do paměti magnetický kód s názvem Camrda. Osek již žije naplno velkou událostí, není málem kde zaparkovat, do startu něco přes hodinu, času mraky. Sedíme v autě a jíme tatranky, co jsme dostali u prezentace. V 9:20 jdeme na vzduch se rozklusat, slunce je tu, ale mráz moc nepovoluje, je kolem -4 °C. Jen funkční triko a zateplený orange dres, přichytnout správně historické číslo na šňůrky, pozdravit cyklisty z Varty, foto týdne se Zálužáky. Klepeme se zimou, ale za chvíli je ve startovním houfu pěkně teplo, a start! Honzis mizí, Standa taky v dáli a Camrda jde tvrdě na věc. Fíha, mizí mi taky, musím zrychlit, i když strach z přepálení začátku mám velký, přece jenom ten magnetický kód funguje a beru Léňu a po chvíli i Standu, který jen heleká: „Camrda letí jako kráva, tomu dojde!“. Ale co když ne? Hákuji naše zimní záběhlické oživení a tvoříme si docela pěkný náskok, je mi divné, že tu není Léňa, ale běží se mi překvapivě dobře, na každou změnu tempa dokáži hned reagovat. Vbíháme do lesa, stále asfalt, držíme se s Camrdou v pěkné grupě a lesní úsek se nezadržitelně blíží. Sklon se topoří a mě se běží tak lehce, Camrda začíná trochu vadnout, poprvé ho jdu vystřídat a věřím, že se hákne. Někteří borci z grupy pomalu mizí, zkouším se chytat jejich tempa a zdárně zdolávám nejvyšší bod. A teď krutý seběh, tak to chce odvahu a hlavně trénink, někteří to pustili bezhlavě dolů, po očku sleduji situaci za mnou, tak bohužel Camrda tam není, ale zdá se, že modrý dres Standy se nebezpečně přibližuje. Skáču přes výmoly, polozamrzlé louže a těším se na asfalt. I když ta ojíněná tráva je příjemná na dopad, takovou měkkou podrážku nemají žádné boty . Silnice prosvítá mezi stromy a za mnou již dupot vetší skupiny včetně Standy a Léni. Na asfaltu zvolňuji, neumím běžet nějaké svoje tempo, rozhoduji se, že počkám na ně a háknu se do závětří a třeba před cílem něco vymyslím a ještě nějaké síly vydoluji. A již mě míjí první z grupy, ve svítivém triku, hop mu do háku, Standa má díru asi 10 metrů, a tak každou chvíli očekávám jeho komentář, jak jsme to přepálili . Kopec nekončí, hákuji svítivého borce a nahoře se ohlédnu a hle! Jsme sami! Naopak se přibližujeme k borci, co mě dal při seběhu, cedule Osek je tu a zažívám skvělé pocity, Léňa a Standa již mají velký zásek, měl bych to udržet! Cílová rovina či spíše mírné klesání je nekonečné, již jen mlátím nohama, brada poslintaná, ale je to tam! Záluží je poraženo

  
  
  
• Honzis – s Beshirem před sebou a Beshirkou za zády
  
  

  Léčbu achilovek jsem proložil \"Zálužáckým\" během Partyzásnkou stezkou. Avizovaná účast Maliny naštěstí pro mě nevyšla, tudíž jsem se nemusel obávat o svůj skalp a jen čekal, kolik běžců si se mnou vytře ... Nohy jsem \"pojistil\" bandážemi z Lidlu, to Kolíkáč tunil v tomto západoněmeckém obchodě více a měl od ponožek snad všecko Na startu 101 statečných, já si tak fotím, až málem prošvihnu start \ , tudíž je přede mnou i Léňa, kterého hnedka trošku povzbudím hláškou, dokud se dá ještě plynule hovořit ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Čelní grupa už to pádí k lesu, žádnej kvapík, prej 3:35/km Chvilku přemýšlím, že bych to docvak, ale pak vítězí rozum a já nechávám před sebou asi desítku běžců. Asfalt je suchý, to je paráda. U potůčku v dolíku začínám nějak povážlivě dýchat a v kopci už spíš lapu po dechu. A to jsem si říkal, že to dám volně ... Copak moje rychlost odpovídá takovému volnějšímu tempu, nicméně tlukot srdce hovoří o maximálkách \ Jen co vyplivnu plíce předbíhám Jakuba Hlase a za nejvyšším bodem i Tomáše Křečka. Uf, to bychom měli, ostuda už nebude Dlouhé běhavé pasáže se snažím makat, ale kupodivu spíš získávám v klesání a to v těžkých silničních botách a ještě se bojím o kotníky. Dole ještě převálcuju Bočka, z čehož mám fakt radost. Na asfaltu ho hodlám zaříznout, zabít! Funím co to dá, jdu šrot, na horizontu se ohlídnu a hodlám to \"podržet\", bohužel asi 5m za mými zády běží Rosol a nevypadá, že by ho můj \"nástup\" vyvedl z míry " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Tak nic, zkusím jít tempo, jenže Rosol jde přes a háček lovím marně " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> V dáli vidím rakeťáky jak si to valí k cíli, pěkně každej za svý! Zezadu se ještě blíží Křeček a to bych jako špatně rozdejchával, takže se musím před cílem ještě snažit. No mrtvola, kotníky sice vydržely, ale jinak slušnej šrot Vyndám foťák, za chvilku pádí Carmen Beshirová. Teda Kolíku, já ti dal za úkol se jí držet ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Ale předseda je tu co by dup a za sebou nechává nejen Standu ze Záluží, ale i Léňu s osmimílovýma nohama No a pak už Míra a finišmen Ice, kterej by snad zbořil i zeď, pokud by tam byla místo čáry na zemi Výklus vypustím, zas na 14dní voraz, než bude další závod " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />