Předem chci říci, že ve sportu a v cyklistice zvláště neznám pojem "smůla". Buď se jedná o jezdeckou chybu, špatný výběr materiálu, nebo o podcenění situace. To poslední je, když vás někdo sejme zezadu. Prostě jste v tu chvíli měli být někde daleko. Nu a já jsem nezvolil správně ten materiál. Myslel jsem, že když mám velmi těžký plášť, že to vynahradím velmi lehkou duší. Ale nějak to nefunguje zcela.
Tentokrát jsem si ale nemohl ztěžovat, že by byla slabá konkurence, takže i bez defektu, a v životním výkonu bych v popředí nefiguroval. A to jsem v okamžiku průrazu měl v bezpečné vzdálenosti za sebou prvního juniora, a Káju Polívkovou, coby vítěznou ženu. Karla samozřejmě nemládne, ale pořád je to jistý etalon kvality.
S novým kolem si již pomalu začínáme rozumět, přesto jsem se nevyvaroval několika školáckých chyb. O tom, že ho ještě nemám zcela v ruce svědčí to, že teprve po absolvování zkušebního kola, kdy se mi zdálo, že se kolo chová divně, že podivně drncá a odskakuje, jsem zjistil, že jedu s polouzavřenou vidlicí.
Velmi příjemné bylo, jak na tomto závodě lidé při předjíždění uhýbali. Rozhodně to nebývá pravidlem. A že jsem se něco napředjížděl.