Na psaní reportáží ze závodů nemám žádné zkušenosti, přesto mi to nedá. Jedná se o reportáž z prvního jarního závodu Primavera konaného v Hrušovanech nad Jevišovkou dne 26.3.2011. Šlo o můj první závod v týmu a novém oblečení od Vinohradských šlapek a ještě se šťastným koncem.
Popořádku. Ve čtvrtek 24.3.2011jsme byli s Aquo na spinningu, kde mi bylo sděleno, že bychom si mohli zajet Primaveru hned v sobotu. Aqua měl sice ještě na sobotu jiné plány – nějaké stěhování ( to samozřejmě pro úspěšné absolvování závodu zvládl již v pátek ) a tak jsme dorazili v 10,30 hod. do Hrušovan. Po prezentaci a zaplacení startovného ve výši 250 Kč jsme dostali vratné startovní číslo – to mě dost zamrzelo jelikož startovní čísla sbírám a vylepuji si je na stěnu v dílně, dál již ničeho nic a šli jsme se převlékat. Samozřejmě oba dva do nového Šlapkovského, teplota byla 12 stupňů C, na brzké jaro velmi příjemně i oproti předpovědi počasí. Následovala příprava kol a nezbytné projetí včetně fotografování. No co si budeme povídat, Hrušovanské náměstí zářilo celé do oranžova, naše účast byla nepřehlédnutelná. Po koštu vína těsně před startem byl závod v 12,30 hod. odstartován. Chrti a žiletkáři vyrazili okamžitě vpřed, já s Aqou jsme se jich snažili držet, ale marně. I když byl závod de facto rovina – celkové převýšení na dvou okruzích po 30 km bylo necelých 300m, foukal docela silný vítr. Na 20 kilometru mně Aqua hlásil dle jeho garminu průměr 32 km/h. Potom jsme najeli na protivítr a rychlost samozřejmě klesla. Větrné úseky jsme překonávali vzorným střídáním s Aquou, ostatní ve skupině, kteří jeli třicítku nejevili absolutní zájem. Druhý okruh jsme absolvovali jen my dva, přitom jsme ještě jednoho mlaďocha vzali. Určitým problémem bylo to, že na trati nebyla ani jedna občerstvovačka a já si vzal jenom jeden bidon v domnění, že po projetí prvního okruhu bidon dočerpám. Přijel jsem docela žíznivý. Přesto jsme ve stejném čase – 2h 5 min. projeli společně cílem. Co projeli, vřítili jsme se tam jak oranžová lavina. Tam nám odštípli číslo a my se šli převléct. Na 60 km trati byly dvě kategorie – ročník 71 a mladší a ročník 71 a starší. Aqua jako kdyby již něco tušil, řekl že se půjdeme podívat na vyhlášení výsledků. To se docela protáhlo, jelikož se čekalo na mistra světa na dřevěném kole – drezíně Ivana Křivánka. Po jeho dojetí došlo k vyhlašování výsledků. Já jsem tam samozřejmě stál a potleskem odměňoval vítěze. Nastalo vyhlašování naší kategorie a najednou vyhlásili mně!! To se mně ještě nestalo, tak sem teda šel. Samozřejmě jsem si to náležitě užíval, jen mně trošku hlodala myšlenka, když jsme dojeli s Aquou stejně, že by bylo hodně blbý, kdyby skončil čtvrtej. Pak ale vyhlásili na druhým místě Aquu a vše bylo v nejlepším pořádku. Na památku jsem dostal pět kilo cukru – různé druhy – kostkový, práškový, moučku, na pečení abych si osladil život - sponzor Hrušovanský cukrovar. Potom jsme již společně odjeli domů. Po návratu do Třebíče jsem opojen slastným pocitem z umístnění pozval svou manželku, která celý den zajišťovala nezbytný servis, na pizzu. Potom jsem dostal ještě větší žízeň, než po dojetí závodu a šel toto oslavit do oblíbené hospůdky. Pamatuji si jich osm, pak už no comment – co si nepamatuji, to se nestalo. Ale ráno jsem už byl v devět hodin nastoupen na pravidelnou nedělní vyjíždku.
Šindy