Jelikož je Jihlava moje pracovní místo, nešlo jinak, než se přihlásit a absolvovat závod pořádaný v rámci 24 hodinovek. Jednalo se o první ročník tohoto závodu, který byl situován do městských parků, historického středu města a jedné louky s pěknými dvěma kopečky na okraji města. S absolvováním 12- ti hodinovky jsem neměl žádné zkušenosti, nejdelší závod jsem jel před dvěma roky dlouhou trasu Krále Šumavy MTB, kdy 4 dny předtím pršelo a v pátek byla průtrž mračen. V bahnitém terénu jsem se svým tělíčkem bořil kde se dalo a na trati jsem se protrápil do cíle za nějakých 9 a půl hodiny a měl jsem toho opravdu dost. K tomu se ještě 12-ti hodinovka jela od poledne v sobotu a končila o půlnoci ze soboty na neděli. S taktikou noční jízdy neosvětlenými lesy jsem neměl ani potuchy. Nic mně neodradilo, sehnal jsem si dvě svítilny ( sám mám jen dojezdovou kapičku na předek pro jízdu z hospody ) a vyrazil jsem. Závodníku se sešlo celkem dost, vyrostlo malé stanové městečko. V 11:00 v sobotu jsme všichni odjeli na Masarykovo náměstí, kde byl v poledne slavnostní start odmávaný Kateřinou Neumannovou. Pak se sjelo do údolí, kde byl ostrý start. Hned první kopec s příčnými vystouplými kuláky přes celou cestu dával tušit, že to nebude jen tak. Pořadatelé splnili slib a v centru města namotali 11km okruh se převýšením 210 metrů. Dalšími bonbónky byly schody – jedny dřevěné a kamenné dolů a jedny kamenné nahoru. První dva okruhy byly testovací abych potom přesně věděl do čeho jdu. První zastavení jsem měl po třetím okruhu, první malá krize přišla v pátém okruhu, kdy bylo docela teplo a vůbec jsem neměl pomyšlení na to pít sladký ionťák a z už je pomyšlení na cokoliv sladkého mně uvádělo do šílenství. A to jsem plánoval ještě 8 hodin kroužit. Musel jsem to nějak řešit, takže po projetí pátého okruhu jsem si zajel do auta pro poukázky na nápoj, přijel k občerstvovačce, zašel si pro pivo a k tomu jsem si namíchal obložený taliř – salám, sekanou, sýr, papriku, okurku. Vše jsem ukázněně spořádal, chuť v hubě se radikálně změnila a já opět vyjel. A najednou to šlo, tělíčko zjistilo, že mu nedám pokoj, smířilo se s tím a nožičky začaly tahat. S pivíčkem jsem si to po jedenáctém okruhu pro velký úspěch zopakoval. Třešničkou na dortu byly poslední dva okruhy, které jsem jel ve tmě, někteří jedinci jezdící celou noc měli osvětlení hodné tiráků – čelovku na helmě od té dráty k baterii v rámu kola – za těma se jezdilo dobře. V mojí kategorii SMV12 – ročník 71 a starší jsme byli přihlášení čtyři. Od osmé hodiny večer již bylo de facto jasné pořadí, na prvního jsem ztrácel tři kola a třetí na mně taky tři kola, ale já večer chytil svůj osmý dech a jezdil až do 23:15, pak už to nemělo smysl, počítali se ujetá dokončená kola a ve tmě moc nezrychlíš takže hrozilo reálné nebezpečí, že by se mně poslední okruh již nepočítal a pořadí již bylo v té době dané. Result: 165 najetých km, 15 okruhů, převýšení celkem 3.100 m, v kategorii 2 místo. Pořadatelsky perfektně zajištěno, fandící diváci – což není tak často, občerstvovačka hodná malého rautu – melouny, ananasy apod. , lepší už jsem dlouho neviděl, jedině na Drásalovi, tam měli ještě chleba se škvarkama a domácí buchty. Vyšlo perfektně i počasí. Od sedmi hodin večer jsem měl podporu manželky a dcery, které za mnou přijeli, takže servis byl 100% zajištěn. Po skončení jsem odevzdal čip a jel do Třebíče dom, těšil jsem se na sprchu a svou postýlku. Vyhlášení výsledků bylo až v neděli v 13,30 po skončení 24- hodinovky. V neděli jsem nohy docela cítil, ale šlo to. Celá rodina jsme si udělali opět výlet do Jihlavy, už mně tak nějak nestačí, že tam jezdím přes týden, ale musím i v sobotu a neděli. Vyhlášení jsem si patřičně užil, pořád tam bylo min. 150 lidí, ve Šlapkovském jsem tam byl jediný, už při vyhlášení byla sranda při vyhlášení klubu Vinohradské šlapky a pak, když mně primátor gratuloval, tak mu samozřejmě neušlo heslo „ Když šlapu, tak žiju“ tak se mně ptal za kolik šlapu. Konečně poznali pořádný slušný oddíl, žádný Chvojkovice – Brod.