Akce Blsecké okruhy 2012

Akce Blsecké okruhy patří do kategorie JAL. Datum: 2012-05-06.

Nejdelší varianta má délku 76.00 km.

Propozice :: Celkové výsledky :: Report CT Weber

• Léňa – ŠUAC je super!
  
  

  Když nám zrušili ŠOK, nastala mi v mém kalendáři závodní díra. V okolí se nic nejelo nezbývalo tedy nic jiného než zkusit kolegu Googla jestli mi něco nenajde. Kolega všeználek nezklamal a vyhrabal akci amatérské lig JAL a ŠUAC nějaký závod Bílské okruhy. Sympatické na tomto závodě bylo především převýšení 1460m na 76km, dále jsem si byl vědom toho, že náš rakeťák Dreamer na ŠUAC bere bednu za bednou, dokonce i Kubajz také také jednou vystoupil, prostě kategorie příchozích skýtala velké naděje. Vybráno jsem měl teď už mi jen zbývalo sehnat nějakého parťáka. Vlastně ihned se na mou webovou výzvu přihlásil Malina a s Dreamrem jsem tak nějak počítal. Jo, to je luxusní společnost, začal jsem se těšit.
  Jak jsem již naznačil jel jsem do Bílska pro dobré umístění od Maliny jsem nečekal nic jiného než výhru a od Dreamra, že bude stát na stupních společně s Malinou, že vše bude jinak mě ani nenapadlo….
  Na prezentaci s Malinou přijíždíme s hodinovou rezervou, ale bez peněz. Malina spoléhal, že peníze mám já a já zase, že Malina. Jo, v tomto kraji na bankomat jen tak nenarazíte. Když obejdu pár místních zjistím, že nejbližšší je z Bílska 15km. Nasedli tedy zpět do auta a jen díky jízdě alá Sebastien Loeb jsme do dvaceti minut zpět. Už se jen rozjet a zkontrolovat co je tady lidi, nikoho neznáme tak jen soudíme dle prvních dojmů, být tady Kolíkáč tak soupeřů nad 40let tady má dost, mě spíše přepadá skepse, že to bude spíše na samotku, buďto vidím turisty nebo rakeťáky, ale nic co je má krevní skupina. Co je pozitivní nevidím nikoho kdo by mohl Malinu aspoň potrápit. Malina zahlédl maratonce Mariana Hajzlera čímž se ujistil, že výletovat dnes nebude. Na rozjetí vyrážím jen s Dreamrem, protože Malina měl takového starťáka, že nevydržel čekat až se náš místní rakeťák oblékne. Vyjíždíme jen čtyřkilometrový kopec, který je hned od startu a sjíždíme následný technický sjezd se třemi devadesáti stupňovými zatáčkami a hned zpět do Bílska. Ve sjezdu do Bílska nás v protisměru zdraví nějaké povědomé kvarteto, nevěřím vlastním očím, ale je to tak, jsou tady Lawiťáci! Jo, Malino budeš se zase solnit. Zase na druhou stránku je dobré, že tady někoho znám.
  Už dost keců jdem na závod. Na dobré umístění jsem už zapoměl, teď jsem si chtěl jen užít. Odstartovalo se na poměry Lawi mírně, sice jsme do kopce jeli přes 30km/h, ale v balíku to šlo na pohodu. O první vzruh se nemohl postarat nikdo jiný než Forest, který vyrazil podél balíku a proti větru na první zahřívačku, hned jsme se natáhli, ale bylo to je takové zažehnutí. Profil kopce není moc krutý, jedu 50x19 a nebolí to. Zlom nastává až po třech kilometrech za Měkyncem, kde najíždíme na úzkou typicky šumavskou silničku, která vede loukou na horizont, který je vzdálený kilometr, sklon silničky má zezačátku něco přes 12%, prostřední pasáž je skoro rovná a zbylých 400m má přes 16%, rychle se mi vybavují Grapy z Mamuta. Hned odspoda se jede stále kolem 25km/h, pak se to zlomí a zbytek hlavně těch 400m jedu 15km/h, na vrcholu v každém kole je vrchařská prémie, takže má kašpářčí rychlost znamená, že se propadám na chvost asi dvacetičlenné skupiny, následný sjezd začína prudkou zatáčkou, kde mám co dělat abych se do ní vešel, pak je sklon takový, že i bez šlapání se dostávám k 60km/h a jen díky dvou dalším ostrým zatáčkám, musím do pedálů dost přišlápnout, protože z každého výjezdu ze zatáčky se spurtuje. Přes Záluží vede brdek, který se dá vyspurtovat s převodem ze sjezdu, ale musím být schovaný, protože dost fouká proti, mít lepší techniku projíždění zatáčky se štěrkem tak mě to ani nebolí, jenže radši si v zatáčce přibrzdím což znamená roztáčet těžký převod z minimální rychlosti a to bolí. Už nás čekají jen vlnky, dva brdky, kde jen jeden je na malou, super sjezd, kde jedeme 70km/h a jsme zase v Bílsku.
  Do druhého okruhu se najíždí už ostřeji, pár lidí si nastupuje, ale nic to neznamená, kroutím hlavou jen na Malinou, který ikdyž před závodem říkal jak nebude bláznit tak samozřejmě také nastupuje a větrá se, ach jo je o závoďák. Tentokrát mě Grapská část kopce bolí sesakra, jde přeze mě spoustu lidí včetně hezky jedoucího Dreamra na horizontu mám deset metrů díru, kterou si sjíždím a ž po třech kilometrech ve výjezdu ze Záluží. A jak jsem takový rozjetý, nechci moc zpomalovat a hrnu se k Malinovi aby věděl, že tady není sám. Prohodíme pár slov a pokračuju dál na špici, kde se točí Víťa Mužík, někdo od Webrů a nějaký dlouhán ze ŠUACU, jedu za nimi až do Radějovic, kde začíná předposlední brdek okruhu a mě nenapadá nic lepšího než, tam nechat velkou a díky tomu se vyvětrat pár destítek metrů před balíkem, bohužel jsem nikoho nevytáhnul, při zpětném pohledu vidím Tremlíka se Zahradou jak se usmívají a jen točí konvemi. Ted vím, že se neusmívali, ale jeli takovou hranu, že byli v křeči a nemohli mě prostě sjet …. Nechci je moc dlouho trápit, tak svěšuju a nechávám se balíkem pohltit.
  V třetím okruhu vím, že grapský konec kopce bude pro mě v této grupě konečná, tak se jdu rozloučit s Malinou a Dreamrem, bohužel se k nim nejsem schopen dostat. V nájezdu na úzkou silničku začínám očekávat nějaké potíže, které nějak nepřicházejí, točím lehký převod dost vysokou frekvencí a ono to jde! Malina a čelo na dostřel a ještě mám rezervu, můžu se v klidu podívat tunovému býkovy, který podél trati pozoruje šílence na kolech do očí, kde vidím jen nezájem a nudu, jo chlapče kdybys trénoval a furt nežral tu trávu mohl jsi tady být s námi. S blížící prémií mi skupinka trochu poodjíždí, v mém okolí registruju dlouhána od Webrů, někoho z Příbrami a hlavně postrádám Dreamra! Když se otočím za námi už nikoho nevidím, a sakra. Zvedám se ze sedla a vracím se na chvost dvacetičlenného hada, jo jsem tady, další okruh zadarmo! Jenže, přichází to co se stává, když je člověk vzadu, ve sjezdu se tak sto metrů přede mnou dělá díra, před sebou mám jen lidi, co si v kopci hrábli a nejsou schopni cokoli sjíždět, než je všechny dám díra na hlavní balík je přes 50m, Zálužím jen proletíme ve stíhačce mě střídá borec z South Bohemic Cycling a Žigi od Webrů, fouká proti a ať děláme co děláme díra je stále stejná, v Radějovickém brdku (rozuměj čyřistametrová 12% stojka) už jsem tak kyselej, že na sjetí nemám a kolegové také ne, sakra zase mi to ujelo ve sjezdu! Zůstali jsme tady ve třech, za námi nikdo (kde je Dreamer… ), než dojedeme do Bílska je z nás kvinteto. Žigi jen nadhazuje, jak pojedeme, jestli si to uděláme hezký nebo peklíčko, jednohlasně se domlouváme, že hezký si to děláme pořád, takže peklíčko.
  Pěkně se točíme, není tady žádný magor, prostě jedeme tempo, které bolí, ale dá se jet dlouhodoběji. Ve čtvrtých grapech ztrácíme korálek z Příbrami a zůstáváme jen ve čtyřech. Co je smutné je, že skoro na každém horizontu vidíme balík tak dvě minuty ne víc před námi.
  Do pátého okruhu najíždíme trochu s obavami, protože se spustil déšť. Nezapomenu ještě klukům vyčinit, že nemají zástěrky, ale jinak pohoda, protože ještě než dojedeme na vrchol tak už neprší. Přeháňka to byla naštěstí krátká, ale i tak nám zahnala našeho býka a jeho krávy někam do úkrytu, jo bylo smutno, do toho na metě 400m do prémie vidíme na vrcholu první skupinu jak moc nejede, sakra je to škoda, že tam nejsem…. Tak 80% špic tahají kluci z Bohemie o zbytek se tak nějak rovným dílem dělíme se Žigim, jede se naprosto úžasně až je mi líto, že jedeme do posledního okruhu. Sjíždíme už jen odpadlíky z druhého balíku, menší rozruch způsobil zaseknutý řetěz jednoho z borců Bohemie, který musel zastavit tak jsme na něj samozřejmě počkali, pak nám naše čekání vrátil špicí, která mě málem stála život v této grupě. Na náš poslední tzn. šestý výšlap na grapy se přišel podívat už jen býk, krávy nechal asi v úkrytu, je krásné, že se s námi přišel rozloučit a aby nás viděl ještě čerstvé čekal nás hned na začátku této kilometrové stěny. Nikomu z naší skupiny se moc nechce spurtovat o třicáté či jaké místo tak si před cílem už jen děkujeme za super svezení a jen setrvačností dojíždíme do té cílové 300m dlouhé stěny.
  Závod jsem si díky super skupince užil na výbornou, ani chvíli jsem se neflákal, kdybych byl ve třetím okruhu vepředu nejspíš bych dojel v hlavní skupince, ale na kdyby se nehraje, za celý závod jsme potkali jedno auto, jelo se krásném asfaltu, okruh byl úplně bez rovin, prostě jen up and down, počasí vyšlo náramně, že nevyšly předstartovní ambice vůbec navadilo, krásné, krásné. Pozávodní posezení s kluky z Lawi bylo také příjemné, jediné co moc nevyšlo bylo, že klobása, kterou jsem si po závodě dal mi celou cestu pěkně otrávila, jo jak jsem záviděl klukům z Lawi, že si místo klobásy zajeli do McDonalda.
  

  
  
  
• Dreamer – SUAC-JAL - Jak jsem objevil Antipadac retezu
  
  

  Po jarni „dovolene“ na Kanarech me rada lidi pasovala na cerneho kone sezony, coz je sice hezke, ale i trochu svazujici. Kvuli casovym nebo povetrnostnim podminkam mi vysel prvni hromadny zavod sezony az na tento vikend do spolecneho zavodu SUAC-JAL. Jet prvni zavod na zacatku kvetna znamena, ze vase konkurence ma odjeto v prumeru o 2-3 zavody vice, vcetne par casovek. Ja jsem jel pouze casovku v Basti v pulce dubna, potom 2x Kolodeje a jeden velmi vyzivny trenink s Malinou. Takze prechod k intenzitam tu je, ale samozrejme k top forme na zacatku kvetna je jeste daleko
  
  Od prvniho zavodu tedy nemam zadne cile, chci se v klidu rozjet, nasat zavodni atmosferu, zjistit jestli me to furt jeste bavi, osvezit si pohyb v baliku a vsechny tyhle veci, ktere hraji v zavode velkou roli krome samotne fyzicky. V patek a sobotu jeste na Sumave sklizim 30 metraku uhli, v sobotu rano davam na rozjeti 80km v kopcich, ale s klidnejsim tempem, jen obcas pridavam kdyz to vypada ze zmoknu
  
  Na startu v nedeli potkavam stare zname ze SUACU, ale je tu i nase elita Malina s Lenou, nechybi elita UAC s Novakem, Zahradkou a spol. Ale kdyz jim staci Malina, kteremu jsem stacil v Kolodejich, tak no stress si rikam  Spis mam cely vikend obavy o pocasi, protoze v sobotu jsem sice nezmokl, ale v nedeli ma opet prset no uvidime, rikam si ze kdyztak slezu, preci jen se jede 6x 13km okruh. Pred startem jedu testovaci kolecko s Lenou, davame i ten technicky sjezd, urcite fajn si ho projet pred zavodem, kdyz jsem v tech sjezdech porad opatrny.
  
  A je tu start, jedeme! Prvni unik vyvolava Malina, ale zahy je sjet. Na 4km je kopec okruhu, ktery ma sice tak 1,5km ale v posledni pasazi az k 15%. Jedu sice srot, ale tolik me to neboli, takze sice jsem na konci skupinky ale jsem tam. Ve sjezdu me bohuzel dava par lidi, pod kopcem me dojizdi i Lena, clovek musi jet naplno aby se dotahl do baliku ale povedlo se. Zbytek prvniho okruhu je uz v pohode, pouze ten sjezd do Bilska kde se atakuje 70kmh je na muj vkus az moc rychle, nemam tyhle vysoky rychlosti jeste zazity takze se zasivam zas na konci baliku s 10m dirou s vedomim ze nesmim provahat a nechat si nekde balik ujet.
  
  V druhem nebo podle Leni ve tretim okruhu se blizime opet k vrcharske premii, kde mi v miste kde vsichni shazuji z velke placky na malou pada retez z male placky, no to je teda smula! Musim zastavit, copak o to retez nahodim do 10vt, skacu na kolo, balik je tak 50-70m to vypada ze to dam „nejak“ jenze v tom stresu mi nejde zacvaknout jeden pedal, takze asi jeste 2x musim dat nohu na zem nez se to povede, no ve finale je to ztrata 25-30vt odhadem a balik prede mnou tak 150 metru minimalne.
  
  Jedu srot, z kopce srot, ale protoze ten sjezd je fakt technickej a problem aby mi to neujelo jsem mel i kdyz jsem byl v baliku, tak jsem vedel ze se mi to asi nepovede. Presto jedu srot, sjizdim 3 kluky co na kopci odpadli, jdu pres ne, jeden me hakuje a jedeme ve 2 cely okruh naplno, protoze balik je jeste teoreticky sjetelny. Pred dalsim kopce jsme na dostrel tak 100m ale pak prijde kopec a to je konecna, nahore zase dira 200-300m a tak to vzdavam.
  
  Cekame na ty dalsi dva a jedeme ve 4. Spis se zasivam, protoze si potrebuju oddechnout. Pak nas sjizdi jeste dalsi 2 borci, 1 dojizdime a tak posledni dva okruhy jedeme v 7 lidech. To uz me zase docela bavi, na potrenovani zavodeni ve skupine je to docela dobry pocet lidi. V poslednim okruhu nastoupi jeden v tom poslednim brdu pred cilem, jeste s jednim se hakneme a trhame nasi grupu. Do finise najizdim jako prvni ale tim jak opatrne shazuju na malou tak ztracim rychlost a ve spurtu jsem treti a skoro me jeste dojeli ti zezadu
  
  Prvni zavod jsem si uzil, diky nemu jsem objevil ze existuje neco jako antipadac na retez ktery si po teto zkusenosti zrejme poridim!
  

  
  
  
• Malina – Dejavu o prémii
  
  

  Na tomto místě bych chtěl ve stručnosti vyvrátit pár polopravd, které napsal k tomuto závodu Léňa. Takhle to vypadalo u mě.
  
  Závod to byl velmi koncentrovaný a na 76km, 1400 m nastoupáno, bylo docela dost. Ikdyž tak úplně o kopcích to nebylo. Po debatě s Forestem jsme to přirovnali k Bělči, kde je sice kopec ale nerozhoduje se tam. Spíše se tam ztrácí energie, která pak rozhoduje v závěru.
  Author Lawi si začíná se závodů dělat solidní monopol, byť proti tomu nemám jediné slovo a nebýt jich, tak to včera byla celkem nuda.
  Takto bylo v každém kopci s VP o zábavu postaráno. Jak pes za ocasem jsem se v každém kopci snažil přejet Zahradníka a Dana Tremla. Každé kolo se opakovalo dejavu - jedeme na metu cca 100 až 200 m před VP, kde se začneme pošťuchovat. Ostatní jsou většinou pár metrů za námi, posledních 50 m vysílá Dan dopředu svého ohaře Zahradu, který tu závěrečnou stojkou většinou mydlil na velkou, 10 m před čárou Dan na druhém místě suše řekne: \"Dobrý!\" a souboj končí.
  Při dělení bodů 5-3-1, odjetí ve čtvrtém kole Foresta s Hajzlerem a mých čtyř 3. míst nemusím vysvětlovat za jakého vole jsem tam na louce mezi krávama byl!
  Na VP ve třetím kole měním plány a beru za to někde okolo 200 - 300 m, vypadá to nadějně, tempo je vysoké a nikoho za sebou neslyším, dávám si jak hovado a okolo 20 m před čárou periferně na velkou placku Zahradník a na zádech má Dana. Nechápu co tyhle dva vydrží!? Tyhle souboje tělo na tělo žeru nejvíc, ale dnes je to velká škola. Psychicky mě to sráží do kolen a v podstatě okamžitě za sjezdem mám krizi, nohy by jeli, ale hlavu bych si nejraději uřízl. Začínám více lézt dozadu a smiřuji se dnes s osudem promrhaného talentu.
  Chvíli na to za průjezdem Bílskem, kde se dělám trochu fóra nastupuje Forest a rychle mizí z kontaktu balíku. Nikdo nejede, proto již pod VP jedu dlouhou špic a snažím se o tempo až nahoru. Je to natáhlé. Opět si dávám. Na vrcholu je vidět, že moje tempo je celkem umíráček a přes VP mě přelezá dost lidí. Po sjezdu se zvedá Hajzler a Petra vepředu dojíždí. Ve 4. a 5. kole klídek, Lawi si chrochtá blahem, na špici se smějí a vypadají velmi spokojeně. Poslední kolo začíná asi nejvíce tahat kluk z Alltraining, který s Lawi nemá nic společného. Na VP opět nastupuji a zkouším to natáhnout přes sjezd. Opět to vypadá nadějně (pokolikáté už!), ale Dan s Petrem se jen vezou a jsou rádi, že jim nějaký bulhar tahá. Do cíle jede Víťa Mužík asi 10 km špic, není to žádný brutus ale po těch kopcích se mu tam nikdo extra neplete a každý si spíše hlídá svojí pozici. Jede se o třetí místo, hned na začátku krátkého kopce do cíle nastupuje dvojice s Lawi, Vítek je po špici mimo, předemnou ještě kluk z Madety, který založil hodně dobře a všechny nás přešpurtí, jsem 2 m za Zahradou, před ním 2 m Dan. Nohy ještě nejsou úplně marnou a velká se točí dobře. Je to docela dlouhý, Zahrada se drží jak vosa bonbónu a vůbec nepolovuje (ten kluk mě přivede do blázince) ale trochu vadne Dan, hází kolo na čáru, jsme tam prakticky stejně. Pořadí neřeším, nechávám to na libovůli rozhodčích. Mám chuť si zase lehnout do škarpy, jak mám vymleto.
  To byl zas den, teď jen věřit, že nám dnešek něco dal, koupit 27 kazetu a věřit, že Grapy přežiju.