Akce Bratronické okruhy - 2.etapa 2011

Akce Bratronické okruhy - 2.etapa patří do kategorie UAC. Datum: 2011-09-11.

Nejdelší varianta má délku 106.00 km.

:: Propozice :: Virtuální prohlídka :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Report Přemek Kuchař

Historie: 2005 :: 2006 :: 2008 :: 2009 :: 2010

• Kolíkáč – Orange etapák
  
  

  Časovka je pro mě noční můrou, je to jako píchání nožem do ruky, to prostě není cyklistika mého gusta. Ale etapák bez časovky není etapákem a tak jsem ji protrpěl jako vždy s žalostným časem, prostě ty maximální intenzity nemám v nohách a jsem tragický časovkář. Ale ta atmosféra okolo startu, když obhlížíte ty naleštěné stroje a výbavu jezdců, co někteří mají, to prostě stálo za to, navíc ta krásná oranžová barva kam se jen podíváš!
  1.etapa skončila pro mě ve stojce z Bezděkova, kde za to všichni vzali takovým způsobem, že jsem zůstal v roli diváka. Štěstím byl Bobek s Mišutkou, kteří taky nevydrželi a obkroužili jsme si to spolu. Malou náplastí bylo sjetí prošitých SOSmanů Venci a Colemana a pak chvilkové sklouznutí s čelem II.balíku, kde ale znovu Bezděkov ukázal, jak se jezdí do kopce i nad 40 let.
  V neděli na 2.etapu jsem se cítil lépe než v sobotu, a i první okruh se povedl, úvodní nástupy jsem přežil a nejvážnější kopec do Bratronic též, Léňa jel famózně, v kopcích je někde jinde, dokáže strávit ty wattové špičky, no radost pohledět. Moji kumpáni ze soboty Bobek s Mišutkou bohužel zůstali v prvním sítu, já si ještě užíval další kolo v exkluzivní společnosti, ale sjezd k mlýnu před Bratronicemi, kde to přede mnou v minulém průjezdu pěkně lehlo, jedu hodně bojácně, na ocase čela, což mě odsuzuje do propadliště dějin. Do stoupání najíždím ze zadních pozic a samozřejmě nemám na tu kaši, která se jede přede mnou, no já bych tam asi nebyl, ani kdybych do kopce najížděl jako první. Prostě absence rychlých závodů a tréninků je hodně znát, na toto peklo moje vlažné maratónské tempo nestačí. Propadám se do smutku, sice do Bělče ještě bojuji o docvaknutí odpadlé dvojičky přede mnou, ale je to marné. Už jen čekám příjezd Bobka, Mišutky a Myšáka, ale překvapivě tam za mnou ještě zůstal Veselý z Cyklotreninku a nasazuje sjížděcí tempo, stále na špici, asi jen 2x na 10 sekund mu odstřídám, jinak se pěkně vezu v háčku, a povedlo se, dvojice Turza+Vokoun je pohlcena. Docela pěkně točíme v 4 kusech, hlavně Turza nás povzbuzuje ke spolupráci, no a před Valdekem v mírném magnetu nastupuje a trochu nám odskakuje. Nás to nechává chladnými, přece si ho v následující rovině ve 3 lidech musíme pohodlně docvaknout. No jo, ale síly znatelně ubyly a nejsme ho schopni již sjet. Mě to až tolik netrápí, v sobotu mi nadělili hodně minut, které již nestáhnu. Navíc mi začínají pocukávat křečci v pravé noze, tak to již bude jen o dojetí Před Bratronicemi si vystupuje Vokoun, já zkouším ještě hákovat Veselého, je mi k tomu i nápomocen vyjíždějící se a fandící Kapr, ale mě už nepomůže v tomto etapáku ani svěcená voda…
  Škoda, že nedorazilo početnější startovní pole, takhle parádně udělané závody totiž umí snad jen Dáša a její Kladénko Člověk když neuvisel rozhodující kopce neměl moc šancí se svézt v příjemném tabáku, většinou dřel na samotku, což s pocitem, že jedu hromadný závod není nic moc příjemného.
  Ale na to se rychle zapomíná, prožili jsme parádní oranžový víkend, udrželi jsme průběžné 2. místo v týmech v UAC, na bedně Kapr a Iceman, 14 Šlapek na startu a 14 Šlapek v cíli, ani jedna DNF, můžeme být na sebe hrdi!

  
  
  
• Léňa – Je to tam!
  
  

  Před poslední etapou jsem měl velký respekt. Od všech jsem jen slyšel, jaká to je pohoda, ale když jsem si projel virtuální prohlídku okruhu, vyschlo mi v krku. Je jasné, že jet v lidské skupině, tak to pohoda je, ale já musím být s lidma, s kterými bojuju o TOP TEN a tam vše bolí!
  Zbytek dne po druhé etapě, se šetřím, válím se, hlídám stravu, masíruju si nohy snad každou hodinu, prostě dělám spoustu kravin, které by mě ani nenapadly. Šílenství pokračuje také v noci, kdy ve snu projíždím každý úsek, odpadám, trpím, ztrácím své krásné, osmé místo.
  Před startem si jdu vyzobat jména lidí, které nesmím opustit, i kdybych měl šlapat zubama. Do paměti si ryju jména: Turza, Veselý, Coleman. Pak se mi ještě donese zpráva o tom, že Petr Hovorka po své srážce s autem do cíle dojel, takže přidávám do paměti jméno Hovorka. Sakryš to je seznam! Přemýšlím o tom, jestli nebude lepší si etapu užít ve společnosti Kolíkáče, Mišutky a spol., s Kolíkem se příští rok už moc nesvezu, přestupuje k dědečkům. Při rozjetí, vyhrává mé závodnické srdce a na start jdu s tím, že na trati nechám duši a budu bojovat o TOP TEN!
  Od startu začíná první kopeček, který se pěkně letí a jen kvituju, že jsem se před startem rozjel, na horizontu se už jede pěkná lajna. Před sebou vidím od nás Bobka, Myšáka, to je známka ke vší úctě k nim, že bych ještě neměl odpadnout. Tempo se zklidňuje asi po pěti kilometrech, je čas na rozhlížení po svých soupeřích, hledám dres Cyklotréninku, Sp Kola, Sosáků a Markuse. Vepředu vidím aktivního Hovorku, což mě těší, protože každý jeho zbytečně vydaný watt se mi hodí, Veselý si taky cestuje dopředu, dozadu balíku, na větru, prostě mi dělá radost, kluk jeden. Turzu vůbec nevidím a sosáků je všude plno. Jsou tady nějaké pokusy o únik, které mě fakt nezajímají, jen sleduji jak se jimi borci v balíku baví. Rovina do Žiliny, brdek do Družce se jedou výletně, z klidu mě dostává až štěrk v Družci, kde nás čekají dvě levé a tři pravé zatáčky, pěkně posypané tímto oblíbeným materiálem našich silničářů. Svou neohrabanou jízdou si nechávám díru, slíznu pár peprných poznámek na svoji jízdu, ale je mi to jedno, nechci se tady někde válet, díru si sjíždím díky klidnému tempu v klídku.
  Přichází snad dvoukilometrový magnet do Valdeku, kde čekám nástup rakeťáků, který se nakonec nekonal, jedeme stabilní tempo kolem 30km/h, nikomu se nechce tahat, ještě, že tady jsou živelní tahouni typu indiána, Petra Vermacha, kteří se starají abychom z kol nespadli. Že jedu závod mi připoměli závoďáci až v druhé polovině Bratronického kopce, kde se jede kaše, taktika je jasná, hlídám si své lidi, jelikož po sjezdu jsem spíše vzadu, mám je všechny jako na dlani. Hovorka řádí vepředu, Coleman taky, Veselý, Turza mě berou, konec tempíčka, musím shodit a makat. Dobrý, v Bratronicích mám všechny kluky na očích, jako bonus je přítomnost Kolíka. Stojka z Bratronic se mi vryla do stehen ještě více než po startu, točím malou a jede se skoro 40km/h, před Bělčí je z našeho balíku opět had, který se zklidňuje až za Bělčí, kde se tak nějak omylem dostávám na špici. Vůbec nechci jet na větru, tak se rychle schovávám do balíku hned do háku Libora Janouška, na jeho tváři je vidět obrovské soustředění. Prosévám se dál a dál a pak vidím, jak je Libor v úniku, což už nevím kdo komentuje slovy: „On takhle jezdí normálně, dělá to v každém závodě“. Jo, to je ta kolodějská škola. Na špici se začíná objevovat maratónec Kolíkáč, vidím ho tam snad celou rovinu přes les až k Ploskovu, takhle se tvoří závod, rád bych mu pomohl, ale musím šetřit každý miligram svého glykogenu. Ploskov, Žilina, Družec, Valdek zase pohoda, poslední kilometr magnetu na Valdek se vezu na druhé figuře za Milanem Millerem, takhle v tandemu to stáčíme i na silnici před Bezděkovem, Milan rychlost drží na 30km/h, zezadu na nás závoďáci pokřikují ať jedeme, ale na špic si vlezou…Tempo se zvýší až těsně před Bezděkovem, kde za to bere Nežerka s kolegou a nějakým příchozím, na chvíli se natahujeme a zase jedeme, trvá to až do sjezdu z Bezděkova, kde se jede rozumě.V nájezdu do Bratroničáku si hlídám čelo abych nemusel nic sjíždět, před sebou mám Zahradu, vedle něj je Libor, špic okupuje někdo z příchozích, Nežerka, všichni jedou ve stoje, to neznačí nic dobrého. Rychlost máme těsně nad 20km/h je jasné, že se ty jejich konve nehoupou jen tak. Křiknu na ně ať si koukají pěkně sednout, že tady není takový kopec aby museli jet ze sedla a po chvíli se tak i děje a všichni sedí až do první serpentýny, kde začíná druhé dnešní peklo. Kluky už mám vyzkoušené a vím, že jet udržovačku to na ně nestačí, tak tentokrát nečekám až mě někdo z nich vezme a jedu co to jde už od prvního zrychlení, rvu to zase v úplném bezvědomí, zatínám zuby, plácám nohama a přes všechnu snahu chytám asi desetimetrovou díru, díky tahačským schopnostem zejména Petra Vermacha se ještě do Bratronic do balíku vracím společně s dalšími lidmi. Čas na odpočinek moc není, stojka z Bratronic opět bolí hlavně na horizontu a na rovině před Bělčí mi naskakuje další díra, kterou za mě lepí Ruda, díky chlape, tady ses mi hodil.
  Za Bělčí je zase klid, už se začínám spíše soustřeďovat na sebe abych moc neplýtval silami než sledováním kdo, kde je. Nějaký cvok bez helmy a čísla mi sděluje, že bych měl počkat na Roberta, hm tak to jsme asi ztratili Kolíka. Zase jsem zůstal sám, kdyby tady byl Malina nebo Dreamer….. hned by to bylo veselejší. Na hlavním tahu nastupuje Víťa Mužík, není to dnes poprvé tak je jasné, že to zvedne i další lidi a čeká mě zase práce. Jede se dost ostře, v mém okolí se pohybuje závodník Honza Šnajdr, který po nás řve ať začneme točit a jedem, já vepředu nikoho ze svých soupeřů nemám, tak nemám žádný důvod jeho příkaz tolerovat, špic jen projíždím a ve finále jsem rád, že se mi daří zaháknout za ubíhající vlak, který se po mém „odstřídání“ spustil po pravé krajnici. Po chvíli jsme zase sjetí a začíná další několikakilometrový výlet až do Bratroničáku, kde už klasicky na vršku chytám díru, kterou s odpadlíky sjíždíme až v Bratronické stojce.
  Z našeho vlažného tempa na začátku čtvrtého okruhu poodjel Jakub Želina, Zahrada zahlásí, že ho necháme vyvětrat. To znamená je čas si zase s někým popovídat. Nejlépe se povídá s kluky, kteří trénují chytře, jen si je furt pletu. Když si začnu povídat se Zahradou, spustí se nějaký nástup, po jeho sjetí je zase klídek a když vedle sebe zahlédnu levhartí dres začnu v rozhovoru pokračovat a on to Vítek…
  Petr dle mého názoru bere závod spíše jako přípravu na své utrpení roku, časovku s Petrem Novákem. V jeho tréninku mu pomáhám tak, že ho před sebe pouštím při sjíždění díry při dalším zrychlení, pochválím ho za krásnou špic, kde jsme letěli kolem 50km/h, jo jsem dobrý trenér! Když Petra tak připravuju na to utrpení co ho čeká za zadním pláštěm toho časovkářského „hovada“, nedá mi to se nezeptat, proč to Forest či jak mu říkají nezkusí např, ve Whirpoolu? Jeho vysvětlení je dost logické, naše „profi“ týmy prostě nemůžou nabídnout takové podmínky aby člověk jen jezdil na kole.
  Jak si tak povídáme Želina nám už zmizel z dohledu, v balíku se začíná spekulovat kolik má ztrátu.Víťa Mužík vtipkuje k Zahradovi: „Od tebe si tak nechám poradit jak závodit, říkal jsi, že ho necháme vyvětrat a ne vyhrát! „. Nebo hláška: „Jakub Želina, vjíždí první do Žiliny“, jo je sranda. Sranda končí v magnetu do Valdeku, o tempo se stará více lidí, což znamená, že tentokrát jedeme stále nad 35km/h, vytváříme hada, který se kroutí od jednoho okraje silnice k druhému, fakt mě to baví a bolí zároveň, nevěřil bych, že toto spojení je možné i v nemasochistických kruzích.
  Čtvrtý Bratroničák bolí jako vždy, tentokrát si to nenechávám ujet, díra mi vzniká až ve výjezdu z Bratronic, kde plivu zase kreff, klídek nastává až za Bělčí, kde Želinu sjíždíme už značně prošitého. Klídek trvá jen chvíli, jakmile vjedeme na hlavní tak v největším klídku nastupuje Zahrada, zrovna jsem na špici s Vítkem, který šlape jako by nic, prostě to kotvíme! Nežerkovi to moc nevoní, hned začne vykřikovat něco o hovadech či co a vyráží za Zahradou, tím se zvedá celá skupina a opět plavu v pekle, slízávám další čočkovou od Honzy Šnajdra, že netahám, jednoduše nemusím a hlavně na to nemám síly! Veselého, Turzu jsem už neviděl nepamatuju, jediný kdo tady stále je, je Hovorka a Coleman, který mi mezi řečí sděluje, že má na mě ztrátu osm minut! Opravdu nemám důvod cokoli sjíždět a vlastně poprvé v životě jedu tak dlouho v prvním balíku, tak proč si to žůžo zkracovat. V pekle plavu až za Valdek, který tentokrát vylítáváme čtyřicítkou. Další klídek je až v Bezděkově, kde musím Vítkovi i Zahradovi sdělit jak jsem rád, že jsem na stém kilometru stále s nimi. Vítek si nějak nepochopitelně svého dvanáctého místa z Krále necení, spíš to komentuje:“ Jak je na tom ta cyklistika špatně, když on dojel dvanáctý…“ Věřím, že to bral žertem, je to super výkon, kterého dosáhnu až budu v dědkách, tak jako Kolíkáč!
  Do pátého Bratroničáku už najíždím jen to nějak dotočit a neztratit více než devadesát sekund na Hovorku. V serpentýnách se všichni přeze mě přeženou jako vlna tsunami, ani nevnímám jestli jsem poslední, jen vím, že jsem na kole a mám co dělat abych nespadl, z mého hrozného snu mě probouzí až Kaprovo povzbuzování, díky jeho síle chci zrychlit, ale už není z čeho brát. Ve sjezdu do Bratronic už Hovorku nevidím a začínám cítit reálnou hrozbu ztráty osmého místa, házím tedy kašpara do věčných lovišť, shazuju o další tři pastorky dolů a už ani nevím jak tu káru dotlačuji do cíle.
  Na Hovorku jsem ztratil jen 28sec a kolegy Veselého, Turzu najel skoro deset minut, nemohlo to dopadnout lépe, vlastně mohlo, mohl jsem dojet s Malinou!
  
  Celkově se mi etapák strašně líbil, organizační tým CFC Kladno je dokonalý, tratě nádherné, počasí nám vyšlo, nehody co se staly, byly způsobeny chybami jezdců, škoda je nižší účasti. Je jasné, že kdybych nejel na výsledek, ale „jen“ si závod užít, nezažil bych skupinovou cyklistiku. Se svým výsledkem jsem moc spokojený, děkuji moc Icemanovi s Kolíkem, že mě do Bratronic dopravili, Ivče za skvělé buchty, gratuluji Kaprovi a Icemanovi k bednám a těším se snad příští rok!
  
  

  
  
  
• Myšák – Za Mišutkou v háku
  
  

  Nedělní ráno se nohy hodně dlouho nechávají přemlouvat k poslušnosti,ale káva jim zlepšuje náladu a alespoň spolupracují.Rozhodl jsem se to nevzdat a tak vyrážím opět do Bratronic s cílem to nějak odjet,aby se mě i týmu započítaly bodíky do UACu.Dorážím na místo činu dvou sobotních etap krátce po deváté a všude kolem už je velmi živo,což nelze říci o mě.Slib,který jsem dal sám sobě přeci neporuším a tak se i já oblékám a jdu se rozjet.Nohy prosí o milost,kterou ovšem vědí,že nemohou dostat a tiše trpí a spolupracují.
  Na startu jsem tentokrát v první lajně,abych neprokaučoval úvodní stojku.Start se opět daří a já dokonce v čele balíku vyrážím vstříc dnešní etapě a najíždím do kopce stále v čele.Docela si dávám,ale těm rakeťákům je to pochopitelně málo a tak nastupují Nežerka,Mužík a dva další co trhají balík,který nástup eliminuje a nebýt v tu chvíli vpředu,tak bych tu asi už nebyl,protože hned na horizontu se zrychluje jěště víc a mě to sakra bolí abych v rozjetém vláčku uvisel.Za Bělčí ve stoupání k odbočce na Ploskov se to zklidňuje a tempo zpomaluje natolik,že se skoro nejede.Vcelku se s balíkem držím bez větších problémů přes Žilinu,Družec i kopec na Valdek ustávám,ale dobře vím,že je to klid před bouří,která se spustí až v kopci do Bratronic.Proto po nájezdu na hlavní v Horním Bezděkově jdu na špic a tahám celý balík.V balíku jsou zřejmě rádi,že se našel blbec co tam vlezl a táhne je proti větru a nechávají mě tam si vychutnat pár minut slávy.Pro mě to je však dopředu promyšlený tah a tak v okamžiku,kdy silnice začne klesat zatápím pod kotlem ve snaze něco na ty rakeťáky najet před nájezdem do Bratroničáku se neohlížím vlevo vpravo a rvu za to z kopce co to dá.V jedné zatáčce za mnou slyším zvuk padajících kol,ale ohlédnout se v té rychlosti neodvažuji.Do stoupání najíždím první,ale již v první serpentině se to pře ze mě valí.Před druhou serpentinou jsem se už procedil až na samý chvost prořídlého balíku,kde mě Kolíkáč povzbuzuje ať to ještě chvíli dám.No chtěl jsem,ale kde nic není ….
  Na horizontu se otáčím,zda nespatřím nějakou tu ztracenou ovečku z balíku a věřte byla tam.Oblečená v oranžovém a drtící těžký převod.Ano,náš Mišutka.Rád svěšuji nohy a čekám.Ve dvou to bude přeci o mnoho veselejší.Jenže Mišutka to ani náhodou neměl v plánu. Výraz zakouslého pitbulla,kterému se v očích zračil odraz mizejícího balíku,toužící po tom ho sjet a zakousnout se mu do zadnice.To co následovalo po tom mě uvádělo v domněnku,že snad místo vody pije raketové palivo.Vlaji za ním jak hadr a zcela neschopen mu vykouknout z háku,na tož mu odstřídat.Dodatečně smekám klobouk.Parádní výkon.Takto v háku mu vlaji celé druhé kolo a také díky tomu,že jsem nebyl schopen mu odstřídat nám balík zmizel,ale pár stovek metrů před námi celé druhé a část třetího kola stále vidíme tříčlennou skupinku,v které jede Bobek.Mišutka toho má plné zuby a není divu,vlastně to jede na samotku a remcá pod fousy,že by se ten Bobek mohl ohlédnout a zvolnit,že v pěti by to mohlo být o mnoho lepší.Bohužel na konci druhého kola se o mě opět pokouší křeč a teď už tuplem jsem rád,že vlaji za Mišutkou a okamžitě zavrhuji myšlenku mu odstřídat.Ve třetím kole v krátkém stoupání před Družcem nás předjíždí čelo druhého balíku a Mišutka se chytá a mizí s nimi na horizontu.Já musím jet své tempo,abych nedráždil hada bosou nohou a nepřivolal si další křeč.Nahoře vidím,že zas takovou díru nemám,tak zalehávám a zkouším to sjet.Přeci jenom balík v těch zatáčkách v Družci pokrytými štěrkem pojede o mnoho pomaleji než jednotlivec.Vyjíždím s poslední zatáčky a Mišutku na dostřel,ale balík má už značný náskok.Takže ve stoupání na Valdek mu opět úspěšně vlaji za zády a druhý balík si jede svoje a pomalu nám mizí.V bratronickém kopci musím jet stálé tempo,které mi nezpůsobí křeč a malinko Mišutkovi odskakuji.Nahoře se však vše vrací do předešlého stavu a kukám mu za zády.Jestli jsem za ty dvě kola byl třikrát na špici tak je to moc.Divím se,že jsem ještě nedostal pumpičkou.Při nájezdu do čtvrtého okruhu smutně hledím na dojeté borce z čela druhého balíku a s útrpným výrazem hlásím pořadatelům,že my máme ještě jedno.Po odbočení za Bělčí se v dáli na sluncem zalité silnici zjevuje cosi oranžového.Velice rychle se přibližujeme a koukám,že je to Bobek,kterému sekunduje pan Kolbaba.Oba přelítneme a já zvolňuje a hecuji Bobka ať jede s námi.On že né,že má křeče.Na to mu odpovím,že já taky a že jestli má chudák Mišutka táhnout jednoho nebo dva už pro něj velký rozdíl nebude.Tak se Bobek chytá a snad jen jednou nebo dvakrát se Mišutkovi protočíme na špici,aby po té zase táhnul ty dva křečky za sebou.V Bratroničáku opět musím jet své tempo a Bobka mám vedle sebe.To že Mišutka chytnul díru zjišťujeme nahoře,ale nohy cítím,že musím mít v záběru,protože jakmile jim ulevím jdou na ně křeče a dojet jako včera jen na jednu nohu se mi opravdu nechce.Proto s Bobkem pokračujeme v tempu a najíždíme do cílového kopce a když vidím,že má snahu jet,tak mu hlásím,že spurtovat nebudu.Zvolňuje a už v klídku projíždíme cílem.Z pohledu Mišutky to musela být pěkná levárna, celý tři kola odtáhnout a já mu před cílem ujedu.Za to se mu omlouvám,ale abych mu to vysvětlil mi nedal šanci,protože na svém oři rychle mizí směrem k domovu.
  Celkový dojem z Bratronic je velice dobrý.Je to pěkný,ale těžký etapák,který byl perfektně zorganizován a zajištěn.Příští rok budu určitě opakovat,jestli nám ho ovšem páni mocní povolí.