Ahoj
Vzhledem k tomu, že mně již měsíc trápí asi něco podobného jako Souseda, akorát, že mně to neteče ven, ale usazuje se v hlavě, vzhledem k tomu, že jsem byl v dubnu na kole dvakrát, a to na KPO Třebotovce a PRSu, a že jsem závodem Přes dva kopce navýšil objem letošních najetých metrů o čtvrtinu byl cíl a taktika celkem jasná. Cíl byl ani ne tak dojet, jako přežít. Taktika byla nepřepálit začátek, držet se vzadu, prvních 60km jet volně a zbylých 20 nějak dotlačit. Na startu jsem se tedy zařadil dozadu, v pohodě odstartoval ve skupince pozůstalých, která se zvolna přisunovala kupředu. Prostě pohoda. Jenže pak přišel první kopec, neudržel jsem se a napálil to. Velmi rychle jsem se posouval vpřed, což v této části startovního pole nebyl takový problém. Když jsem dojel nějakou skupinku, vlastně jsem se v ní ani neohřál, a pokračoval vpřed. Výsledek se brzy dostavil. Již na 30km mně začaly brát hrozné křeče, od 40km jsem každých 100m civěl na tachometr a očima se snažil čísla posunout, a od 50 km byly křeče tak strašné, že jsem nevěděl, jak zdolám další metr. Naštěstí byla druhá část plná dlouhých rovin a navíc jsem otupěl, takže jsem se nějak do cíle doplazil. Po dojezdu jsem byl šťastný, že to mám již za sebou, znechucen tím, jak to nešlo a spokojen s časem. Po převlečení, nasycení, lehkém očištění kola jsem se vydal do místa startu. Nakouknul jsem do výsledků a musel si promnout oči. To, že nepřijel nikdo z první tisícovky staříků mně opravdu překvapilo. I celkové umístění mně potěšilo.