Natěšen z Extraligy Masters z Prčic, jak si užiji Běleč v komornější atmosféře, jsem dostal ránu hned u prezentace. Startujeme dohromady s mlaďochama, no to potěš
.
Balík asi 50-ti hlav, co hlava, to jméno, jednoduché to nebude. Hřbitov v Bratronicích to je takový malý předkrm, abychom se pak proletěli lesem, snažím se propracovat dopředu, ale silnice narvaná od kraje ke kraji, moc to nejde. A je tu sjezd zakončený ostrou pravou, tam když člověk není vepředu má pak velké problémy v následujícím kopci. Ale říkejte si to, když ve sjezdu okolo vás prohučí borci, že si málem škrtnete řídítky, ty wogo já zase přemýšlím o tom, jak to lehne, tady musíš nechat mozek nahoře a jet! Jen mě uklidňuje, že okolo mě je třeba Forest nebo Honza Šnajdr, to jsou přeci rakeťáci, asi se jim taky nechce moc riskovat. Ostrá pravá nad Nižborem, teď je potřeba zabrat, ještě sjezd pokračuje nepříjemnými točkami a následný magnet vyletět na velkou, hůůů to je pěkná díra na čelní pozice, ale naštěstí jsem to zalepil, rozdýchávací rovinku před nejvážnějším kopcem pěkně v závětří, pošetřit síly a jdeme na to, nesmí mě tu nechat. Jo mělo by to jít, v zatáčce fandí lidi, tady to má vždy atmosféru. Ale co to, horizont se blíží a zase se zrychluje a nastupuje, no on asi odjel zrovna Líba Janoušek, sakryš mě to snad ulítne. Funím jako magor, ale díra je tam, nedá se nic dělat. Jsme asi v 6 kouscích a roztáčíme bolestivý kolotoč, jo hošku, to máš trest za ten svůj marný sjezd ...
Naštěstí balík zvolnil a v magnetu před STOPkou se znovu přisáváme, ale zadarmo to teda nebylo
, tyto síly ti určitě budou scházet... V balíku to utíká jedna radost, bělečská náves, bratronický hřbitov a průlet lesem, kde se hlásím Kaprovi, Malina je nedostižný, zkušeně okupuje přední pozice, jo mít tak jeho odvahu. Je nás stále okolo 30 kusů a ten sjezd to zase bude harakiri. Zase stahuju kalhoty a jedu vzadu, naštěstí se kopec nejede tak zhurta jako předtím a tak vcelku bez problémů se překuluji přes horizont a užívám si dalšího okruhu. Vitas mě chválí, že tu furt jsem, Klímič už to chce zase porcovat, no já si cucnu gelu a pomodlím se, ať ten sjezd zvládnu a vydržím ještě s nimi další okruh. Pod kopcem ale Hruška z Kooperativy líbá matičku zemi, já se mu jen tak tak vyhýbám, no to mi moc nepřidalo, a bohužel pro mě před horizontem Malina roztáčí svoje hrátky a já pomalu dohrávám, kousek chyběl, ale už tam nejsem
.
Jsme zase asi v 7 lidech, docela hezká společnost, z BMC Robert Kleiner, Radek Šuvada, Jonáš Tichý, Martin Šlégl, a pak Michal Běhounek z Veloservisu, snažíme se znovu přisát, balík je na dostřel, ale teď už to asi nepůjde, přece jenom sil už tolik není ... Michal je při chuti, zkouší nastupovat, i si vytvořil solidní náskok, který jsme ale nakonec zlikvidovali. Ve 4. kopci znovu Michal odjíždí a s ním i Radek, já bojuji a odskakuji s Robertem, ale nakonec se necháme sjet a pokračujeme v 5 lidech, blíží se poslední sjezd, do kterého jako raketa najede Robert Kleiner, moc nevěřím, že to má šanci na úspěch, ale bohužel v kopci již nejsme schopni zrychlit a zlikvidovat jeho náskok, který si získal ve sjezdu. Já už se jen připravuji na cílový spurt, jediné zelené číslo má Martin Šlégl, ten prostě musí zůstat za mnou
. Před Bělčí ještě skvěle zafandí Kapr, Jonáš nastupuje, skáču mu do háku a vyvezu se za ním ... a Martin mě již nepřeskočil ... tak to bychom měli, nauč se sjezdy a v neděli v UAC máš šanci na reparát