Akce Krušnoton 2011

Akce Krušnoton patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2011-08-06.

Nejdelší varianta má délku 250.00 km.

:: Propozice :: Mapka :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto a video Koloshop :: Foto :: Report M.Hajzler

Historie: 2010

• Dreamer – Krusnoton 2011 bolel, ale byl krasny a poctivy
  
  

  V noci jsem se moc nevyspal, vstavam ve 4h, v 5 vyjizdeme s Kolikacem, v 6 jsme v Teplicich. Je mlha ze by se dala krajet. Naposledy zkouknu pres mobil aktualni radarova data rikam kamaradum, ze u Chebu se k ranu formuje mensi „bourticka“, ale ze k nam snad nedorazi. Takze jedu v komplet v kratkem, protoze je teplo, 19 stupnu.
  
  Na startu stare zname tvare, moc lidi tu neni, necela stovka se odhodlala na start narocnych 250 km. Chybi i podstatna cast elity, zato je tu asi 5 lidi z PSK Whirlpool. Po startu se ale moc nejede, takze na cele se objevuji postupne Kolikac, Diablo a dokonce i Astral! :) Je opravdu husta mlha skoro nevidim, nez mi Kolikac poradi, at si otru bryle zvenku, coz se mi dari a razem vidim asi tak 3x lepe, diky moc za tip Kolikaci! :) Idylka konci v kopecku vedle dalnice, v miste zvanem Na Fibichu nekde na 25. Km. Tam se uz zacina nastupovat no a protoze se citim dobre tak hakuju a docela v pohode jsem tam. Pak sjezd do Strazek, kde si nas docvakavaji dalsi s Kolikacem, ostra leva a zacina prvni vaznejsi kopec, Neznabohy, cca 200m prevyseni s prumerem kolem 8 procent. Zde se trha cca 17 clenne celo a ja mam dilema dne, zdali jet s nimi, nebo jet s lidmi za timto prvnim balikem. Zacinam couvat jakoze s celem nepojedu, protoze to jsem si pred startem planoval, ale pak to menim, protoze proste do kopce na to mam.
  
  Takze parkrat zaberu a jsem na konci cela, samozrejme to stoji hodne sil, tepovka nekde u 190ti, ale jsem tam. Kus za mnou Vitek Novak, pak nikdo. Ve sjezdu jedu opatrne takze mi celo o kousek odjizdi, ale pak zvolni takze se zase dotahnu, stejne jako zahy Vitek Novak. Vsichni ostatni jako P. Kuda, M. Skopecek, Kolikac nebo J. Zarybnicky jsou vzadu, takze rozjete to mam hodne dobre.
  
  Novy cil je uviset celo do kopce na Sneznik! Zbytek sjezdu pres Cermnou nejak preziju na konci cela, pak projedeme nejakou mega louzi a uz jedeme po hlavni ze se chytam do haku S. Prokese a za chvili jsme opet v baliku. Kopec na Sneznik si chci vystoupit, jenze celo jede tak ze to zvladam s nimi, sice jedu na posledni pozici, ale jsem tam. Po vrcholem mi celo trochu odjizdi takze uz to balim, pak vsak zase zvolni, takze jsem opet s nimi! Na prvni obcerstvovacce chytam do ruky banan (no spis to chtelo chytnout kelimek s iontakem, proti snad vsem ostatnim nemam za sebou auto s doprovodem) a jedem po hrebenu.
  
  Novy cil je prezit sjezd pod Naklerov a vystoupit si az v tomto legendarnim kopci! Sjezd do Tise preziju, v ramci kolotoce tam najizdim z prvni nebo druhe pozice, takze i kdyz se kolem me v tech dvou serpentinach prezenou, jsem v odbocce na hlavni stale v baliku. Sjezdy po Beskydu proste jezdim zabrzdene, bojim se naklonit kolo, asi to chce cas, uvidime co s tim do budocna. Nicmene sjezd z Tise se mi malem stal opet osudnym :( Jak jedu na konci a to celo fakt leti, tak vidim tri vykricniky a pak vidim ze je ostrejsi prava. Problem je ze je ve velmi prudkem klesani, takze i kdyz brzdim a mam nove spalky, mam co delat abych to vybral, predek mi zacal uz trochu vibrovat :( To me vyleka a zbytek uz si proste nechavam diru 50 nebo i vic metru za celem, smirem s osudem.
  
  Na hlavni pod Naklerovem balik opet zvolni a Dreamer je opet tam. No tak hura, i kopec na Naklerov jedu s nimi, doufajic ze nekdo zacne odpadat a ja se svezu. Pred balikem je jeden clovek odjety, takze se docela jede i nahoru. Opet vidim na konci, tesne pod vrcholem odpadam, ale pak se zase zvolni a jsem tam, koukam ze muj report je dneska nejaky stereotypni, kopce s celem visim, z kopce mi to ujede a pak si to pracne sjizdim. No dal to ale bude jeste stereotypnejsi, uvidite sami! :) Pred sjezdem do Krasneho Lesa si treba jde pro neco do auta Adam Kauer z Kolokramu a protoze nekdo nastupuje tam ma hned diru. Jenze jakou rychlosti se v tom kratkem sjezdu kolem me prohnal to bych vam pral videt. Zjistuju ze tady v tom cele jsou vsichni o tridu nebo dve lepsi sjezdari.
  
  Stoupani na Adolfov opet odpadam a stridave se vracim do baliku, podle toho jak se nastupuje, nastupy uz nechytam, preci jen po vice nez 70 km, kde navic vydavam sily navic po kazdem sjezdu, zacinaji trosku dochazet. Protoze jsem po Beskydu poctive studoval profil trasy a hledal vsechny serpetiny ala Solan :), tak vim ze ve sjezdu z Adolfova jich je pozehnane, navic v tmavem lese, poradatel psal na webu jeste i cosi o pisku. Celo ale pred odbockou na sjezd zvolni, cehoz vyuzivam a jdu do kratickeho „uniku“ samozrejme mym cilem je najet tam co nejvic vepredu, abych mel aspon nejakou sanci byt i dole s nimi. Zacatek se mi dari, do prvni serpentiny jdu prvni, je tam vsak mokro, zeleny sliz, snad i trocha oleje, takze jedu velmi velmi opatrne a po par serpentinach jsem opet bezpecne posledni. Cesta dolu se pak jeste pomerne dlouho vine a krouti, jedu na jistotu, sjezd z Tise me dostatecne vyucil pro tento den. Kdyz dole najedu na hlavni, vidim balik asi kilometr vepredu, cili v tom sjezdu mi dali mozna dobre dve minuty, co s timhle chcete v maratonu dokazat?
  
  A tak jedu sam. Prekvapive je s tim hlava smirena, vim ze prede mnou je max 17 lidi, pred dalsimi mam asi dost najeto a dalsi kopec na vyjimecnou Komarku bude za chvili. Novy plan je zkusit dojet na obcerstvovacku za Cinovcem sam, v klidu si doplnit bidony, vycurat se a pak jet s nejakou skupinkou co me dojede. Jeste v Krupce me dojede S. Prokes ktery mel asi defekt, takze se asi 2 km svezu v haku. Pak zacne stoupani na Komari Vysku a S. Prokes mi odjizdi. Nikoliv ale tak vyrazne, takze jej skoro do pulky kopce vidim, aspon to mam jako benchmark, jak jedu, do kopce tedy zrejme stale slusne. Obcas se ohlidnu, ale nikde nikdo. Hodne se oteplilo, mlhy davno zmizely, je az skoro neprijemne dusko a horko, jeste ze jsem jel v kratkem!
  
  Komari Vysku vyjedu docela v pohode, nejedu naplno, ale ani na udrzbu, proste tak abych vedel ze v kopci me skupina za mnou moc nebude sjizdet. Takze proti minulemu roku nejsem z tohohle kopce tak „vyplasenej“ je hodne tezky, ale da se jet, obcas tocim i 34x25, asi poprve v tomto zavode i kdyz v Naklerove jsem myslim take pouzil. Na bufet za Cinovcem dojizdim ve slusnem tempu, vsichni se na me vrhnout jestli nechci to nebo ono, doplnim oba bidony, chytnu kolac, vypiju kelimek s colou, ukousnu meloun a jedu dal. Jeste zastavim na WC, celkem tak ztrata tady max minutu nebo minutu a pul to jde. Sjezd dolu pres Mikulov jedu na jistotu ale i tak asi misty brzdim vice nez by se sluselo. Dole opet nikdo za mnou, premyslim co dal.
  
  No co asi, novy plan je zkusit vyjet Dlouhou Louku a dostat se k obcerstovacce na Flajich. A tak i cinim, opet vse jedu sam, svym tempem, ktere je setrvale, ale zvladnutelne, proste to beru tak ze jedu zavod, tak i az me nekdo dojede tam me dojede :) Takze Dlouha Louka opet velmi tezka ale vyjel jsem, nahore velke horko a jasna obloha, pekne vyhledy na hreben Krusnych hor, parada! Pak spojeni s kratkou trasou, ked me dojizdi jeden borec a konecne se svezu z kopce v haku aspon ten kousek k dalsi obcerstvovacce. Jeste dojizdime dalsi dva, bohuzel jakmile se to trochu zvedne, jezdci z kratke mi nestaci. Na obcerstvovacce stavim pouze ja, opet doplnim bidony, piju dneska dost, ale je potreba! Kratkare si zahy sjizdim ve vlnach kolem prehrady Flaje smerem na Kliny, jee jak jsem tam chtel jit vykoupat v tom horku :)
  
  Sjezd do Janova tedy opet na samotku, na jistotu. Dole me ovane horky vitr, to dusno zacina byt neprijemne a zacinam citit mensi krizi. No a jedu dal sam a sam, mezi 70 a 170 km jsem tak jel sam. Zacne kopec na Krizatky, respektive Mnisek. Je sice nejmene prudky ze te svate petice Sneznik, Naklerov, Komari Vyska, Dlouha Louka a Mnisek, ale o to vice boli. Zde uz jedu opravdu se zacinajici krizi. Konecne za mnou nekoho vidim, je to Martin Cerny z KC Brno v doprovodu asi manzelky v aute. Kousek ho hakuju ale jede opravdu vyrazne vyssim tempem, kdyz tak clovek vidi to doprovodne auto, napadaji ho vselijake uvahy, co se s nim da delat, kdyz jede clovek sam. No ale nechme spekulaci, proste mi odjel docela vyrazne a ja finalni zjistil ze mam krizi. Po chvili se pririti dalsi dvojicka Vitek Novak a Pavel Sucharda opet z KC Brno. Je kratky sjezdik kde mi zase ujizdi, to je tragedie, mne by dneska z kopce ujely asi i holky! :) Pak se ale hecnu a protoze jsem pred tim do sebe narval gel a tycinku a vse zapil trochu to zabralo a tak je sjizdim a na posledni bufet prijizdime spolecne. Doplnim bidony kdyz tu se pririti dalsi mensi skupinka lidi s Pavlem Sovakem, Tomasem Papezem a Michalem Chadimem, vlastne to asi byli jen tihle tri :) No a nasleduje posledni vetsi sjezd. Desim se mi zas vsichni ujedou, ale nastesti nejedou az tak rychle a tak tenhle sjezd s nimi s mensimi obtizemi zvladam, no hura!
  
  A vyplaci se, pak nasleduje usek po rovine, z mirneho kopce, aby se smerovalo k poslednim kopeckum kolem Lukova. Zjistuju ze hak je opravdu nenahraditelny, proste najednou jim stacim a dokonce stiham trochu odpocivat, kdyz si predstavim kolik sil jsem za ty 4h musel vydat navic, snad nebudou v zaveru chybet, ale vypada to ze ne. Prijizdime na posledni obcerstvovacku a hele, tady stoji dva z Whirlpoolu a jeden z Kolokramu. Evidentne maji splneno a tak uz jedou jen tak na udrzbu. A tak jedeme od cca 215.km v deviti lidech, no ale bohuzel uz jen prevazne do kopce takze hak se pouzije jen obcas kdyz jsou kratke sjezdy. Vsichni jedou v poklidu, staci stacim i z kopce. Dokonec i obavany Lukov zvladam, odpada ale Michal Chadim. V Lukove v te stojce koukam na svuj predni plast a asfalt pred nim a najednou vidim, jak se proti me kutali modra svestka! Kde s tam vzala kdyz to bylo mezi baraky vi asi jen panbuh! Sucharda z KC Brno v kopci strasne vzdycha, az je to neprijemne, dela jakoze nemuze, pritom muze, takovy mam nejradsi :)
  
  Sjezd do Milesova a vyjezd nad Kostomlaty zvladam s balikem a tady uz si verim ze s nim dojedu az do cile. Ale ouha, predjizdi nas celo stredni trasy, kde jsou tri lide a Whirlpool s Vitkem Novakem s nimi asi chteji dojet do cile. Takze se po delsi dobe zacina zrychlovat, no do cile chybi 20 km z kopce. Pred Kostomlaty je opet neprijemna zatacka ve sjezdu, kterou opet vybiram tak tak a celo mi ujizdi. A protoze jedou tak mi ujizdi i pri prujedu Kostomlaty. Jako ja nevim, max. rychlost jsem dneska mel asi 81,5km, sice nevim kde protoze ted nefunguje upload na Garmin webu, ale nevim kolik bych jako mel jezdit aby mi to neujizdelo? :) S vypetim vsech sil si tech 7 lidi prede mnou jeste sjizdim, ale jede se porad a dole je vedro a dusno a mne to uz prestava bavit. V nejake vesnici asi 5km pred cilem navic trefim predkem kulaty kanal zapusteny do silnice, rana jako z dela, no sice jsem necvaknul predek, ale skoro mi spadla zadni podsedlova brasna a protocil jsem riditka o nejaky cm dolu. To je posledni kapka, nehodlam se na konci prizabit. A tak si vystupuju a zbytek uz dojedu sam, skoda vedel jsem ze kdybych v tehle skupine dojel a zafinisoval, mohlo by to byt dneska i TOP20, ale tohle proste uz neslo, ty 4h na samotku, sjizdeni po sjezdech udelaly sve.
  
  Zhodnoceni: Krusnoton byl perfektne zajisteny, nebyt tech vykricniku v Tise, asi bych tu zatacku nevybral, stejne tak pred temi Kostomlaty pod Milesovkou. Studovani profilu alespon v mape se taky vyplatilo, lepsi nez nic, kdyz to tam clovek nezna. Pavla Cerneho jsme ani v tech 9 lidech nesjeli byl pred nami o 4minuty, nicmene konec toho prvniho baliku nam stejne dal cca 25 minut, takze ja stejne nemel moc jinou alternativu jak to jet jinak, kdybych se nechal dojet rekneme uz na Snezniku, dojel bych prinejlepsim se stejnyma lidma, nebo by mi to ujelo nekde ve sjezdu, i kdyz tihle lide uz nejeli tak na jak se rika kreff! :) Vzhledem ke Krali dobry trenink, Krale zkusim objet se cti, ale uplne celo uz hakovat proste nebudu, na 250km se to spis nevyplati, tot muj poznatek dne! Verim ze se report libil, ahoj na Krali, tedy pokud nebude prset nebo snezit! :)
  
  O narocnosti svedci to ze v cili jsem se svalil do travy ve stinu a asi 20minut nebyl schopny se zvednout, po hodine po dojeti jsem stezi dosel do sprchy a pote do jidelny na testoviny a male pivo, kde jsem oboji do sebe soukal asi pul hodiny, Tak moc jsem byl zmasakrovany, Misutka se testovin skoro nedotkl a sel zvracet na WC, tak takove to dneska bylo, bolestive, ale krasne a poctive.

  
  
  
• Honzis – nechte mě umřít ...
  
  

  Těšil jsem se po dlouhé odmlce způsobené pádem na biku, že si na silničce dokážu, že toho Krušnotona nějak slušně objedu. Nečekal jsem zázraky, ale konec byl nejhorším zážitkem z mé závodní kariéry. Tomu zoufalství se nevyrovnalo nic. Tahle repka bude dost pesimistická, začlo to už tím, že jsem cestou na rychlík defektil - urvala se záplata, tak jsem vzteky zahodil duši a radši i Mišelin plášť a přezul novou Conti duši a starou Tiogu. " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Přes prahu jsem se nakonec dostal v sedm do Teplic a zašel na tiskovku se skupinou A. Žaludek se na ty špagety moc netvářil, z toho dusna mi nebylo dobře, ale říkal jsem si, že to zaspím. No nocleh - karimatka byla široká tak, že by se tam neotočila ani Twiggy a ta zlámaná žebra se spaní na takto tvrdé podložce dost bránila, což mělo za následek to, že jsem se moc nevyspal a když už bych spal, tak jsem musel vstávat Kolík s Dreamerem okupujou dámský hajzly Já pak teda taky ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Venku mlha, děsná vlhkost, ale teplo, tak se jenom namažu a jedu krátký - krátký. Na startu asi 80lidí, docela komorní. První kopec dám na velkou, tepy vysoko, ale necítím se úplně špatně. Ve sjezdu se propadám, bojím se, ale během pár minut se srovnám. V magnetu jde dopředu Mišutka, Kolík, je tam i Astral, tak se posunu k nim a stáhnu únik Koloshopáka, který má na řidítkách kameru. Tím končí mé účinkování, 180tepů, totálně propocenej a za mnou 20km. Vystupuju si, mí běžní spolubojovníci jedou s čelem. V kopci totiž Whirpůlák nastoupil a hnedka se přišláplo, na což jsme neměl. Ve sjezdu dolítne i Astral. Stojka Neznabohy, 39/24, Mišutka to tam nástupama láme, propracovávám se dopředu a Kolík je nadohled. Třeba to nebude tak zlý, docela jsem se rozjel, ale tepy děsně vysoko. Dolítáváme do Jílového, kopec na Sněžník, prudkej jako prase, jsem uvařenej, občas tam dám i kašpara - 27ku a ta se stane kamarádem i v dalších kopcích Jak se kopec srovnal, tak mi grupa odjela, škoda. Bufet - musím stavit, čepuju do bidonu, sežeru sladkou buchtu a ve dvou dál. Pak ve sjezdu ztratím, i další se kolem mihne a mě dojede až Mišutka s Doležalovou a Sýkorovou před Nakléřovem. Zas kašpar, asi 9km/h a sotva jsem před Contadorem v modrém Mišutka to vždy nástupama roztáhne, že se hezky větrá \ Mění malá 19 za velká 13, zvláštní styl ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> V mokrém sjezdu se naše skupinka redukuje, ztrácíme Hanku Doležalovou, naopak Sýkorka je v zatáčkách na mokru asi nejlepší z nás! Já se místama bojím, ale přece si to nenechám vodjet! " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Přes nějaký brdky dorážíme do Krupky, Komárka, kopec jak sviňa, 39/24,27, leje ze mě, nic nepomáhá, všude sůl, vaří se mi hlava. Předjíždí nás Indián po defektu. Nahoře jsem s Mišutkou, pak před Cínovcem dojede Sýkorka, Olin a ještě někdo. Tady nahoře pěkně foukalo, docela studeně, aspoň jsem drobet vychladl. Další bufet, byl nával, tak jsem stihl naplnit jen jeden bidon a to byla chyba. Sjezd jsem valil styl Savoldelli a dokonce mě Sýkorová nepředjela I Mišutka měl co dělat. Kopec na Dlouhou Louku, má zkáza Dole jsem ještě jel, v bidonu jsem měl asi 0,2l, druhej prázdnej, k tomu vedro, somruju pití, na konci kopce sotva pletu nohama, ale vidím Kolíkáče. Má spása! Ne, nedokážu to, od Olina dostanu napít, ale z ionťáku mi je blbě, zeptám se nějaký báby před chalupou jestli nemá vodu. Prej naproti. Kde? Hele, nějaká trubka z louky a teče tam voda! Neváhám, ledová voda do mě, na mě, do bidonu Samo mi všici odjeli " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Dál sám, sám, samotinka, km 133. A odteď žaludeční problémy, asi ta voda nebyla pitná, ale v tu chvíli mi to bylo fakt jedno. Navíc jsem cítil, jak se mi vaří hlava. Dojel jsem do Flájí, to už jsem nevěděl co si dát, po všem lezly vosy, do kapsy nebylo co dát a banány mi nejedou. Dám si Colu, trošku mě dostane na nohy, ale v kopci na Klíny jedu už jako s hnojem. Nahoře mě dojíždí pětka - čelo ze střední. Nahodím velkou a ten horizont s nima přeletím " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Koubíka tipuju na bednu a vyšlo mu stříbro! Sjezd do Litvínova trošku s respektem, škoda, ujeli mi. Zas sám, kopec na Mníšek, v lese, nekonečnej, nejím, jen srkám Colu, jedu strašně pomalu a otáčím se. Nikde nikdo a najednou Petr Čechura a druhá grupa ze střední. Prolétli jako motorka a to nijak zázračně nejeli. Čus, já su v řiti " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> A zase sám. Rampa jako prase v Nové Vsi, pak bufet. Vem si magnézium, dobře, dám 3tablety a hromadu melouna. Blbost, je mi ještě hůř, mnohem hůř Vážně uvažuji o zabalení, i když to není můj styl. I toho Drásala jsem přece dojel! " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Sjezd, pak vopruz úsek do Litvínova, kde mě bere jeden SOSák ze střední, pak nikde nikdo, ohlížím se, až tu najedou Astral! A to jsem už ve stavu, že mě bolí všechno, zápěstí, rameno, žebra, nesnesitelné pálení chodidel, jedu na 125tepech, roviny jenom šmrdlám, nemůžu ani pít. Co tady děláš? Dotáhneš mě do cíle! Ne, já jsem v pr " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Bufet, Astral jede dál, má doprvod. Nevím co, po všem lezou vosy, něco dám do huby a je mi na blití. Colu, ale ani ta nepomáhá. Předjíždí mě Doležalová, nemám na ni. Hlava stávkuje, nohy taky. Lukov, jedu 8km/h, na 39/27, někdo jde pěšky. Nemám k tomu daleko Sjezd, vlaju za řidítky, další kopec, někdo mě předjíždí. Honzis? Jo, nemůžu se moc soustředit a fakt nemám náladu na rozhovor ani mi nejde moc mluvit a jsem rád, když odjede. Nech mě umřít, nic jinýho nechci! Sjezd, nevnímám, bolest sílí, už nejde vůbec nic. Kolik km ještě? Bohužel to má fakt 250, dva jdou přes - hákni se. Nemůžu, nechte mě umřít. Cíl, skoro 9:45hod, nic horšího jsem nejel, proti Králi děsně prudký kopce, takovej Beskyd s víc Smrčkama " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Nějak se ospruchuju, ze špaget sním jenom kečup, bolest všeho, je mi blbě. Hodně smutný konec, doufal jsem, že se dokážu po zranění vrátit, ale nepůjde to tak snadno. A pro Laca - Shimano Tiagra řadí vepředu mnohem líp než Sram Force co mám na Treku, ten Sram nehraje ani druhý housle, přesmykač bych používal jenom jako těžítko ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> A co dál? Nechte mě umřít pokračuje i v neděli, vypiju 1l čaje, 0,5l kafe, litr vody a pak se jdu prvně vy* Voda v uchu, napuchlý krk, pomalinku se vracím do normálu. Dostat skoro 2hodiny, to je víc než ostuda

  
  
  
• Mišutka – Z euforie na toaletu
  
  

  Z Krušnotonu mám obavy již delší dobu, tak jsem velmi rád, že mi Strejda zapůjčuje celé zadní kolo s kazetou 13x29. Ještě jednou moc děkuji. Do Teplic se vydávám již v pátek odpoledne a jdu se se Strejdou lehce projet. Nejde mi o nic jiného, než vyzkoušet jestli všechny převody funguji. Vše je OK, tak v klidu na tiskovku a kolem desáte do postele. Vzhledem k tomu, že jsem byl od čtyř ráno v práci usínám rychle.
  
  Budíček v 5:00. Snídám klasiku chleba s marmeládou. Moc to nejede, je na mě moc brzy. Na toaletě se s Lacem a Strejdou střídáme při primárním a sekundárním sr.... ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Přijíždíme na start. Zde už je Dreamer, Kolíkáč, Olin, Astral. Dozvídám se, že by nás nemělo být víc jak 80, takže přijeli asi opravdu jen největší srdcaři. Start, jede se svižné tempo v mlze, takže si po chvilce sundavám brýle. Po cca 25 km se posunu blíž k čelu, kde jede Dreamer, Kolíkáč, Diablo, protože vzadu mi pár jedinců začalo házet docela pěkné myši. V jednom magnetu se dokonce dostává na čelo a sjíždím jednoho Koloshopáka. Balík mě v klidu dojel a já se opět posunul vzad. Po chvilce za to eliťáci konečně vzali a balík se začal trhat. Odjíždí s nimi Dreamer a Kolíkáč, Olin po chvilce rozumně vystupuje. A jsou tu Neznabohy, zde je se mnou Diablo, Olin a Honzis. S Honzisem to trochu trháme a před vrcholem Honzis odjíždí. Na vrcholu se formuje grupa, se kterou odjedu většinu závodu. Je zde i duo Sýkorová - Doležalová. Sjezd do Libouchce v klidu a v Jílovém první vážná zkouška - Sněžník. Zde začíná má série rádoby úniků ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> V kopcích se držím hesla, že jede každý za svý. Cítím se dobře a chýtám své tempo. V klidu to s Olinem vyjedem nahoru, kde stavíme na občerstvovačce. Před sjezdem do Tisé jsme opět pohromadě. V Tisé přichází jediný úsek, který trochu znám z mládí, kdy jsem tu párkrát byl na chatě u jedný spolužačky. Tak vím, že tu je pěkný sjezd do Libouchce. Zde bořím ty teorie, že s 13 kazetou pojedu maximálně 60. Na konci sjezdu mi tacháč hlásí nový zaznamenáný rekord rychlosti 85.5 km No jel jsem na hranici rizika, tak jsem vymetl i nějakou tu díru. Před Nákléřovem opět pohromadě. Hned co jsme odbočili z hlavní vidím žlutý dres a říkám Olinovi, to je Honzis. Ano ten blázen, co nemá doléčeny zlomeniny a měsíc pořádně netrénoval. Opět odjíždím v kopci, jedu bez větších problémů. Nahoře zvolním a čekám na ostatní. Následuje velmi nebezpečný sjezd z Adolfova, kde exeluje Sýkorová a ztrácíme Doležalovou. No a je tu Krupka a další bonbonek - Komárka. Opět odjíždím, tentokrát s Honzisem, jede se mi stále bez větších problémů. Nahoře docela fouká, jinak si na počasí nelze stěžovat. Necháme se v klidu dojet a stavíme na bufetu. Následuje sjezd, který končí v Hrobu. No letos si tu nelehnu, protože se cítím dobře i po tomhle pekelném sjezdu, kdy jsem měl co dělat uviset Sýkorovou s Honzisem. A je tu Osek a stoupání na Dlouhou Louku. Z loňských reportu mi v hlavě zůstaly dva názvy, Dlouhá Louka a Lukov. Hned za přejezdem Honzis hlásí, že to bude jeho konečná. Moc tomu nevěřím. První kilák jedu v klidu, pak opět přišlápnu a jedu s jedním borcem, co odpadl z čela. Přibližně v polovině vidím před sebou oranžový dres, ihned poznávám Kolíkáče. Rychle se k němu blížím, vidím, že má krizi, protože jezdí od krajnice ke krajnici. Ptá se kdo jede v grupě, tak říkám Honzis, Olin a Sýkorová. Nechci slevovat ze svého tempa,tak mi ještě řekne, že se to ještě zvedne. A opravdu na posledním kilometru vidím cedulku s průměrným sklonem 10.6 %. No je to peklo, dávám samozřejmě 39x29 a z hluboka si odplivnu. Před vrcholem mě dojíždí jedem borec z Kolačíhal a společně jedeme následujících několik kilometrů. Sjezd do Litvínova opět na hranici rizika. Před stoupáním v Janově nás téměř dojíždí grupa s Kolíkáčem, Olinem a Sýkorovou. Kolíkáč ještě haláká ať na ně počkám. Mě se zdá, že jedu dost volně, tak čekám, kdy nás docvaknou. Kopec má sedm kiláků, ale už to není takové peklo. Přesto v polovině gruppeto Kolíkáč stále nikde. Najednou nějací borci nejspíš ze 180. Snažím se háknout chvilku to vydržím, pak se vracím zpět ke svému strojovému tempu. Nahoře zjišťuji, že kolega z Kolačíhal je z Unhoště. Říká mi, že teď už to budou jen takový brdky. Já mu na to odpovídám jasně brdky s 11% jako je Lukov ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Dostáváme se na hlavní, kde už vidíme pár jedinců z kratších tras. Ovšem většinou docela turisti. Stavíme na bufetu. Vyhlížím Kolíkáčovu bandu, ale stále nikde. Letíme sjezd opět do Litvínova. Zde sbírame dva z klubu Libochovice. Pravidelným střídáním proletíme místní kruháky. Za Litvínovem na 200 kilometru. Přijíždí grupa z krátké trasy s kolegou z Unhoště se háknem. Jede se velmi svižně, nestřídám, přesto mi před posledním bufet odjíždí. Škoda kolega s nimi vydržel až do cíle a skončil 24. No a na 215 konečně přišla krize. Od bufetu jedu volně a sám. Občas předjedu někoho z krátké a čekám, kdy se už konečně přiřítí Kolíkáčova banda. Dočkal jsem na Lukově, kde jsem zrovna protahoval křečka v pravé noze. Přivezl sebou i Olina, Sýkorovou a jednoho borce z Bíliny, který jim to prý celé odtáhl. Sjezd do Milešova a zase nahoru tři kiláky. Jsem v pr...Nad vodou mě drží hlavně Olin, který stále něco mele, ovšem já už má dost zalehlé uši, takže mi to musí opakovat dvakrát.Ve sjezdu s Olinem ztrácíme, nakonec se ještě docvaknem. Přijiždíme na hlavní mezi Teplicemi a Duchcovem a já začínám věřit, že do cíle už dojedu. Teď už to bude z kopce přes dvě křižovatky pak doprava a společný průjezd cílem.
  
  V cíli si na deset minut lehnu na chodník, jsem K.O. Jedu na hotel se osprchovat. Po otevření dveří mířím na toaletu, kde jsem se k závodu ústně vyjádřil ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Pěšky se dobelhám zpět do prostoru cíle a jdu do kantýny. Dávám si špagety, ale tělo je v kritickém stavu, tak opět mířím na toaletu a ještě jednou si zde zopakuji, že tento závod byl na poblití ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Jdu na hotel si lehnout, kolem osmé přichází Strejda s Lacem. Vyměná prvních dojmů a zároveň loučení. Doma se už cítím dobře a tak konečně můžu sežrat půl kila špaget.
  
  
  

  
  
  
• Strejda – Krusnoton dojety poprve
  
  

  Z Krusnotonu jsem mel pravy nefalsovany strach. Zaprve je to novy pro mne závod, zadruhé loni jsem to vzdal, za treti – to vite sami, kombinace delky, prevyseni a procenta stoupani nevestili nic jednoduchého. A tak cela skupina A se rozumne soustřeďuje jen na závodní výkon a vyhyba se zbytečným nervum z ranniho presunu z Prahy. Jinymi slovy všechny spime v Teplicich. I tak musime vstat v 5. Davam si poradnou snidani (teda pro mne naprosto beznou) a pozoruji, jak se Laco a Misutka se snazi do sebe natlačit něco malo. Holt snidat – je dulezita dovednost a pestuje se leta a leta .
  Na startu vyjedu do první lajny, ale jen pozdravit Kolikace a Dreamera, pak vycouvam zpatky na chvost. Hlasatel nam sdeluje, ze je tu nas něco kolem 80. Nu vidite to, staci jen dojet – a mame konecne bodiky do Superprestizi. Laco okamzite projevuje svoji pověrčivou povahu, snazi se nam vysvětlit, ze je to projev nepokory a aroganci takhle mluvit na startu. To voe, musis si taky trosku verit, ne ?
  Odstartovano. Skoro nic nevidim, bryle mam zamlzene. Ale na rozdil od Dreamera nemam tu Kolikace, který by mne poradil co s tim, a tak jen jako kratkozraky profesor ztahuji je na spicku nosu a koukam dopredu přes ni. Taky to jde .
  Skupina A se drzi pohromade, Lenka, Laco, Fousac, Fonse a ja. Za první hodinu mame ujeto 27 km. A dal uz ten naskok na limitnich 20 km/hod udrzujeme vicemene neměnný. Porad je to něco mezi 15 az 30 minutami, respektive 3 az 7 kilometry.
  Zamerne se vyhnu zeměpisným nazvum. Jednak si je nepamatuji, jednak oni ty nazvy stejne jsou pomyslene, domluvene, kopce si navzájem jmeny neoslovuji.
  Nalada na privnich stoupanich je celkem vesela. Fousac, jako mistni nam dokonce sdeluje, ze „ty kopce nejsou az tak hrozne, je to jen par mist, a to tam, tam, a ještě tamhle v lesiku a tamhle v obci. A z tadytoho stoupani musim prekonat osobní komplex, pac nikdy v zivote jsem ho nevyjel, přesto ze jsem se o to hodnekrat pokousel ještě jako junior.“
  Skupina A dneska dost různorodá a asi tak po 80 km zacina byt jasno, ze pohromade ji neudrzime. První odpava Fousac. Obrovska skoda, ale prumer se nam hrozive priblizil kriticke dvadcitce a cekat opravdu nemuzeme.
  Lenka dneska ma svůj den. V kopcich je hned na cele, aspon na prvnim kilometru nam vzdy poodjede. Pak ji zpravidla dojedu, a každý jede jak muze, na kopci si chvilku počkáme a jedeme zase spolu. Lenka nejen, ze je lepsi v kopcich, ale taky nejvic taha i rovinky. Uz zrejme ma tu svoji povestnou formu. Laco nejaky nervozni, vycita nam, ze do kopce jedeme moc cukave, ze on jede porad stejny tep, ale my ne. Kdepak, nejdeme cukave, akorat ze nejedeme stejny tep, ale porad stejnou rychlosti. Tocit kadenci pod 50 proste neumim a tak ji tocim porad, v prudších i ve volnejsich pasazich, abych se trosku orazil a taky dal Lacovi sanci trosku stahnout ztratu.
  Zacina byt dusno a citim, jak se mi prehriva hlava. Mit dostatek vody – hned si ji vyliji do otvoru helmy. Jenze vody je nedostatek, hlavne před druhym bufetem ji musim setrit. Ale Laco je na tom o poznani hur. Na cca 130 km ma takovou krizi, ze rezignuje.
  Dal uz nemá cenu zdrzovat Lenku a Fonzeho a rikam at jedou, my to nejak zmakneme, není to poprve. Mne zacinaji chytat krece, ale kupodivu ve sjezdech, není to dobře znameni, a tak jsem rad, ze zvolňujeme. Jedeme pomalu, ale naskok na limit je porad stejny, takze jsem v klidu.
  V sjezdu v pravotocive mne vynasi do protismeru, nic by to nebylo, ale proti jede auto. Brzdime oba, smyk zadniho kola, svlika se mi plast, rana jako s dela – vybuchla duse. Ale po rafku se tomu autu stacim vyhnout. Pak vite, jak to v takových okamžicích chodi: clovek si zacina tuhle scenu promitat v hlave, rozklepu se mu ruce, ma šok... Reknu narovinu, nic takového jsem neprozil. Jen co nejrychleji vymenit dusi a rychle dal. 6 minut ztrata… Šok prisel, ale na Laca. Nadava mi, ale krize jako by nebyla. Další kopec za nim vůbec nestiham. Na 4 bufetu nam chlapi rikaji, ted uz jen opatrne dolu, pak prezit Stredohori a mate to. Jak jednoduche …
  Po dojezdu do Stredohori se krize Lacovi vraci v plne sile a uz ho nepusti. Poprve v mem závodnickém zivote na vlastní oci vidim sberak. Dojizdi nas u posledního bufetu. Však půlhodinovou rezervu stále mame a ani nam svezeni nenabízejí.
  Predposledni kopec… Porad vymyslim, jak to jet, abych se Lacovi prilis nevzdaloval. Mam to! V pulce slezam z kola a chvili jdu pesky. Jednak se orazim, jednak Laco udela naskok, který před vrcholkem stahnu. Vse vychází .
  Poslední kopec, luxusni sjezd a trapeni trapeni trapeni do cili.
  V cili nas vita osobne pan reditel zavodu a pta se na dojmy. Nesetrime superlativami. Zaslouzi si to.
  Jsem znaveny jako pes, ale není mi blbe. Spagety a pivo sedly naprosto perfektne. Na hotelu nacházíme polomrtvého Misutku. Vecerni tiskovka hodne komorni, jen my a Lenka. Ale ferneta si dame všechny tri. Taky si to zasloužíme .
  

  
  
  
• Mirek – Dvorní domestik
  
  

  Brdek po startu v pohodě, vezu se v balíku, ale na 10.km defekt zadního kola a konec ambicí. Za šest minut opraveno díky sběráku, který u mě zastavil a půjčil mi velkou pumpu, ale jsem beznadějně poslední. Počáteční naštvání rychle vyprchalo a začal jsem stíhat Míru s tím, že mu pomůžu dojet to do cíle, nemít tuhle motivaci, tak by to bylo těžké nezabalit. Takže mně čekala časovka jednotlivců na 250km, bylo jasný, že dneska už se v háku nesvezu. Jedu docela ostré tempo, na to kolik zbývá do cíle. Na 30.km kopec Neznabohy, docela ostrý, z loňska si ho vůbec nepamatuju. Pak už na 50.km stoupání na Sněžník, tady už jsem myslel, že Míru dojedu, ale jsem rád, že tu ještě není, to je znamení, že jede dobře. Až v dalším kopci na Nakléřov na 60.kmho docvakávám a od té doby se snažím o roli dvorního domestika. Rovinky se snažím jezdit na větru, ale kopce musí každý za své. Komárku ještě vyjíždíme dobře, nahoře nás dojíždí čelo kratších tras, na Cínovec na bufet to nějak dojíždíme a chvilu zastávka. Pak sjezd do údolí a stoupání na Dlouhou Louku. Pekelnej kopec, Míra už dost trpí, ale přežíváme to, na další bufet na Fláje je to po větru a vcelku z kopce, tak stačíme trochu odpočinout. Pak luxusní sjezd do Litvínova a mírné stoupání na Mníšek. Míra už je trochu lepší a začíná komunikovat, tyhle mírnější kopce už zvládá skvěle, přeci jen nejsme ani jeden žádné 60kg horské blechy Trochu nás ještě pozlobí stoupání před bufetem v Nové Vsi, pak sjezd na mokru a v lehkém deštíku do Litvínova. Dál už je profil mírnější a snažím se tahat co můžu, tady už jedu svoje maximum, co jsem schopen po 190km v kopcích jet, jedeme na naše možnosti hodně svižně, Míra spolelivě visí v háku i v menších brdcích a tímhle tempem dojíždíme až na Bufet do Mirošovic na 225km. Za ním už mně začínají zlobit křeče ve stehnech, ale dá se to ještě rozjet. Stojku přes Lukov už trpíme oba, pak poslední stoupání z Milešova, Míra už je dost na kaši, ale přežíváme to a valíme do cíle. 3km před cílem nas ještě dojíždí dva němci a tahají dobře, tak se alespoň závěr vezu v háku. Do cíle je necháváme jet a užíváme si cílovou rovinku společně. Čas 10:33, 60 místo z 87 lidí na startu. Čas jízdy 10:12, takže jsem 6 minut opravoval defekt a patnáct minut plenil bufety, to už se mi dlouho nepovedlo Super zážitek, bylo to peklo, gratulece všem, kdo dali dlouhou!!! A velké díky pořadatelům, super zajištění, za rok opět jedeme a opět si užijem dlouhou trasu

  
  
  
• Kolíkáč – V háku za Kolokrámem
  
  

  Stejně jako před rokem prožívám krušnotonskou brzkou ranní předstartovní atmosféru s Dreamerem, i letos počasí zatím vypadá bůhvíjak, na dálnici mlha jako mlíko, ale srážkové radary ukazují, že je jen malá bouřka někde u Chebu, tak snad si vody neužijeme. V Teplicích pozdravení se starými známými borci, ještě ve sportovní hale se vypustit na dámských záchodech, pánské jsou obsazené , a jde se na to. Věřím předpovědi a jedu jen v tom nejnutnějším, sjíždíme ke startu, kde nás vítá alegorický vůz jako na TdF, odkud místní spíkr a ředitel závodu udílejí poslední pokyny. Jaká je to pohoda startovat odděleně, žádný stres a tlačenice, přesně víme, že tady těch 80-90 lidí je našimi soupeři, ale i pomocníky, když se s nimi svezeme v nějaké skupince. Přes umělou mlhovou a větrnou clonu, jako připomenutí pekla z roku 2010, se vydáváme vstříc nejdelší trase Krušnotonu.
  Přírodní mlha se moc zatím nerozplynula, první brd ve městě si dávám na velkou a dostávám se do popředí balíku, kde je bezpečněji. Odjíždí jeden z Koloshopu, ale nikdo na to nereaguje, ono dalších 245km hodně straší v hlavě . Za městem je mlha ještě větší, někdo už přestává i vidět, ale stačí si otřít brýle a je to hned lepší . Najíždíme na hlavní a širší silnici, Diablo velí k úniku, ale absence fotografůa televize, mě přibrzďuje , nemá cenu plýtvat silami. Koloshopák už je na dohled a Mišutka ho začíná sjíždět, zkouším ho hákovat a po chvíli ho máme, uááá tvoříme závod . Ale jen jsme píchli do vosího hnízda a rozdráždili největší samce, PSK Whirlpool startuje v levé škarpě a hned po něm jde Alltraining a tempo se zvyšuje. Ale jsme vepředu a tak nás neodpojí, hlídám si hlavně Jiruse, to by měl být můj rychlostní tempomat. Odbočujeme z hlavní, znovu se řítíme do mlhy, ale už nás moc nezbylo, tak kolem 30 kousků, ze Šlapek jen Dreamer a já ...
  Na 30.km změna oproti minulému roku, je tu stojka Neznabohy s průměrným sklonem 9%, tak tady už to začíná bolet. Ale stále se mi jede skvěle, dokáži jet s lidmi, se kterými bych si přál jet a se kterými jsem třeba odjel Rampušáka. Je tu Michal Chadim, Pavel Sucharda, Indoš, Michal Skopeček, Pavel Sovák, Jirus, Tomáš Papež. I k nám nahlíží Dreamer, ale když mě uvidí, hned mohutnými tempy odplouvá dopředu . Tak se to rozdělilo, čelo odjelo i s Dreamerem, my jedeme asi v 10 lidech, Indoš má smůlu v podobě defektu .
  Po nepříjemném sjezdu zakončeném ohromnou louží jsme sjeli do Jílového a začínáme se drápat na Sněžník, kopec přes 4km s průměrným sklonem přes 8% a max. 17%. A hele docela jsme se flákali, zezadu přilítla grupa, včetně Honzise, kterého zaregistruji, asi tam byl i Olin a Mišutka. Ale kopec je to dlouhý, zase jsme je urvali a točíme v podobném složení, jako po Neznabohách. Na bufetu před Tisou chytnout jen banán a sjíždíme do Libouchec, stále se mi jede dobře, až si říkám, že to je nějaké divné, že musí přijít nějaký průšvih. Navíc mlha se rozplynula a začíná nás opékat letní počasí.
  Nakléřov, kopec přes 4km s průměrným sklonem přes 7% a max. 15%, tady nás před rokem dojel Malina, vzpomínám na něj, na bejka, co dělá asi v Rusku . V kopcích jednoznačně v naší grupě kraluje Pavel Sovák, díky úrazu zhubnul ještě další 4kg a tak si na převod 39x23 každý kopec vychutnává a tím pádem i nás . Nakléřov jsem ještě hezky vysupěl na ocase grupy, nahoře se zase přisál a sklouzl se s nimi vcelku zadarmo do Krupky.
  A zase kopec jako sviňa, na Komárku, 6km s průměrným sklonem přes 9% a max. 16%, tady už začínám hrát druhé housle, lehkost se vytratila, držím se Jiruse a Pavla Suchardy, kteří jsou na tom obdobně, dokonce dávám Pavlovi napít, je už na suchu, což jsem po chvíli i já a bufet v nedohlednu. Na vrcholu Komárky už nedokáži plně reagovat na tempo grupy, která mi odskočila, zůstali jsme ve 4 kusech, ale Jirus+1 se dokáží po chvíli přicvaknout, kdežto s Pavlem marně bojujeme. Profil se ale bohužel stále zvedá, bufet na Cínovci je za cca 10km, stále hore dole, no hlavně hore . Pavel ale, zdá se, má více sil, zvedá se ze sedla a odskakuje i mě, jen bezradně motám nohama, není sil to roztočit. Do prdky! Grupa stále nadohled, jen závistivě koukám, jak se tam Pavel vrátil, mě již to není souzeno.
  A co jsi čekal ty wole??!! Že ti na ně bude stačit v červenci jen závodit a jezdit na Zlaťák? A přes týden na to málem ani nesednout? Dovolit si takový luxus a nejezdit Koloděje? Cyklistika je v tomto hrozně krutá a spravedlivá, každý výpadek ti dá krutě sežrat. Co teď? Domlouvali jsme se, že na bufetu se bude stavět, to by mohla být moje spása, mohl bych si je tam dojet, ale to bych musel jet teď nějaké tempo a já se jen stále bezradně motám . A nebo už jen teď budu čekat na grupu za sebou? Stejně v dalším kopci bych od nich odpadl... Cínovec, hlavní silnice, zase brdek nahoru, už je ani nevidím, je to v háji, začínám se ohlížet, kdo přijede za mnou, ale tam liduprázdno .
  Bufet 500m odezírám na silnici a heleeee, Jirus si teprve zastrkává bidon do košíku, někdo ještě močí, chrastím se svými vysušenými bidony, banán do kapsy, rohlík do pusy, ale prrr, vždyť sis řekl, že pojedeš rozvážnější tempo, a tady ty borce opustíš. Ale když zařve Jirus pojeď! je rozhodnuto, znovu se gumuji za ním. A je to peklo, sjezd do Hrobu jedu jako magor, nejsem dobrý sjezdař a tady jsou šílenci, co neznají brzdy, kola naklánějí pod úhly, která odporují zákonům fyziky, vzpomínám na Dreamera, jak se vymázl asi v podobném rozpoložení, ve kterém se teď nacházím. Jak příznačný název, Hrob je tu a mám je na dosah, již v mírném klesání ještě párkrát zaspurtuji a jsem zase s nimi. Děkuji Jirusovi, endorfiny jen stříkají, jo kdybych jen věděl, co mě čeká za pár okamžiků...
  Aktivně se zapojuji do střídání, jedu druhou figuru za Tomášem Papežem a když odstřídá a jedu špic, začínám cítit, jak se mi pravá noha začíná vařit ... aúúúúú ...křeč!!!, ale jaká, do celého stehna, že ani neotočím klikama Protahuji nohu a prolítnu grupou jak ostrý nůž, bohužel, ale v tom opačném směru, než bych si přál...
  Osek, 125.km a jsem totálně na odpis, chce se mi brečet, svaly ve stehně stále zakouslé, grupa odjetá, za mnou nikde nikdo, přemýšlím kudy do Teplic, vždyť jsem teprve v půlce, těch 125 kiláků přeci v tomto stavu nemůžu dojet. Naštěstí se jede mírně z kopce, tak nemusím potupně zastavit, pomalu polehoučku točím, sykám bolestí a nadávám, uáááá, konečně, křeč povolila, jaká to úleva. No nic, Dlouhou Louku zkusím vyjet, co noha nohu mine a třeba mě někdo sjede a zkusím to s ním.
  7km s průměrným sklonem přes 8% a max. 14%, to je další hřebíček do krušnotonské rakve. A hele Pavel Kuda řečený Indoš je tu po defektu, jaká škoda, že jsem v tomto stavu, na hák za ním nemám ani pomyšlení, jen ho hecuji, dávej, nejsou tak daleko před Tebou. Vydrápal jsem se pod závěrečnou stojku, když tu konečně zezadu někdo přijíždí, a heléé Mišutka je tu. Hned vyzvídám, s kým jede, a hlásí vypečenou sestavu v podobě Olina, Honzise, Lenky Sýkorové a dalších asi 2 borců za sebou. Paráda, s nimi by to mělo jít, hlavně Sýkorka je můj magnet, přeci mě nedá nějaká ženská . Mišutka se s tím ale nemazlí, drtí to nahoru a odjíždí nám, já stále rozvážně očekávám sjetí grupou.
  Konečně se to překlopí a zdravím se s Olinem a asi v 5 lidech to valíme k dalšímu bufetu na Flájích. Jo mělo by to jít s nimi, jedu hodně srabácky v háku, protože na špici nás nepouští Josef Krönich, který se stal motorem naší grupy, ale mně to vcelku nevadí , ono nás čeká ještě hodně krušných více jak 100km. Fláje zdolány, bidony naplněny, zadní kapsy též a po dalších několika houpácích se spouštíme asi nejdelším sjezdem do Janova. Sýkorka ty sjezdy kalí neskutečně, občas mám vůbec problém ji uviset na dohled.
  V Janově na kruháku doprava a blíží si další kopec na Mníšek, 8km s průměrným sklonem k 6%. A hele Mišutka o serpentinu nad námi, řvu na něj, počkej na nás, potřebujeme Tě na roviny u Litvínova, stejně Tě dojedeme . V každém kopci musím nejdříve odehnat křeč z pravého stehna, aby se nezahryzla jako v Oseku, pak už vcelku bez problémů točím tempo, které stále určuje neúnavný veterán Josef. Navíc je to místní patriot, takže přesně hlásí, co nás ještě čeká. Je to hezký tempový kopec, serpentiny zařízlé ve stínu lesa, žádná velká stojka. Je tu další bufet, znovu doplnit oba bidony a znovu jen tak tak stíhám v bláznivém sjezdu, vůbec ty sjezdy na Krušnotonu, to je lahůdka .
  Projíždíme Litvínovem, je nás asi 6-7 kusů, ale o spolupráci se nedá hovořit, na čele stále Josef, za ním jako stín Sýkorka a ostatní v chumlu za nimi. Nějak nemám chuť ani náladu, se o něco pokoušet, a je to škoda, tady ty úseky kdyby jsme jeli v pravidelném střídaní, by jsme mohli získat cenné minuty a možná i sjet hodně zvučná jména, když tak koukám na výsledky. Třeba Michal Chadim nebo Michal Skopeček byli nakonec před námi jen okolo 2 minut. Ale to jsou jen kdyby, poslední bufet, Mišutka stále někde v nedohlednu, už ztrácím veškeré naděje na jeho sjetí, přes nás se přehnaly asi dvě skupinky ze střední tratě, určitě se jich háknul... Olin to sice taky navrhoval, ale mě to bylo nějak blbé opouštět naší grupu, když nám to takhle odtáhli a navíc počítám, že z vyššího tempa bych se moc dlouho neradoval a poskakoval bych po chvíli s křečkama ve škarpě .
  Lukov na 225 kilometru, stojka zase přes 10% sklonu a co to mé prošité očka nevidí. Pochodující Mišutka! Uááá, došlo na moje slova Ale ne, nebudu škodolibý, je to kamarád a oranžový borec, jen mu to prostě dnes nevyšlo, ono jet 150km na samotku je hodně vysilující, než se vézt ve skupince. Nabíráme ho s sebou, Olin se nás snaží rozptylovat, ale já moc nereaguji, jen tupě šlapu a odpočítávám poslední kilometry. Promiň Oline
  Ještě si vydrásáme poslední vážný kopec okolo Milešovky a pak si užíváme luxusního sjezdu, dokonce jsme dojeli nějaké dvoukolo asi z krátké trasy, které nám z kopce rozráží vzduch nad 80km/h. Josef se Sýkorkou se hákli, já to ještě též stihl, ale Olin s Mišutkou nikde, do háje, tak to naše domluva, kterou jsme si dali před chvílí, že Josefa a Sýkorku necháme v cíli před námi a mi dojedeme v oranžovém objetí berou za své... Ale kluci jsou bojovníci a před Teplicemi jsou tu zpět, cíl je tu najednou strašně rychle, chytáme se za ramena a projíždíme přes koberec jako jeden muž.
  Krásné to finále letošního Krušnotona, pro mě možná náročnějšího než před rokem, vedro se na mě krutě podepsalo, ale jsem rád, že jsem doplnil další korálek do náhrdelníku 53x11 marathon cupu.

  
  
  
• D!ablo – Stagnace nebo ....
  
  

  ... stabilita?

  
  
  
• Radim – Krušnoton aneb týmový boj až do cílové pásky
  
  

  Krušnoton aneb týmový boj až do cílové pásky (53x11)

  
  
  
• Lenka – Jen pár kopců…
  
  

  report