Říkal mi Míra Živný, že prej mám něco napsat k Lučanům. Co maratony?, to je vejlet!, tady máš 12kopců na 90km, to je vono!!! Jasně, hnedka z úvodu drobet selektivní tempo, ale jsem tam a das ist gut, páč myslím, že někdo už nebyl na HP 2km od startu. Seznámení s okruhem, ty kostky v 45km/h do zatáčky mi nedělají dobře, naštěstí na rovině v Josefáči fouká proti, tudíž čelo parkuje a horší sjezdaři si to mají šanci sjet. Tady je prej jediná rovina, měří asi 1,5km a stejně je lehce nakloněná. A jako bonus tu fouká, jak jsem zmínil … Jenže ono si nevybereš, páč za sjezdem a rovinou zákonitě následuje krpál, že jo. Rozmrdaná silnice, kolíbám se nad řidítky, nadávám na povrch a visím za voči. Chviličku voraz, ostrá levá a po uzounké silničce ještě nahoru. To už mám fakt dost, sice je chladno, ale já se stejně nehorázně potím. A sjezd panečku, to je labůžo pro masochisty. Cesta má asi 2metry na šířku, jedna zavírací točka, kde má pár lidí potíže no a dolejšek se letí přes 60km/h mezi barákama. Samozřejmě jsem odpad, ale to se dalo čekat. Ostrý hup „na velkou“, doprava, doleva a vzhůru do druhého kola. Na HP si docvaknu grupu zpátky, ale docela vyprášíno a ty wago jako nevim, co tady budu 5x ještě předvádět … Zbylo nás asi 14, pořád jsem na chvostu, imrvére odpadám, ale vždycky to nějak zalepím. Je problém, že za náma v dohledu nikdo, takže motivace zůstat v balíku je velká. Z Karlova trpím, ve sjezdu trpím, vlastně takové nekončící utrpení. Druhá runda, čas skoro přesně hodina. No tě pic, to nedám ani za 3! Zas problémy, do kopce i z kopce, marnost nad marnost. Míra Živný mě několikrát vybízí, ale já jsem fakt v pr a rozhodně nemám na další wattové špičky. Buď to sjedu nebo ne. Ve třetí rundě už se skoro loučím, ale dojel jsem to po krátkém sjezdu a následném lámání hupu na velkou v místě, kde někteří jeli 39/23. Snažím se líp najíždět kostky v Josefáči, ale já jsem prostně tragickej. Jsem v půlce, dokonce 4HP jedeme „na pohodu“ a nemusím dotahovat, pak se dokonce ukážu na čele, ale ve sjezdu do Josefáče obsazuji svou obvyklou poslední pozici. Z Karlova se zase trošku jede. Jako ono se nejede úplně fest, ale prostě vystupuju, definitivně. Vycouval i Přéma Kuchař a to vypadal dobře, míjím i Jirku Říhu z Kolokrámu, prostě asi nucená selekce. Jedu svým tempem a drobící se čelo posléze ani nevidím. Zatahuje se, čeká mě 35km do cíle. Čekám, že mě někdo zezadu dojede, ale nic, dám si to na samotku. Za pátou HP dojedu bojovnou holčinu. Chvilku ji táhnu na větru, ale pošle mě dopředu, takže sjíždím do Josefáče a rovinu dřu jak Bulhar – asi 30km/h, k smíchu. V kopci jedu pro mě snesitelné tempo, spadne pár kapek, jinak se počasí drží. Šestá runda, to bude na morál. Kopce spíš silou, pořád 39/21, jen ta rychlost je nižší. Poslední Karlov, juchú. Ještě svist a pár ostrých zatáček do cíle na dvůr školy či co. Uf, 93km, nastoupáno 2250metrů, průměr pod 30km/h, masakr! Jak říkal Míra Živný – stačí jet tempo, ale musíš jet tempo, i když máš krizi
A to já jaksi neumím ... Nicméně tohle byl krásný závod, jen na mokru bych ten sjezd fakt dávat nechtěl.