Ráno vstávám s pocitem tuhých nohou a rozhodnutím začít zvolna. Dnešní etapa vede po stopách Rallye Sudety, ale jsou vynechané ty „nudné“ rovinaté a jednoduché úseky. Zkrátka pytlík plný třešniček z dortu. Hlavní roli dnes hrály 2 převody nejtěžší a nejlehčí. Ty ostatní byl jen kompars v titulkách až někde pod maskérkou 3. asistenta režie.
Až na 1. občerstvovačku (20.km) se úzkostlivě držím raního předsevzetí a nohy se začínají tvářit jako mí nejlepší kamarádi. Dneska jsou to klasické místní cesty dlážděné velkými kameny a já v duchu děkuju za fulla. V kopci si hlídám tempo a snažím se točit lehký převod. Ve sjezdech si hlídám hlavně to, abych nešel na držku.
Nohy i po půlce pořád dobrý, tak trochu přidávám a sem tam někoho dotáhnu. Dneska ten dobrý pocit z výkonu přičítám hlavně neustále vyplavovanému adrenalinu. Dal jsem i dvě pasáže „only for bikers“, ale spíš stylem: „ 8-) Jé tohle asi nedám!! - Jé já už to dávám, co s tim budu dělat!!!“
Před poslední občerstvovačkou v kopci na legendární Hvězdu dojíždím skupinku a zkouším zrychlit. Daří se a ujiíždím jim. Hvězdu jsem raději seskákal s husí kůží z představy, že bych to zkoušel jet. V dalším kopci po občerstvovačce platím tvrdě za napálenej kopec předtím a procouvám zkrz část předchozí skupiny. Pak mi ale najede hrst plná rozinek a roztáčím kolo štěstí v posledním kopci. Chvilku to vypadá, že místo „turbo výkonu“ se jazýček zastaví na políčku „interesantní křeč“, ale dneska mám šťastný den! Ujíždím a ještě si docvakávám vítěze padesátníků (cenný to skalp).
Dnes 22.místo a světe div se 2. v kategorii!
Zítra ná čeká královská etapa.
Stačí to jen udržet!
