Akce Praha-Praděd-Praha - PPP 2012

Akce Praha-Praděd-Praha - PPP patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2012-06-30.

:: Mapa :: Diskuze :: Foto sobota :: Foto neděle :: Foto

• Mišutka – Col du Praděd
  
  

  Bylo 12. července 2002 a já poprvé zavítal do Jeseníku, kde žil jeden můj kamarád, se kterým jsem krátce pracoval v Praze. Okamžitě se mi toto nádherný místo vrylo pod kůži a krom roku 2004 jsem toto místo navštívil každý následující rok. Prostě když dovolená, tak Jeseníky. Vyjma první navštěvy a dvou silvestrovských nocí jsem vždy sebou měl i kolo. Na vrcholu Pradědu jsem byl asi šestkrát, ovšem vždy jsem jsem vyrážel z města Jeseník a na vrchol to bylo jen 40 km. Jednou mě napadlo jet na kole do Jeseníku, ale abych jel z Prahy na Praděd a druhý den zpět na to jsem musel vstoupit do jednoho oranžového klubu, kde se pár takových magorů prostě najde a takovou cestu uskuteční:DD
  
  Do Jeseníku si po ta léta jezdím hlavně mentálně odpočinout, od lidí, práce a letos i od špatných výkonů za poslední měsíc a půl. Velmi špatně se mi hledá termín, kdy jet. Je spousta maratonu a volna nedostatek. Na sobotu mám naplánovanou denní službu a možností, že bych ji s nějakým kolegou vyměnil je minimum. Nakonec v pátek v poledne na poslední chvíli, to bere jediný možný kolega a já domlouvám cestu s Ďáblem do Sadské, kde se připojíme.
  
  Sobota budík nastaven na 04:00. Snažím se vykonat poslední potřebu a oblíkám dres, který bude na konci této akce velmi prosolen. Jedu na kole dvacet kilometrů do Sobína, kde jsem přesně v 05:00. Složíme kola a frčíme do Sadské, kde kvalitně posnídáme a čekáme, kdy se přižené vláček z Čerňáku tažen lokomotivou Malinov. Překvapivě má jeden vagonek navíc jménem Kajman. Hned ovšem hlásí, že se s námi jen kousek sveze. Prvních třicet kilometrů je rovinatá nuda ze které nás ovšem velmi nepříjemně probouzí Jean svým skokem střemhlav na zahřívající se asfalt. Jel jsem za ním a bylo mi hned jasné, že tohle nebude jen nějaká modřina. Blíž to určitě popíše on sám, bohužel jeho cesta na Střechu světa skončila letos v Novém Bydžově. Až do Hradce Králové na to myslím, tam se s loučí Kajman a stavíme v Lídlu, kde nám Diablo ukazuje, jak se otvírá flaška s Coca - Colou. Následuje další nekonečná rovina, která končí v Kostelci nad Orlicí. Poté malé vlnky před Žamberkem, kde stavíme na benzínce. Po dusnu před Hradce se začíná dost oteplovat, ale 30 stupňů je maximum. Konečně odbočujeme ze silnice s číslem 11 a pokračujeme směr Králíky. Zde už vlnky jsou o něco vyšší, protože vím, že to hlavní teprve přijde, tak jedu na malou a šetřím každý watt. Jedeme velmi svižně a tak není divu, že jsme už v 12:30 v Hanušovicích. Podle propozic, by jsme měli za přejezdem jet vpravo směrem na Šumperk, já ovšem navrhuji jet vlevo na Nové Losiny, kde je hezký kopec na Přemyslov a hnusný sjezd do Loučné nad Desnou. Zatím nikdo neprotestuje. Kopec dlouhý pět kilometrů, stále to bylo jen na zahřátí. Z Loučné nad Desnou začíná pozvolné stoupání na Červenohorské sedlo, které za obcí Kouty nad Desnou nabírá potřebná procenta. Kopec je to dlouhý asi sedm kilometrů. Zde stavíme. Je tu nádherně. Po 45 minutách pokračujem krásným sjezdem po téměř novém asfaltě do Bělé pod Pradědem. Zde opět pozvolné stoupání, které se za vesnicí přemění v kilometr a půl dlouhé 11% stoupání. Pak další kilometr a půl od 5- 8%. Následuje krátky sjezd a další čtyři kilometry nahoru. Po dalším sjezdu nás vítá Karlova Studánka a před námi velké deseti kilometrové finále. Zde už jedeme roztrhaně a postupně se sházíme na Ovčárně. Závěrečné čtyři a půl kilometru jedeme vícemeně spolu. Popsat emoce po projetí cíle dost složité, prostě jeden z nejhezčích momentů na kole, možná úplně nejhezčí.
  
  Nedělní cestu zpět popisovat nebudu. Nebyla by tak těžká, nebýt toho strašnýho vedra, hlavně kolem Hradce Králové. V Sadské kolem 19:00. Diablo ještě přišel s nabídkou, že mě odveze autem až do Kamenných Žehrovic, ovšem já si to chci vychutnat až do konce a tak jedu ze Sobína opět na kole, ale už v mnohem příjemnějším počasí.
  
  Myslím, že tato vyjížďka se svou náročností bude jen těžko překonávat. Jen pro zajímavost. Z Hanušovic posledních 90 km dalo přesně 2000 nastoupaných metrů. Celkem mi tachometr ukázal v sobotu 253 km a 3228 nastoupaných metrů. V neděli 260 km a 1850 metrů
  
  

  
  
  
• Chose – Z Prahy až na střechu světa
  
  

  Jak strávit lépe první prázdninový víkend než v sedle pekelného oře = bicyklu.
  
  Ve čtvrtek ještě navštěvuji kolodějský kostelíček, abych si v pátek odpočinul a v sobotu zahájil s Malinou, Mišutkou, Diablem, Bobkem a Jeanem letní prázdniny.
  Po 5 ráno sraz s Malinou na Čerňáku a po prázdné státovce jedeme k Mochovu, kde čeká nečekaný Kajman, který s námi pojede ale jen do Hradce. Za chvilku přijíždí Bobek a tak jedeme do Sadský, cestou se k nám zezadu připojuje Jean. V Sadský na benzince pak Diablo a Mišutka. Rovnaje se do vláčku pozvolna za teplého rána jedeme pěkně směr Hradec Králové. Před obcí Lovčice se najednou stává něco co nikdo nechce aby se to stalo, ale občas to prostě přijde. Najednou vidím jak vedle mne jedoucí Jean dvakrát brnknul o Bobkovo zadní kolo a padá na hrubý asfalt. Když se otáčíme tak vidíme že to není dobré, Jean je hodně odřený a otřesený, jedu kus dozadu přibržďovat auta aby nás nemíjeli stovkou. Jeane, brzy se dej do kupy a doufám že se ještě potkáme na nějakém podobném výletě. Ještě nějakou dobu je mi z toho uozko a honí se mi hlavou co všechno se vlastně může stát, hlavně opatrně. Tyto myšlenky mě opouští až v prádelně Hradci kdy Diablo bravurně otevírá colu, pak motačka přes město a zase státovka a svižně jedoucí oranžový expres , Kostelec, Vamberk, Žamberk, pěkný teplý letní den a vlnící se krajina nám dává najevo že pohodička po rovince končí a začne to kvůli čemu jsme přijeli. Kopec nekopec. Pastviny, Mladkov, Králíky, Hanušovice už to tady přituhuje. Mišutka se jen směje že to je jen takové malinké zahřívání. Tady chci říct, že Bobek naplánoval pěknou trasu, kterou všichni schválili a Mišutka si tam najednou loupnul kopec navíc a ne ledajaký3km, který mi tedy takhle z kraje hor ještě nevadil. Ty krásné roubenky, které jsme tam viděli a ten klik co tam byl, vojenské bunkry, stálo za to sjíždějí malé placky. Po rozbitém sjezdu nás pak čekalo Červenohorské sedlo asi 7km, tady jedeme poslušně s Mišutkou za Malinou. Najednou zažehnul raketové motory, když mu říkám ahoj, tak už je tak daleko, že už to neslyší. Na sedle pak dáváme birela a výbornou domácí buchtu, čepujeme vodu a nádherným sjezdem valíme z kopce dolů kde odbočujeme do dalšího náročného stoupání 4km vidle. Tady je to zkraje pěkně strmé a koulíme se pěkně pomalu a pak zase Malina vystřelí. Začínám toho mít dost, v nohách už hodně přes 200km a Mišutka nás stále straší co nás ještě čeká, že prej 8km, 3 km a závěrečný 10km kopec. Průběžně celou cestu do sebe tlačím nějaké jídlo a pití tak abych měl stále nějakou energii a byl dostatečně zavodněn. Kopce v Jeseníkách jedeme vlastně stejně jako CCT a je každá horská prémie označena 1km 500, 200, 100m, tak alespoň, já neznalec místních poměrů, vím ke konci, kdy bude konec stoupání. No nic jdeme do toho osmikilákového kopce, nefunguje mi tachometr, tak jsem neveděl kolik jsem v tom kopci uz ujel ale tak po 2km se na silnici objevuje nápis 1km, to bude asi jen nejaký mezistupeň, si říkám. Ale ne, pak sjezd, brdek a Karlova Studánka. Mišutko, kde je ten osmikilák? Najednou si oddychuji, že nám odpadlo 8 km. Je strasnej hic a vidím u silnice pramen z kterého teče proudem studená voda, sundavám proto helmu, a nechávám se osvěžit jesenickým pramenem, jelikož jsem měl i prázdný bidon, tak si dělám zásobu živé tekutiny před posledním kopcem. Mišutka mě dojíždí a tak okolo závory hurá na horu. Po chvilce stoupání se otevírají nádherné výhledy a zároveň se ale i opírá sluníčko, polévám se studenou vodou, pít ji nechci, neboť jsem ji nabral u silnice a nechci aby mě to večer vytrestalo. Po ale dalších pár minutách na slunci na všechno kašlu a vodu bez obav piju. 6 km na Ovčárnu je sakra dlouhejch ke konci už vidím cíl výletu, rozhlednu, a jsem velice rád, že u hospody na Ovčárně vidím Malinovo kolo. Tady jíme borůvkové knedlíky a navíc dva rádlery a čekáme na ostatní. Do závěru se nikomu ale už moc nechce a tak si řádně odpočíváme a jen pozvolna jdeme do posledních 4 km. Ke konci v největší stojce děláme šou pro diváky a fandící kolemjdoucí, nastupuji a zkouším se trhnout, trh jsem se a zároveň Malina trhnul mě, před vrcholem se to položí a ještě ho předjíždím ale Maliňák mě nenechává a hravě dojíždí k dědovi pradědovi 20 m přede mnou. Jsem vyčerpaný a spojený, že jsme to celá 5 členná grupa dokázali dojet až sem . restauračka, večeře, dvě pivka a pomalu spát.
  Ráno pak pořádná snídaně, sice se personal trosku cukal, ale nakonec nas pohostili královsky. Na sjezd z pradědu si pak oblékám mikinu, ale není potřeba, už v 9 je teplo. Druhá etapa může začít. Zpět pak volíme sice delší, ale ne tak kopcovitou trasu, kde vynecháváme červenohorske sedlo a nezařazuje Šerlich . nejkratší možnou cestou jedeme ku Praze. V pekelném vedru pak přes Hradec . takhle se podle mě cítí kuře v grilu. Po hradci tahá Mišutka s Malinou hodinou špici a parkují až u benzinky v Lovči kde děláme delší pauzu a poté zase já z Bobkem udáváme tempo po nekonečných rovinách. V lovči se k nám připojuje Ivoš jako doprovodné vozidlo a dělá krásné fotky a vytváří tak sprinterské prémie, kde se vydáváme z posledních zbytků sil. V Sadské na benzince pak pomyslná konečná a už jen to s Malinou domotat až na ČM. U metra se pak spolu loučíme. Trasa Praha Praděd Praha pokořena, na jednoho z nejkrásnějších míst jsme vystoupali a zdárně se vrátili. Nádherně strávený víkend.
  Něco čísel:
  Sobota výjezd 5:10 příjezd 18:40,270km, celkový čas 13:30h, čas jízdy 9:50h, av 27.2 km/h, nastoupáno 3200m, av TF 119, max FT 177, spáleno 6200 kcal.
  Neděle výjezd 8:30, příjezd 20:40, 280 km, celkový čas 12:10h, čas jízdy 8:58h, , av 31.2 km/h, nastoupáno 1800m, av TF 113, max FT 175, spáleno 5300 kcal.
  Celkem 550km/18:48h av 29,3 km/h