V neděli 2.10. se jel poslední závod Cyklomaraton série, MTB závod Okolo Zlína. Je to neobyčejně výživný závod, letošní délka 48 km s převýšením 1350 metrů. Žádný odpočinek, neustálý kvapík a makačka.
Ze Šlapek jsme byli na startu 2, já a Šindy, který jistě moji charakteristiku trati potvrdí. Začátek byl oproti loňsku poněkud upraven, aby nevznikl hned na 2. kilometru při stoupání do lesa špunt. Změna se podle mě moc neosvědčila, špunt vznikl jen o něco později. Tu počáteční pasáž nemám moc rád, 3-4 hodně strmá stoupání, řada borců sesedá a brzdí. Následuje singltrek, bez možnosti předjetí a sjezd na bývalou Baťovu dálnici. pod koly střídavě hlína, ale několik stovek metrů makadam. A stále nahoru, až na Kudlov. Krátký asfaltík, hákuju jednoho borce, točíme nahoru kolem lesíka, dlouhý sjezd po rozbité cestě přechází v prudký kamenitý klikatý padák. Tady to neženu, je to zralé na rozbití huby. Po sjezdu k pasekám stoupáme kamenitým úvozem nahoru, pak polňačka a jsme pod Pindulou. V této pasáži se poprvé vidíme se Šindym. Následuje prudký padák po šotolině a rozbitém asfaltu až nad Želechovice, prudká pravá a nejhorší kopec závodu až na hřeben. Vpolovině kopce mě nerada zastaví jedna holka, ale po pár metrech se mi podaří to nakopnout a urvu to až nahoru. Šindy sedlá, jedu zprava. Přijíždíme k dělení krátké a dlouhé trati. Je tady první bufet. Nezájem, jídla i pití mám dost. Po drncavé louce následuje vždy výjezd nahoru a sjezd po šotolině, tak 4x. Přijíždíme na asfalt, asi 500 metrů na horizont, kratičká rozprava se Šindym a vlevo nahoru polňačka až k lesu, která plynule v lese přechází na výživné stoupání po šutrech. Jede se mi dobře, kromě toho krpálu nad Želechovicemi jedu stále na střední placku. Následuje pro mne nekonečná pasáž v lesích nad Provodovem, sjezdy a výjezdy, až se z toho motá palice. V jednom sjezdíku je na poslední chvíli značeno odbočení vpravo, samozřejmě to proletím rovně, než se otočí, 2 borci mě udělali. Máme hodně nastoupáno, následuje asi 3 km sjezdu koryty a úvozy a prudký asfaltový padák do Pozlovic /předměstí Luhačovic/.
V tom sjezdu mě předjíždí Šindyho smečka, evidentně postrádající pud sebezáchovy. A znovu nahoru. Po odrabaných strmých polňačkách stoupáme zpátky někam nad Provodov. Na hodně špatném terénu se mi daří udržet v sedle, odjíždím o kousek Šindyho grupě. Stále se mi jede dobře. Stoupání podél lesa přechází v polňačky, vylepšované drobným sypaným šutrem. Jedu s jednou holkou, mírný sjezdík, jedeme tak 30, přejíždím do její stopy a bác, utřelilo mi na tom štěrku přední kolo. Válím se jak debo. pravým stehnem čistý zásah na šutr jak pěst. Řetěz je dole, zarvaný mezi kolo a kazetu, ne a ne to vyrvat. Šindyho parta mě předjíždí. Je to k zlosti. Po několika minutách to opravím a jedu jako o život dál. Ukazuje se však, že při pádu na pravou stranu jsem poškodil přehazku a v kopci nad Provodovem jsem měl tuto poruchu ještě 2x. Podruhé to vypadalo už na DNF, dlouhé minuty jsem řetěz nemohl vyrvat a stále mi padal. Ty houfy lidí, které mě předjížděly byly na zbláznění. Zachránil mě borec, který mi zastavil, trochu to popravil a poradil mi, ať už neřadím lehký převod. Rval jsem to dál tedy na střední placku a třetí největší pastorek. Prakticky až nad Zlín je to stoupání, kromě sjezdíku z Pinduly do Březnice. Navíc pořadatelé změnili na poslední chvíli trať a druhá občerstvovačka, kde doplňuju pití, prostě nebyla. Nejvíc jsem se bál stoupání pod filmovými ateliéry, pár borců tam šlo pěšky. předjel jsem ještě tak 7 lidí, posledního ve stoupání nad ateliéry a hurá dolů do lesa. Kličkovaná v lese, prudký padák se stromem uprostřed a sjezd po louce podél sjezdovky. Schody / při dnešní situaci seběhnu/ a dolů po asfaltu do cíle. Vyprahlý jak treska, naklepaný jak píšťalička, pazoury černé až po lokte. Naměřil jsem necelých 49 km. Čas přesně nemám, bylo to asi 3.05, bez těch debilních karambolů bych byl určitě pod 3 hodiny, což byl můj cíl. Jídlo dáváme se Šindym, po tom krátkém sezení už těžko rozhýbávám nohu, takže honem domů. Ze začátku to nejde, ale pak se to trochu rozhýbe. Teď už je to lepší, akorát trochu pajdám. Zítra to v lese na dřevě rozcvičím.