Předpověď počasí před závodem nevypadá nijak valně. Ráno v den závodu venku déšť, vítr, zima → prostě humus. Oblékám pláštěnku a vydávám se na 18 km dlouhé předzávodní rozjetí do Kouřimi. Po cestě schytávám ten nejvytrvalejší déšť. Návleky na tretrách, ponožky, tretry to vše nacucaný jako houba. Připadá mi, že mám namísto chodidel medicimbály. Na prezentaci musím celkem letět, jak je mým zvykem. Ale dorazil jsem v čas - propocenej, promočenej ... Dorazil Bobek, je tu Pumpička, Diablo tu také je a ještě se zdravíme se známým borcem z HISport z Koloděj. Předzávodní představa, že by čelo nemuselo jet až takovou podlahu se vytrácí při pohledu na dresy Vokolek cycling team, HISport aj. Je mi hrozná zima, při čekání na start v první brázdě se klepu jako drahej pes. Naštěstí se ceremonie nijak dlouze neprotahují a tak na čas startujeme. První metry po mokrých kostkách jsou peklo, bojím se, abych si neustlal, ale naštěstí se jede rozumně. O rozum vzápětí, po projetí Kouřimské brány, asi přichází závodníci Vokolku a hned od začátku se jede. Bobek přede mnou kontroluje čelo, já jsem skryt pár míst za ním. Z Kouřimi vede trasa na Bulánku na první kopec závodu. Nejede se mi až tak špatně, ale nohy mám nějaký jalový ... celý kopec nejde rychlost, myslím, pod 20km/h. Jedu se skupinou až do poslední zatáčky, až do poslední serpentiny, kde na výjezdu do vesnice se mi začínají závodníci vzdalovat. Nevím proč to nešlo (dneska v kolodějích to byla jiná) ... › ze sedla, o zub těžší a docvaknout si balík. Za Bulánkou mě dotahuje Bobek, který taky zaváhal
Jedeme chvilku spolu, před Kostelcem nás sjede skupina. Je nás sedm, ale zdá se mi, že jede jen Bobek. Bobek je pracant, pořád tam ty špice tahá
. Při sjezdu v Konojedech se záměrně propracovávám až na špici, musím makající čelo prostřídat. Tahám stoupání z Konojed první. Na horizontu opět Bobek, pak střídačka a sjezd do Stříbrné Skalice. Letí se přes 60km/h, proto jsem rád, že jedu jako první, dobře vidím do zatáčky. Téhle křižovatky jsem se bál, ale pořadatelé jistě také tušili její vážnosti. Počet, zajištění i práce regulovčíků při našem průjezdu křižovatkou byla naprosto bezchybná. Teď sjezd po kostkách. Nikdo to nešetří, ráfky zvoní, dráty skoro praskají, nabíráme rychlost na rovinu podél řeky směrem k Sázavě. Zase jsme tam s Bobkem. Celou cestu do Sázavy, snad na jedno dvě odstřídání si dáváme čelo s Bobkem. V Sázavě za křižovatkou, jedeme na Nechybu, jsem si ještě dával špici, ale brdek ke kostelíku mi naznačil, že nohy jalový dnes prostě nepojedou. Chybí mi zrychlení, nemůžu do pedálu silově šlápnout. Všichni přede mnou, vlaju na chvostu a jsem rád... Blížíme se ke kopci na Nechybu. Silnice se zlehka zvedá, skáču o jedno místo za Bobka a vyčkám tempa jaké se pojede až přijde to pravé tvrdé stoupání, serpentiny, ten pravý masakr. Průběh: ten samý scénář jako první kopec :) Celý kopec se mi točí celkem vcelku dobře. Točím mezi prvními. Ale na výjezdu, už skoro v Nechybě nastupuje Bobek a jeden borec. Tři zbylí závodníci se je zkoušejí sjet. Ještě jeden je dojede. Nemůžu šlápnout
Bobek a dva borci nám ujíždějí a my musíme makat jako šrouby, abychom si je dojeli. To se nám podařilo, ale stálo mě to zatraceně spoustu sil, které mi pak chyběly v závěru. Už se jen letí na Kouřim, skáčeme poslední brdek v Horních Krutech a nastává rychlodráha do Kouřimi. Bobek nastupuje po přejetí státovky. Nemám potřebné síly, ujíždějí mi. Do cíle kousek. V cíli v čase 1:24:30. Na čelo jsem nakoupil něco přes šest a půl minuty. Není počasí, pozávodní tankování jindy, teď rychle domu. Kouřimka se zase povedla, myslím, že letos nejlepší trať z uplynulých ročníků. Škoda té první skupiny na Bulánce, ale i tak se mi tato akce líbí a za rok zase na K50.
::
Propozice ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Mapa a profil ::
Foto Bonzo ::
Foto