Akce Anketa 2010

Akce Anketa patří do kategorie Společenská akce. Datum: 2010-11-30.

:: Šablona s otázkami :: Diskuze

Historie: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009

• RiC – Když šlapu, tak žiju
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Vcelku úspěšně. Jarní testy v CASRI dopadly výborně, signalizovaly výrazné zlepšení. I první závod maratonské sezony, Mamut vypadal slibně. Pak jsem boural a na čtyři měsíce byl mimo. V říjnu jsem se na kolo zase vrátil a něco málo ještě najezdil.
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Jarní zjištění na testech, že výkon se zlepšil a že moje příprava nese ovoce.
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Zjištění, že jsem za celou sezonu najel jen 4600 km.
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  Nemohu sloužit, na čtení nebyl čas. A vlastně ani na psaní :(
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  O fotkách nemám přehled...
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Stejně jako u hlášky
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Trochu běhám a to je vše. Snad ještě přidám běžky. Bohužel okolnosti nějaké důsledné přípravě nepřejí.
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Jezdit na kole a přidat i nějaký závod. Nové povinnosti mi zabírají tolik času, že na vytrvalostní trénink, který je na maratony nutný, asi nebude moc času. Rád bych se ale mýlil a doufám, že skutečnost nebude tak černá jako moje myšlenky.
  

  Podrobnější report
  

  
  

  
  
  
• Scalpy – 1. sezóna za Šlapky......
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Vzhledem k tomu,že se mi přihodila v dubnu nemilá nehoda,tak si myslím,že to nedopadlo nějak zle,mám vyjeté VIP na Bezdězu pro rok 2011 a krom jediného závodu a to jmenovitě Trans Brody jsem se vždy umístil v první třetině v kategorii,TAK®EEEEE!!!Jsem spokojen
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Asi když jsem se rval zuby nehty na MTB Bezdězu 50 a dojel první z našich šlapiček,tam mi to jelo,i když tuto trať moc nevyhledávám 8-
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Trans brody....nic horšího snad není!!!!!Je tam zakletý jeden brod,loni jsem tam píchl,letos přetrhl řetěz,pokud tam pojedu příští rok,seskočím 10 metrů před a prolezu tou trnkou a naskočím 10 metrů za.....
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  To tedy nevím
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  Přeci moje!!!foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Nevím,ale dám svůj první:report
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Začínám najíždět a trochu i běhat a po Ježíškovi začnu rozumně baštit
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Jelikoľ mám teď hodně málo času a pracuji na směny,tak bych byl strašně rád,kdybych najel do prvního závodu cca 2000 km a chci se přihlísit do MTB závodů v uacu a získat nějaký ten bodík,pokud budou síly,švih a trocha štěstí ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> chtěl bych se pokusit dojet na slušném místě na Bezděz 50 a zajet pár závodů Croos Country

  
  
  
• Yetti – Dlouhá sezóna
  
  

  1, Jak hodnotís sezónu 2010?
  Kdybych ji měl zhodnotit jedním slovem, pouzil bych slovo "Kvantita". Ujel jsem nejvíc kilometrů za sezónu, postavil se na start nejvíce závodů a hlavně stoupnul jsem si nejvíce krát na bednu. Vseho bylo neuvěřitelně mnoho, ale i mnoho únavy. Poprvé v zivotě jsem byl rád, ze sezóna skončila. Silně mě vysála.
  Jak probíhala? Velmi dobrý vstup do sezóny se začal kazit v průběhu května. Pozvolna do mě počala vstupovat ztuhlost a letargie. Závody v červnu jsem absolvoval jen silou vůle, bez jiskry a náboje. Počátkem prázdnin jsem dosel ke zjistění, ze nevědomky jezdím v tandemu s Boreliozou. Červenec byl ve znamení souboje, zda budu jezdit sám. Povedlo se. Na Tatrách se mi uz jelo o dost lehčeji. Teprve v druhé polovině srpna jsem se cítil tak dobře jako v dubnu. Vrcholem sezóny byl u mne opravdu Král Sumavy. Říjen uz byl poznamenán nastupující únavou z dlouhého aktivního období s velkým počtem závodů.
  
  2, Nejkrásnějsí zázitek ze sezóny 2010?
  Pěkných zázitků bylo hodně, ale dva mi utkvěly více v mysli. První zázitek byl závod Kanec trophy, který jsem zajel velmi slusně a v cíli jsem nechtěl věřit výsledku. Druhý zázitek nebo spíse mnoho fantastických prozitků byla má dovolená, alpská anabáze zakončená Králem Sumavy. Vyrazil jsem poprvé s kolem do Alp a začal v Rakousku na Silvretastrasse. Následoval ve Svýcarsku maraton přes čtyři sedla Alpen-chellenge. Po přesunu do Itálie jsem místo výjezdu na Passo dello Stelvio vylezl na Ortler, kopec vysoký 3905 metrů. Nakonec cestou domů jsem si zajel dlouhého Krále Sumavy. Jestě dnes to ve mě doznívá. Mozná o dlouhých zimních večerech se dám do sepisování vzpomínek.
  
  3, Nejhorsí zázitek ze sezóny 2010?
  Karlovský Pepi maratónek, kdy jsem ve sjezdu ze Soláně přerazil přední ráfek. Materiální skoda mě tolik nepoděsila jako pocit z pádu na hlavu. (Zde se ukázalo, jak dobrá věc je helma.) Musím přiznat, takto jsem otřesený jestě nikdy nebyl.
  
  4, Nejlepsí slapkovská hláska či úryvek z reportu 2010?
  po Krusnotonu: Jízdu v řece jsem jestě netrénovala.
  
  5, Nejlepsí slapkovské foto sezóny 2010?
  foto
  
  6, Nejlepsí slapkovský report sezóny 2010?
  Nemám favorita a také jsem je vsechny nečetl. Proto nemohu hodnotit ten nejlepsí. Nejlepsí jsou ty, u kterých je cítit, ze vytryskly od srdce.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Vzhledem k dosavadnímu pěknému počasí, jestě nenastala. Teď se počasí trochu zhorsuje, tak to bude chvíli odpočinek a regenerace. Napadne-li to bílé svinstvo, tak vytáhnu bězky. S přelomem roku začnu najízdět objemy, ale to zálezí na zdraví a trochu i na počasí.
  
  8, S jakými cíli vstupujes do sezóny 2011?
  Mým cílem bude absolvovat celou sérii závodů 53x11 a Kavkazcup. Zúčastnit se několika vybraných závodů jako Zlaté kolo Vysočiny, PRSu, SOSu a POSu, Dukovanských okruhů a několika mtb maratonků. Samozřejmě zlepsovat časy a snad i umístění.

  
  
  
• Strejda – Další uspěšná sezona
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Pěkná ale krátká. Klidně bych závodil ještě alespoň měsíc. Teď jsem to spočítal: za celý rok jsem kvůli zdravotním problémům vynechal jen 9 tréninku, a i to byly takové krátké výpadky. A taky poprvé jsem ve Šlapce roku překonal hranici 2000 bodu.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Bylo toho víc.
  1. Prosek – Hrubý Jeseník – Prosek. Tahle akce měla úplně všechno, co k tomu patří. Hojná účast, dramatická zápletka, totální vyčerpaní na konci.
  2. Vítězství Kapra na Mistrovství Republiky.
  3. A taky zjištění, že Laco na novém kole už není žádný Laco, nýbrž Lanco, a jezdi vlastně líp, než já. A tak v budoucnu mohu počítat s tím, že mně na nějakém marathónu potáhne.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Asi odchod Alanka. Bude nám hrozně chybět při závodech. Další nepříjemný zážitek byl, když jsem musel odstoupit ze závodu Manitou Železné hory. Byl to hodně náročný závod, ale jelo se mi celkem dobře. Jenže zadní brzda mi vypověděla službu.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  Kolbaba: Já bych už samotný fakt, že mám v moči změkčovadlo, považoval za znepokojivý.
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Nedokážu vybrat… Letos nám hlavní básník Laco toho moc nenapsal.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Standardně. Posilovna, běh, kolo. Ztrácím formu, tloustnu, těším se na další sezonu.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Maximálně si jí užit.
  

  
  
  
• Lemond – Celkem vydařená sezóna.
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  První celý rok se Šlapkami. Ani ve snu by mě nenapadlo, že objedu tolik závodů. Musím hlavně poděkovat Mišutkovi a jiným za odvoz na mnoho akcí, kam bych se sám jinak nedostal. Na závodech UACu jsem byl skoro nebo úplně poslední, ale nic víc jsem nečekal. O to větší radost jsem měl, když jsem zajel občas líp. Zkusím to stručně shrnout. Omlouvám se, že používám slovo závod, v mém případě by bylo přesnější svižnější výlet nebo něco v tom smyslu:
  
  První šlápnutí: můj vůbec první závod. Ráno déšť, absolutně bez tréninku. Blbě jsem odstartoval - myslel jsem, že A=červená čísla a B=žlutá, čímž jsem nabral půlminutovou ztrátu již na startu, když jsem se postavil úplně dozadu. Nekonečných pět okruhů, spadlý řetěz, v posledním kole zase déšť (to už jsem byl z prvního balíku na trati sám).
  
  Zákolany: první časovka do vrchu. Hezké počasí, příjemný a nenáročný kopec. Za šest minut bez vteřiny třicet bodů do klubové soutěže. Co víc si přát. Díky mému lehkému kolu jsem nebyl zdaleka poslední.
  
  Slapy: zase úplně poslední, moc jsem toho ještě kvůli počasí nenatrénoval, ale hlavně jsem se blbě oblíknul. Čekal jsem déšť, který se nekonal, tak jsem jel v zimní bundě. A odpoledne nejmíň patnáct nad nulou... Asi nejhorší zážitek.
  
  Časovka Dobrá: ráno dost zima, ještě že bydlím blízko a mám se kde do startu ohřát. Byl bych rád i za průměr 30, těch 33 a krásné předposlední místo v kategorii mi udělalo radost.
  
  Bělečské okruhy: okruh jsem si v týdnu před závodem šestkrát projel, abych se naučil ty rychlé zatáčky z kopce. V posledním závodním okruhu silnější déšť, kde jsem dost ztratil. Myslím, že za mnou ještě někdo byl, i když jsem v klubové tabulce poslední, ale je to úplně jedno. Na startu jsem potkal po dlouhé době Mišutku.
  
  Karlovy Vary-Unhošť: nevím proč, ale moc se mi tenhle závod líbil. Asi je to tím, že to nejsou okruhy, kde mě (nejen) můj balík několikrát předjede. A taky, že projíždím rodnou vsí. Vlastně je to takový maratónek po rovině. Jenom bych to rád příští rok zajet pod tři hodiny!
  
  Jedomělické okruhy: zase ty okruhy! Jedu do posledního kola ale nemusím, balík je už v cíli. Tak když jsem projel cílem, vůbec nikdo tam už nebyl. Nic moc zážitek. Ještě ke všemu pravděpodobně zde na hrbolatých sjezdech oddělávám keramická ložiska v zadním kole HED.
  
  Rampušák: to, že mám v háji ložiska jsem zjistil ale až doma. Začala mi stávkovat pumpa SKS Airworx, čili jsem řešil úplně něco jiného. Na start jsem vyrazil s tlakem 3+4 atm... Ještě, že jsem včas odbočil na krátkou. Ale i tak moc hezká krajina a v cíli aspoň trochu víc času. Poznal jsem Laca, kámen úrazu a mnoho dalších super lidí z klubu...
  
  Královická časovka: do Královic jsem jel na kole s AC420, tj. nedělal jsem si žádné iluze. Bylo dost horko a přehnal jsem to s rozjížděním. Po asi šedesáti km na startu poměrně náročné časovky. Cestou zpátky mě zdržel pomalu jedoucí, ale o to víc smrdící kamion. Zklamáním byla malá účast Šlapek ve srovnání s minulým rokem, na což upozornil i pořadatel při vyhlašování výsledků!
  
  Beskyd tour: extrémní horko, nepříjemné kopce, zadní kolo stále neopraveno, tak jsem jel s těžkým Bontragerem race. Jak snadno jsem vyjel na Pustevny, tak rychle jsem se přehřál do kopce na Soláň. Do tuhého začalo jít, když to vzdal Laco na Kasárnách. Dál než na Smrček jsem nedojel (je tam nevzhledná, ale moc užitečná dřevěná bouda). Ne že by to v silné bouřce dál nešlo, ale říkal jsem si, že je lepší nedojet, než vyhrát Darwinovu cenu.
  
  Kolem Posázaví: déšť po ránu, ale po většinu závodu mokré silnice. To nemám rád a jedu ještě pomaleji než normálně. Vůbec se mi ten den jelo nějak špatně, takže snad příští rok.
  
  Černolice: původně jsem chtěl v rámci tréninku na AKŠ jet i Lety, dokonce jsem tam zajel. Vůbec jsem ale nebyl moudrý z toho šíleného kroužení mezi ploty. Ze Šlapek tam byl stejně jen D!ablo. Ale aspoň jsem našel rozumnou cestu, kudy jet druhý den na kole do Černolic. Ty mě mimořádně přitahovaly už tím, že startují ze Všenor. Ano, jsou to ty Všenory, o kterých je zmínka ve Švejkovi. Ale jinak je tu docela náročný kopec, co stojí za to. A byl jsem v první desítce (jelo nás jedenáct v kategorii).
  
  Král Šumavy: zde jsem chtěl zkusit, jestli ujedu 200 km za den. To se mi nakonec podařilo, byť můj orientační smysl dělal vše proto, abych ten den ujel ještě daleko víc. Škoda, že změnili tratě na příští rok. Budu si muset vzít mapu, protože co jsem na to koukal, přijde mi nová trať dost složitá. Snad si mi podaří uviset Strejdu.
  
  Bratronické okruhy: časovku jsem tak nějak přežil, ale v druhé etapě jsem již trochu cítil asi chřipku, kterou jsem se pokoušel během týdne všemožně vyléčit. Večer před třetí etapou jsem dopil zbylý Gutar a s obavami zalehnul. No jo ale ten Gutar chřipku beze zbytku z těla do rána vyhnal! Když funguje na zvýšení výkonnosti při závodě, proč by neměl zvýšit výkonnost organismu v boji s nemocí. To mi udělalo velkou radost. V poslední etapě jsem poprvé v životě ujel na jeden zátah víc než 100 km průměrnou rychlostí větší než 30.
  
  Řevnice: již po několikáté jsem vyrazil na kole do tankodromů na Praze-západ. Před tím jsem trochu vylepšil kolo o karbonový představec, který jsem ale málo dotáhnul a na cestě do Řevnic se mi dvakrát sklopila řídítka, když jsem vymetl díru. Vždy jsem to dotáhl o trochu víc, ale pořád to asi nestačilo. Naštěstí v místě závodu silnice do kopce celkem v dobrém stavu a taky poměrně jezdivý i když dlouhý kopec. Nebýt toho, že jsem se celý ten závod docela klepal z pomyšlení, že se to nemuselo protočit jenom v řídítkách, byl bych zajel líp. Laco mi sice říkal, že jsem měl asi radost, když jsem ho předjel. Ale skutečně jsem neměl ten den na to po zkušenosti s představcem ani pomyšlení. V Řevnicích cítím vekou šanci na zlepšení, vyjde-li počasí.
  
  Stodůlky: start jsem promeškal, protože jsem nedopatřením (asi jak jsem zase koukal po dírách v silnici) přehlídnul místo startu (prý nějaký viadukt nebo co), tak jsem se musel zeptat PeBeho, kde že je start, ale to už většina startovního pole byla v nedohlednu. Sjížděl jsem co se dalo. Na zpáteční cestě jsem v Kuchaři na vyvýšeném přechodu pro chodce opět protočil řídítka! No to snad ne. Naštěstí se hnula jen o trochu a vlastně by se s tím nejelo špatně nebýt toho, že se mi posunula i pravá brzdová páka asi o 2 cm dolu. Ještě, že byl v cíli ochotný Laco a ty čtyři šroubky na prokletém představci mi dotáhnul. Slouží to bez problému dodnes! Díky Laco. Taky jsem si na tomhle závodě uvědomil, že moje kolo po odlehčovacích úpravách není na nástrahy na zdejších silnicích zas až tak vhodné. Po krátkém přemýšlení jsem hned následující den zakoupil rám Tarmac, na němž jsem se odhodlal postavit druhé, tentokrát odolnější kolo.
  
  Klikovy vrchy: zde jsem po loňské neblahé zkušenosti zvolil taktiku v kopcích jet rekreačně a až za Sýkořicí jet naplno, jako časovku. Bohužel jsem nepočítal s tím že bych měl taky střídat (ale kdo ví jak by to dopadlo, kdybych skutečně střídat začal). Radši bych na to zapomněl.
  
  Halounské okruhy: první okruh jsem poměrně dlouho visel se svým balíkem, v druhém mě začaly nějak divně bolet nohy a přestalo mi to jet. Večer cítím neklamné přízraky chřipky. Vyléčím to během třech dní opět Gutarem.
  
  Poslední šlápnutí: že jsem měl na začátku týdne chřipku jako památku na Halouny, to dopadlo zatraceně dobře. Tři okruhy jsem visel jak jsem mohl za Lacem, sice ne úplně ideálně, ale visel. Pak to najednou řeklo dost a já byl rád, že jsem vůbec dojel. Nebýt té chřipky, byl by reálný průměr o 5 km/h víc než na jaře.
  
  POSPOS: hezká trať, až na ty přejezdy kolejí. Konečně jsem sestavil Tarmaca, kterého jsem tu zajel. A dobře jsem udělal, že jsem ho koupil. Tuhý, ale neskutečně pohodlný rám. Na maratóny bude jako dělaný.
  
  Celý týden před Vítáním Martina jsem stavěl zimní kolo kdyby nevyšlo počasí – na starého Favorita montoval Ultegru (!)
  zde. Nechal jsem se unést tím, že nemusím řešit blatníky...
  Vlastně Martin patří do nové sezóny. Tu minulou jsem vedle „závodění“ zasvětil i vylepšování kola LeMond. Částečný upgrade na Dura-Ace, díly Bontrager RXXXL, apod. Tím jsem se dostal na cca 6.8 kg bez pedálů. Na výměně středu BB-7900 za něco použitelného jsem ale strávil docela dost času. Ty 6mm úzký šmejdy - hádejte kdo ty ložiska vyrábí - mají rozumný odpor až po zahřátí na 50°C, a ani po několika tisících km není znát sebemenší zlepšení v chodu. Vymytí a namazání olejem také nevede k cíli. Boční těsnění od Shimana je taky hi-tech. Nejprve jsem viděl problém právě v něm, ale chyba je jednoznačně v ložiskách. Nakonec jsem zůstal u ložisek od Enduro Bearings, co dává Trek do BB90 (MR2437, viz obr. v 53x11, 3/2010, s.85), se kterými kolo docela ožije. Pro ty, kdo chtějí mít pořádný Hollowtech střed (a ne to co podle mě kvalitativně neodpovídá ani řadě Sora) a nechtějí tolik experimentovat, doporučuji značku Aerozine. Tam jsou aspoň normálně široká ložiska co se normálně točí a odpadá problém s vyřešením rozebíratelného upevnění na osu klik jako u ložisek 2437, kde je kov na kov a osa není úplně přesná (má cca o 0.1 mm menší průměr než vnitřní kroužek). Čili to po čase začne v rytmu šlapání cvakat. Namazání hustou vazelínou, jak doporučuje Enduro není spolehlivé, tudíž je nezbytné použít rozebíratelné upevňovací lepidlo na ložiska (např. Loctite 641, je ale drahé a nedá se koupit v malém balení) nebo to vyřešit jinak.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Na Králi, když jsem na 150.km měl tolik sil, jako bych právě sednul na kolo.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Jak jsem už psal - když jsem se moc oblíknul na Slapech. Naprosté peklo už od prvního kopce.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  To co Quit pravil kolem jedoucím cyklistům na POSPOSu, když se domníval, že patří k nám...
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Malinův ale i D!ablův z Krušnotonu.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Zimu bytostně nesnáším. Stejně tak běhání nebo nedej Bože lyžování. Tak to vidím na válce a zase válce. Nejspíš budu rovněž pokračovat v přípravě a vylepšování mých kol, neboť zde pozoruji na rozdíl od trénování hmatatelné a hlavně trvalé výsledky.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Dojet dlouhého Rampušáka, dojet Beskyd tour dál než na Smrček, zkusit Sudety (když už mám kolo Specialized), nebýt tolikrát poslední, naučit se s tretrami. Po špatných zkušenostech s chozením v zarážkách Look jsem „přešel“ k Time RXS. Za celý rok jsem v tretrách ujel 12km, a potil jsem se víc než na Beskydu. Budu si asi muset stanovit nějakou odměnu za to, až mi to půjde bez problémů. Zatím to ale vidím bledě. Stejně jak to nazuju, tak si vzpomenu, co řekl brácha: „To je teda úpadek civilizace, když se prodávaj boty, ve kterejch se nedá chodit!“ Do sněhu tretry tahat nebudu, a proto další pokusy zase na jaře. Trochu uvažuji, že se zúčastním soustředění na Jižní Moravě.
  

  
  
  
• Mišutka – Návrat o 15 let zpět
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Do Vinohradských Šlapek jsem vstoupil až říjnu, přesto mi dovolte krátké hodnocení.Bylo 1.ledna 2010 a já seděl v otřískaném rychlíku Českých Drah při cestě z Jeseníka, kde jsem strávil silvestrovskou noc.V krevním oběhu mi kolovalo dosti vodky a pomerančového džusu, přesto díky horskému vzduchu jsem se cítil tradičně dobře.Cesta byla dlouhá, tak jsem se po dlouhé době zamyslel nad tím jak ten svůj život vedu.Ptal jsem se sám sebe jestli jsem opravdu takový slaboch, že mě položí jeden nepovedený vztah s holkou jejímž smyslem životem je sledování stupidních serialu a vysedávání v Mekáči při žraní nějaké špekate mastné hlízy. Zasnil jsem se a chtěl vrátit čas o 15 let zpět, kdy jsem byl fyzicky i psychicky velmi spokojený.Kdy jsem denně jezdil 50-60 kilometrů a ještě denně hrával fotbal. Abych tento sen přeměnil ve skutečnost, musel jsem se nejdříve podívat pravdě do očí a ty oči mi řekli 85 kg živé váhy.V následujících 18.dnech jsem sbíral informace, jak zhubnout alespoň 10 kg.Naštěstí na začátku roku je těch návodů plný internet, takže jsem mohl zjistit, že teměř všude se opakuje, pohyb,správná tepová frekvence,jist pětkrát denně v menších dávkách, pokuď možno žádné sladké, mastné a hlavně vůle. 19. ledna 2010 jsi kupuji permici na spinning a začínám špekům topit pod kotlem.Po dvou týdnech jsem ovšem otráven tím, že výsledek je stále 85 kg.Chtěl jsem s tím praštit, ale překecal jsem sám sebe, že mi zbývají ještě čtyři vstupy na permici a přece to nenechám propadnout.
  Toto rozhodnutí považuji za jedno nejduležitější v tomto roce, možná i života.Během následujícího měsíce šla váha,tak rapidně dolů, až se 4.března zastavila na 71 kg.
  
  První úkol jsem tedy splnil a po dlouhé zimě jsem v dubnu s lehkostí projížděl svá oblíbená místa na křivoklátsku.Jednoho hezkého večera jsem na internetu narazil na stránky UAC, kde zjištuji,že se o víkendu jede Časovka na Velké Dobré.Po prostudování propozic, zjištuji, že můžu jet jako příchozí.A tak 15.května 2010 se stavím na start a po 57 minutách jsem zpět.Na bedně nejsem ale poslední taky ne.Za dva týdny se jede Běleč.Po časovce chci zkusit hromadný závod.Týden před před závodem objevuji web Vinohradských Šlapek.Přestože je květen, tak počasí spíš připomíná březen.Je pár minut do startu, když v tom někdo zvolá,,čau Petře\"otáčim se a tam stojí nějaký vysoký kluk v oranžovém dresu.Vůbec nevím o koho jde, když se představí, tak mi začíná docházet, že jsem objevil svého pokrevního bratra, kterého jsem neviděl přesně 19 let a 11 měsíců.Ano byl to Lemond.Závod jsem nedojel, protože hned na 6.kilometru jsem píchnul a 42. znova,tak jsem vzdal.Protože jsem nedojel v Bělči musel jsem tedy jet Karlovy Vary - Unhošť.Konkurence nebyla tak velká, proto jsem skončil na hezkém 22. místě.Po tomto závodě zjištuji, že mne to hrozně moc baví.Takže okamžitě měním směny, abych mohl jet Jedmomělice a Brdský Švih.
  
  V polovině července pravidelně jezdím s kolem do Jeseníka, kde mám kamaráda.Letos ale musím udělat změnu.Po Jedomelicích jsem se rozhodl jet Beskyd Tour.Do Jeseníka tedy vyrážim již o dva týdny dříve, abych potrénoval kopce.Samozřejmě nechybí moje oblíbená trasa přes Karlovu Studánku na Praděd.
  
  Beskyd Tour můj první maraton.Hrozný vedro.V Příboru mi vypadl bideon a jezdil jsem od občestvovačky k občerstvovačce na jeden bideon.Absolutně šílený v tom vedru.Přestože jsem ještě tři hodiny po závodě nebyl schopen jíst, tak jsem byl šťastný, že jsem dojel.
  
  Okamžitě po Beskydu bylo jasné, že musím jet ,,Dlouhého Krále\".V Klatovech dochází k prohloubení mého vztahu k Vinohradským Šlapkám, protože Lemond byl velmi laskav a zařídil mi ubytování s nimi v jednom klidném hotelu:DDD
  
  Dávám nejdelšího ,,Krále\".Uplný opak Beskyda, chladno a dešť.Přesto se mi jede výborně až do Ničova, kde mě začíná bolet levé koleno,takže 80 km do cíle dupu jen pravou.Díky jednomu borci, který mi dělá z Běšiny do Klatov lokomotivu projíždím cílem 09:57:07.Končím nakonec 97 a získávám své první čtyři body do Superprestige:DD
  
  Tak a teď to hodnocení.Co se týká cyklistický sezony byla dobrá.Co se týká mé osobní sezony byla fenomenální.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  odpověď nadherný první sekundy v cíli obou maratonu.A nejkrásnější bylo ráno po Beskyd Tour,kdy jsem spal v autě v Ráztoce.Bylo po krásné noční bouřce a já tam byl sám a sledoval postupující mlžný oblak nad Pustevnamy.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  odpověďBrdský Švih, kde mi došla voda,jídlo a síla
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  Určitě Yetti ve videokliku na Krali.,,Proč mě všecy opouštějou to je v pr....\"
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  hezkých fotek je tu moc.
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  to samé co u fotek
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  odpověď Tak teď napadl sníh, tak odhrnuji.Jinak trenažer možná běh.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Tak při hodnocení ,,Šlapky roku\" je u mého jmená poznámka, že jsem ambiciozní.Já se chci na kole hlavně dobře bavit.Samozřejmě trochu vylepšit alespoň o jedno místo mé desáté od konce v každém závodě:DD. Hlavně si přeju a to i Vám Všem pevný zdravotní stav

  
  
  
• Ježek – Začínám úplně od nuly...
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Sezóna plná smělých plánů, předsevzetí a optimismu, jak v osobní tak sportovní rovině.
  O co později příprava na novou sezónu začala, o to dříve kvůli kolenu skončila...
  Prostě doslova jako na horské dráze - euforie střídala beznaděj.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Příliš osobní věc...
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Příliš osobní věc...
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  Zbyňkovy hlášky v Milošových reportech: \"Rozjelo se tempo, ale nic co by se nedalo vydržet....se jelo svižné tempo, ale žádný šrot....Pak se jelo normální tempo...Na dvoustovce jsem si přiložil a nastoupil...\"
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  skromnost musí jít stranou
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Milošovy reporty, všechny
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  EPO (CERA), růstový hormon, testosteron, krevní transfůze, efedrin, kyslíkový stan, kontaminované steaky Clenbuterolem...
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Musím začít úplně od nuly...

  
  
  
• Léňa – Krutý rok
  
  

  Zhodnocení sezóny 2010 tentokrát vezmu stručně. Jednou dávno někdy v prosinci, někde daleko v Horních Měcholupech jsem si řekl, že se po nejhorším závodním roce způsobené pádem v Roudnici musím co nejrychleji vrátit mezi své lidi a začal jsem trénovat, zima ne zima.
  Jak moc jsem chtěl tak to i šlo, prostě jsem vstával ve tři ráno a jezdil po vyautované Praze s vypnutými semafory, pěkně vytrvalostně a v práci jsem byl jako rybička. Bohužel jsem taky hodně padal a lámal jednu patku za druhou, má spotřeba za zimu, pět patek. Shánět patku od Meridy na typ Extreme 907 je docela kumšt, a při mé spotřebě malý zázrak. Cítil jsem se opravdu dobře, ale jak bývá u mě zvykem vše dobré musí v nejlepším skončit a 30.12. den před narozeninami mého syna jsem se rozmáznul v Čelákovicích na ledě tak, že z toho byl měsíc a půl bez sportu.
  Leden, proto pro mě znamená, že na konci měsíce mám na stavu najetých kilometrů 0, na nulu jsem čekal přesně tři roky.
  Únor nebyl o nic lepší, prostě nešlo vyjet a když šlo, musel jsem pracovně z republiky. V Březnu jsem na to vlítnul aktivně se svými polabskými pokrevníky. Nejvíce mě zezačátku trápil Jestřáb, který jezdil jak ďábel, ale potřeboval jsem to. Iceman s Kolíkáčem moc nejezdili, brouzdal jsem spíše na samotku nebo se severní větví. Vybavuje se mi jeden trénink, kdy se k nám přidal Johny, který vůbec v zimě nejezdil, jen si užíval spinnigu (což jsme mu snad celý rok stále předhazovali). V ten den se jelo opět něco přes 100km přes Nymburk a mě se jelo naprosto úchvatně, úplně jsem nechápal, že to je možné. Kapr, Malina to bylo jasné, že byli v pohodě, ale Johny supěl, Alánek makal prostě ti kteří mi na podzim dávali i 40minut na závodech jeli jako já nebo hůř! V ten den mě nic nebolelo.
  Z této euforie jsem byl samozřejmě vyveden hned další víkend, když jsem vyrazil s Kolíkáčem, Malinou, Kaprem a Bobkem. Celý švih jsem kluky brzdil a to nepočítám opravu mého defektu, které se zhostil Malina a nakonec mi v Čelákovicích ujeli, když jeli pohodu za kamionem. Prostě zpět v realitě.
  Pak přišla nenápadná pozvánka Igora na výlet do Hrubého Jeseníku, která mě ze začátku moc nelákala především kvůli své délce, ale po ujištění Maliny, že je to vlastně blíž než je psáno jsem vyrazil. Ve finále se nás sešlo opravdu hodně a byl to výborný den a jsem za něj rád. Ukázalo se, že Kubajz celou zimu makal, odtáhnul nám celý úsek Nymburk – Praha proti ne větru, ale vichru, prostě jako z jiné planety. Viděl jsem spoustu lidí, kteří byli v zimě zalezlí, ale s tratí bojovali.
  V dubnu jsem si ještě vychutnal výlet na Ještěd, který byl tak plný pocitů, že jsem o tom snad něco i napsal a už jen při psaní této věty si vzpomenu na koblihy paní Kaprové, které byly naprosto dokonalé a už se těším na příští rok. Ještěd mi také přinesl první zajetou dvoustovku v tréninku, no tréninku? Posledních 50km si nepamatuju.
  Díky těmto výletům se mi podařilo natočit na mě pěknou porci kilometrů a už jsem se prvních závodů nebál. Přišla Bášť, kde jsem ze šlapek zajel druhý nejlepší čas, s čím jsem vůbec nepočítal, prostě fajn pocit, ten pro který to dělám.
  Po Bášti jsem začal řešit jiné věci než kolo, v práci mě čekalo velké, nepříjemné překvapení, které dost ovlivnilo vše ostatní. Trénink vlastně skončil a začal jsem na závody jezdit si jen odpočinout, vyčistit hlavu. Na PRSu jsem ještě žil z kilometrů za březen, tak jsem se mohl svézt ve společnosti Kolíkáče, Johnyho, ale na dalších závodech se výpadek začal projevovat stále víc a víc. Vlastně Prosenice byl poslední závod, který jsem si užil. V Klučenicích jsem dojel poslední (nejhorší zážitek sezony), při dojezdu do cíle mi mával Kolíkáč a spol již z auta při cestě domů, v Doksech nebýt defektujícího Maliny, bych dojel taky mezi posledními prostě skončila taková ta radost pro kterou na závody jezdím.
  Květen jsem už nechal jen doběhnout. Znovu trénovat jsem začal až začátkem června, protože jsem si chtěl užít můj oblíbený závod Brdský švih. Sojovice objíždím jen tak po noční směně taky to podle toho dopadlo, ale pak se celý měsíc jen vozím na samotku, dokonce i do Kolodějí nejezdím, prostě začínám znovu. Do Brdského švihu jsem se trochu vzpamatoval, ale žádná sláva, mám ale štěstí a daří se mi usadit se ve výborné skupině s Technikem, Roškym, Mářou, Edou Pinkavou a Alánkem, velká spokojenost.
  Z Července mi utkvěly v paměti dvě události. První virtuelně jsem porazil Kuřete v časovce, virtuelně proto, protože mě jako jedinému ze všech závodníků do tratě vjelo auto, které nešlo na úzké lesní cestě předjet tak jsem ztratil dobrých dvacet vteřin a Kuře mě porazil o sedm! Sice byl po devítiměsíční pauze, ale kdy se Vám zadaří porazit takového rakeťáka? Druhá, to byla týmová časovka Spící panna, která se jela naprosto celá v monzunovém dešti, přes řeky na silnici, ale i tak se mi díky klukům podařilo zajet poprvé v mém životě časovku průměrem nad 41km/h!
  Srpen to je pro mě měsíc Krále, minulý rok mi utekl, ale tentokrát jsem nechal své starosti doma a vrhl jsem se s minimem najetých kilometrů na tento monument. Dojezd do cíle byl pro mě nejkrásnější zážitek sezóny. Kluci (Míra Zbuzek a Kolíkáč) se se mnou trápili skoro devět hodin, musel jsem si hrábnout na své absolutní dno.
  V Záři jsem si také užil práci domestika, kdy jsem vlastně celé Stodůlky jel s Divou Bárou a opravdu mě to bavilo. Velmi často jsem si vzpoměl na časy, kdy jsem takto jezdil na Diabla. Po pracovní stránce se mi stále nedařilo a kolo a má rodina byli jediné radosti tohoto období. Bohužel na závody přestaly jezdit pravidelní účastníci, kteří by mi svým přístupem, názory, povídáním, přítomností pomohli na tyto problémy nemyslet. Jen v prostoru startu a cíle šlo prohodit pár slov, ale to jádro prostě chybělo a na trati jsem byl sám úplně. Takže závody už pro mě neměly kouzlo vymazání si hlavy a získání nových zážitků. Poslední světýlko byla účast na časovce z kopce, kde jsem se mohl svézt s Quitem.
  Celou sezónu jako každý rok uzavřel POS, který taky nebyl takový jako dříve a to především díky minimální účasti šlapek. Opravdu jsem nechápal většinu nezúčastněných proč nepřijeli, tady přece nejde o to vyhrát, sám jsem i přes totální neformu, nechuť, přijel a po třech defektech dojel. Ti co přijeli si to užili, jak jsem se propadal skupinkami mohl jsem si popovídat skoro s každým. Až na místě jsem viděl, že celý závod zařídil Diablo and family, pěkně jsem byl na sebe naštvaný, že jsem přes svoje problémy neviděl okolo a nijak nepomohl….proto, jsem si řekl, že se to už nebude opakovat a minimálně s jedním závodem příští rok pomůžu minimálně na 60% ze všech činností!
  

  
  
  
• Kolíkáč – Rok 2010
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Pro mě asi nej sezóna, co jsem kdy absolvoval, podařilo se navázat na konec sezóny 2009, chytnout rytmus 2x v týdnu Koloděje a o víkendu závod, vyhýbaly se mě zdravotní komplikace, vznášel jsem se na opojné cyklistické vlně, to vše vydrželo až do konce srpna, kdy mě královsky sejmul Král Šumavy a září jsem, i díky dovolené, musel totálně vypustit, dokonce jsem ani na kolo nevlezl a zapsal si do deníčku 0 km . V říjnu jsme se ještě pokoušel naskočit zpět, což se už samozřejmě nepodařilo, a tak spíše meta 10 000 km za rok se stala mojí motivací a já se jen vozil. Ale i přes výkonnostně černý konec sezóny, musím rok 2010 osobně hodnotit velmi pozitivně. Ale začněme hezky popořádku.
  Do zimní přípravy jsem poprvé vložil běh, který mě udržoval v normální váze a hlavně nadchnul v tom, že člověk to má rychle za sebou, neřeší světlo či tmu, v mžiku je oblečen a svlečen, nemusí mazat řetěz, umývat sůl, měnit brzdové špalky apod.... A proto děkuji běhnám, hlavně Kocourovi, že jste mě dokázali tolikrát vyhecovat a za každého počasí jsme dokázali protáhnout nožky. Díky sněhové nadílce jsem oprášil i historické běžky Artis a několikrát jsme je provětrali v umrzlé stopě nejenom v Milíčovském lese, ale i na Strahově či u Kapra v Sojovicích.
  Ale kolo je kolo, Nový rok v Praze mě přitáhl ke kultovní vyjížďce na Cukrák, ve sněhu jsem si zablbl i na MTB, ale díky tuhé zimě se moc silničních kilometrů v lednu nenajelo, únor už byl lepší, pár Polabských 100veček padlo a v březnu pak přišla asi již tradiční akce Prosek-Hrubý Jeseník-Prosek, kde jsme se sešli v mohutné sestavě, všichni nadržení na první závody, cesta nazpět v protivětru a v pomoci Konrádovi mě nechutně odrovnala a já byl 2 dny na odpis a s hrůzou hleděl k dalšímu víkendu, kdy byl naplánován Ještěd. Ale nakonec to byla akce snů, která mě nakopla do jarního bláznění, heslo „A na to se napijem!“ mě ještě teď zní v uších . Nálada z Ještědu pokračovala třeba i na švihu za jazykovými skvosty směrem na Zbraslavice, byly to prostě akce, kdy se člověk může svézt bok po boku s rakeťáky typu Kapr, pokecat s nimi a užít si skupinové cyklistiky. Ani nevím proč, ale v lijáku jsem se vypravil na Jarní časovku Bášť, asi kvůli té orange partě, kterou jsem chtěl vidět zase pohromadě, 20 Šlapek se jen tak nesejde. Začaly Koloděje, které letos vstaly z popela, účasti kolem 20 kousků nebyly výjimkou, a mě se podařilo skákat v tom opojném rytmu ÚT a ČT od kostela a o víkendu závod. A k tomu ještě navíc někdy vybyl čas jen na vytočení nohou, tudíž kilometry vesele a bezbolestně naskakovaly. Na Prvním šlápnutí jsem jel nějak ustrašeně, přece jenom první závod v sezóně ve velkém balíku, chyběla větší odvaha se probojovat do předních linií a tak mi to zákonitě ujelo . Sázavák to byla oslava Posázaví, poprvé s říčanským ředitelem Fandou v balíku a před Sázavou dokonce na špici, kdy táhneme ty nabušený zvířata středočeské amatérské cyklistiky, na to se nezapomíná. Dojetřice byly sice nad moje síly, ale pak až do cíle s vrchním directorem Endurainingu a dokonce kvalitní spurt, ale tam mi to sedí, z toho kopce před Úvaly, to je krása. Větrná DA-BA Prosenice mě oddělila od čela hned po prvním kopci, ale nakonec jsem dojel s Technikem a Léňou a Kajmanovi jsme rozjížděli spurt. A přišel další závod „náš“ Šlap okolo Slap, kde jsem si znovu užíval pocit jet v grupě s orange, bohužel závěr se nepovedl, do cíle jsme se spíše zkřečovaně doplazil, než dojel. Další DA-BA hromaďák v Kamýku nad Vltavou jsem bral jako dobrou přípravu na jeden z prvních vrcholů sezóny Mamut Tour. I když to spojení vrchol sezóny je hodně ošidné, v mém případě si až zpětně, většinou v této anketě, ujasňuji, co bylo vlastně vrcholem . A Mamut můžu říci, že jedním z vrcholů byl, průměr přes 31km/h., celý závod s týmovým spolubojovníkem RiCem, toho si člověk musí vážit. A navíc i setkání s mimopražskými Šlapkami, to dodává maratonům zvláštní příchuť. Stále se dařilo držet víkendový závodní rytmus i díky dalšímu závodu DA-BA Klučenice, kde jsme se pěkně svezli hlavně s Roškym a Mirkem, konkurence moc nebyla a tak jsme i chvílemi tvořili závod . A pak přišly legendami opředené Praha-Doksy, letos trochu upravená trasa bez Řepína, ale za to s Hostínem, kde jsem odpojen od čela, ale pak se utvořila sympatická grupa i se zvučnými jmény typu Eda Pinkava či Venca Cafourek, ale hlavně i s Léňou, Bobkem a Roškym. Cílový spurt mi po mnoha letech konečně vychází a vyhrávám tuto skupiny, možná jeden další z vrchůlků sezóny. Polabská rovina aneb Sojovice-Mečeříž mi přinesla další zdolanou metu, uvisel jsem balík až do cíle a málem 100km jsme proletěli 40km/h. A série 53x11 měla pokračovaní, v pekelném vedru jsme zdolávali procenta sklonu na Sudety Tour, tam jsem bohužel moc nenašel stejně naladěného týmového soukmenovce, i když v úplném závěru se podařilo dojet Dreamera a spolu to domlátit na Bišík. V týdnu při vytočení nohou nás napadla hříšná myšlenka, zopakovat po letech Zlaťák a vyklubala se z toho další nezapomenutelná událost. A přišel Rampušák, byl jsem hodně natěšený, ale můj předzávodní zdravotní stav byl tragický, v pátek ráno jsem prodával startovné, a loučil se se Šerlichem a jinými lahůdkami. Nakonec ale usedám ke Quitovi do auta a na jeho popud praktikuji česnekovou léčbu, která mě zázračně dává do kupy a já si Rampa užívám s Olinem a Mirkem a dokonce i půlnoční finále s Icemanem v Herolticích. Pak jsem si zavzpomínal na Vysočinu při akci Žlebský Zubr, kde jsem pěkně vyhnil již při prvním stoupání na Seč, v dalším příjemném závodě Za pěnivou důvou jsem zase prokaučoval začátek, když se začalo jet již od prvních kilometrů oproti minulému roku. Beskyd Tour byl ve znamení tropického vedra, ale mě to po letech trápení letos sedlo a vlastně celou dobu po boku s Dreamerem a částečně i s Olinem jsme se úspěšně plazili po té vyprahlé Sahaře . Pak Kapr objevil příjemnou akci Velká cena Holých Vrchů, ale to už veškerá pozornost směřovala ke Krušnotonu. Asi nikdo ráno netušil, když jsme stáli v provazích vody na startu, že stejné provazy nás budou smáčet dalších 9 hodin. UAC podnik Kolem Posázaví mi konečně neuniknul a já skoro domací trasu si užil v luxusní společnosti za podpory Vyhupa, který podával bidony. Doubrava Vysočina Tour mi přinesla parádní zážitek, když jsme s Kaprem šli do úniku a pak již přišlo jeho veličenstvo Král Šumavy. Mě přivítal již po jedenácté v řadě, ale částečně i zdravotní problémy mě nedovolili zkusit hákovat Dreamera s Kaprem, kteří se pěkně dlouho sklouzli s čelem. Ale naše grupa s Léňou a Mirkem se nakonec ukázala jako velmi bojovná, dokázali jsme se vejít pod 9 hodin, a hlavně výkon dříče Léni mi nadlouho zůstane v paměti. Pak jsem se odmlčel, teplota, rýma, dutiny, možná i dozvuky z Krušnotona, které dorazil Král, do toho i dovolená a najednou z toho byla zářijová „nula“. Dál už to bylo jen o dopování se před zimou, užít si balíku a hromadných závodů. Naštěstí nějaký základ z celého roku zůstal a umožnil mi Halounské okruhy, Poslední šlápnutí a Po stopách POS se ctí ustát...
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Nejkrásnějším zážitkem byla vlastně celá tato sezóna, každý závod, každá vyjížďka, kde vidím orange heroes a můžu se svézt s nimi ve skupince. Z těch velkých momentů musím vypíchnout jarní švihy s Kaprem, ať už na Ještěd a nebo za jazykovými skvosty s heslem „A na to se napijem!“; tiskovku po Rampovi, kterou jsme s Icemanem dotáhli až do finále; na Beskydu, když jsme sjížděli do kempu jsme s Lacem v ukrutném lijáku, který přišel po tom tropickém dni, zalezli pod košatý strom, který nás ukryl před potoky vody a mi v objetí koukali na ty beskydské velikány a užívali si cílové pohody anebo vařící sprcha po Krušnotonu, kdy jsem tam stál snad 15 minut bez hnutí a nebo … safra zase toho bylo hodně a hodně. A i malým zázrakem je, že ta naše „sociální síť“ s názvem „Vinohradské Šlapky“ stále funguje, lidé sice odcházejí a přicházejí, odmlčují se a zase se ozývají, ale dokážeme stále udržovat to fluidum, která přináší radost a sílu do běžného života. Aspoň já to tak stále cítím a bez Šlapek si již běh svého života nedokáži představit, díky!
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Nejhorší zážitek mám asi z pátku před Rampušákem, když mě nebylo úplně nejlépe a obdobně se to vyvíjelo i před Králem, který mě ale navíc dorazil zdravotně a já pak celé září abstinoval od kola. Není mi ani dobře z těch pádů, o kterých okolo sebe slyším, asi nejvíce mě bylo líto zranění RiCe, měl to skvěle rozjeté a po Mamutovi jsem se těšil na společné maratony ve skupině B…
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  „A na to se napijem!“ – Hurá na Ještěd
  „Padám podobně jako na maratonech na nejbližší travnatý úsek jak \">hruška a jsem rád, že žiju!“ – Léňa – Hurá na Ještěd
  „V pátek večer na prezenci jsem zaslechl názor, že by v Krušných horách mohl zítra někdo zavřít kohoutek. Kohoutek tam vůbec nebyl, natož aby ho někdo přivíral. To na okraj k počasí. Kdo tam byl, nemusí nic číst. Kdo nebyl, tak jednou až bude celosvětová povodeň, nebudou auta a bude se jezdit jen na kole, má smůlu - nebude mít natrénováno.“– Malina – Krušnoton
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  Z fotek jsem rád, že jsme založili šlapkovskou fotogalerii foto, kde může kdokoliv ze členů přidat foto v kvalitním rozlišení. Fotek bylo mraky, většinou ty nej se staly i fotkami týdne…
  Mě se líbí třeba takový Kapr v rouše beránčím nebo když jsme v oranžové sestavě táhli Sázaváka nebo \">Šemík ve stoupání na Zlaťák nebo …
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Reportů nebylo tolik jako v minulých letech, což mě osobně mrzí, ale i tak jsme se nenudili a bylo co „číst“. Jsem rád, že vyplavali na povrch i další repotéři jako je Kocour či Kajman, Léňa potvrzoval svoji nejenom cyklistickou aktivitu, prostě si rád počtu cokoliv zajímavého, co se zjeví na našem webu. Protože bez reportů by web nežil … a jaký byl nejlepší? Dlouho jsem vybíral, je to hodně těžké, vybral jsem nakonec tři, které mi utkvěly v paměti:
  Kocour – Sázaváku - Sázaváku, vydržel jsem jízdu v háku! :: Iceman – Ještěd aneb Pánové děkuji! :: Kajman - Poselství od protinožců
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Prosinec Běhny, zkouším i pár závodů a od ledna bych chtěl začít brázdit na zimáku Polabí, i když ta zima začala pěkně krutě, tak doufám, že se co nejdříve vyřádí. Prvním postupným cílem je přežít březnový Hrubý Jeseník a Ještěd, tzn. najezdit toliko hodin, aby mě to úplně nesejmulo, a pak nějaké jazykové skvosty, a to už se budou blížit Koloděje a …
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Chtěl bych si užít do sytosti poslední sezónu v mladících, od roku 2012 totiž už budu kopat za dědky, vyhnout se zraněním, nemocem, virózám, rýmičkám a kašílkům, a užívat si pomerančových zadků na těch našich báječných létacích strojích.
  

  
  
  
• Aqua – Rok první
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Na sezonu jsem se hodně těšil. Celou zimu jsem se snažil poctivě pracovat na kondičce-spinning, plavání a občas i běh. S velkými očekáváními jsem přijel na první závody-Břeclavský kanec. Tady jsem viděl poprvé Yettiho ve výrazném dresu Vinohradských šlapek – libil se mi a řekl jsem si, že se musím podívat na avizované webové stránky. Když jsem zjistil, že klub je otevřený i pro cyklisty – nadšence (závodník je nepatřičné zveličování skutečnosti) neváhal jsem a stal jsem se také Vinohradskou šlapkou. Celou sezonu v podstatě utajenou, protože v dresu to vyšlo až na posledním závodě –Podlesí Lavky.
  Na Břeclavském kanci jsem dojel ve své kategorii (při pohledu zpět) celkem dobře i když jsem si myslel, že to bude lepší. Pak už následovaly další maratony-Mamut-silnice-tam jsem poprvé viděl i další členy- a přetrpěl jsem stoupání, kdy mi můj Garmin ukazoval sklon 22%. Tam se mi zdálo, že to jede docela dobře a že se vyplatila zimní příprava. Z omylu mě vyvedl hned další maraton na horském kole-Vysočina v Novém Městě. Tam jsem trpěl a dojížděl jen pro pocit, že to nevzdám. Další maratony byly celkem výsledkově podobné- jen na Znovínu se mi jelo docela dobře a i výsledkově jsem byl celkem spokojen. A pak už přišly Dukovanské okruhy, o kterých jsem několikrát přemýšlel. Na startu jsem se opět sešel s Yettim ( což se nakonec ukázalo jako zásadní). Od startu až po vrchol u rozhledny jsme se drželi v balíku ( překvapivě a byl to i krásný pocit) a pak z kopce nám to odjelo. Jel jsem pod vedením zkušeného Yettiho a zažil jsem poprvé spolupráci-fantazie. Odpolední časovka byla i přes vynaložené úsilí jen takovým pěkným zakončením dne.Tento závod hodnotím nejvýše. No a pak přišla Vysočina Dobrava tour. Mám dojem, že jak je v názvu slovo Vysočina, tak to není pro mě. Profilem i vzdáleností nijak extrémní. Bylo celkem teplo a od 85km jsem bojoval víc než s tratí s nedostatkem pití a křečemi. Tohle rozjetí před Králem Šumavy mi tak nabouralo sebevědomí, že jsem se přehlásil z trasy 200km na 150km. Král Šumavy je kultovní maraton s ojedinělou atmosférou. Letos se mi líbil, litoval jsem, že jsem změnil trať. A pak už jen zakončení sezony na testu Podlesí Lavky.
  Při pohledu zpět hodnotím sezonu jako dobrou, vstupoval jsem do ní s větším očekáváním, realita je vždy trochu jiná.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Nejkrásnější zážitek sezony je letošní návštěva Tour de France a s ní spojené ježdění na různé Coly ve Francii.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Nejhorší zážitky jsou dva už výše uvedené závody se jménem Vysočina v názvu.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  Nejvíc se mi líbil report-už nevím od koho- ve kterém píše autor-volná citace: Rober Bakalář - Dělám si poznámku-Cadel Evans ztrácí- to zažívám opakovaně a to mám společné s minulým mistrem světa
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  nemám favorita, líbil se mi Kapr v dresu mistra republiky
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Každý, kde se podělí o své niterné pocity má můj obdiv
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Zimní příprava je podobná té loňské, jen se snažím zařazovat intervaly a vše provozovat se vyšší tepové frekvenci.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  V příštím roce bych chtěl opět jezdit maratony jako letos s minimálně stejnými výsledky-teď jsem přesvědčen, že to bude určitě lepší.

  
  
  
• Balu – Moje první sezona mezi Šlapkami
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Byl to můj první rok mezi Vinohradskými Šlapkami. Absolovoval jsem 15 závodu, což jse mi nikdy v minulosti nepovedlo, vždycky to byly tak max 2 závody Byla trošku trošku pro mě divoká sezona, asi, že byla pro mě první.Jeden závod jsem musel vzdát, v polovině, což bzl Vácalvický krpál, skrze celkové vyčerpání a do závodu v Odolený vodě jsem na startu zjistil, že mi odešel ořech na přehazovačce, tudýž jsem ujel asi 20 m.Na Pražský 50 jsem spolu s dalšíma lidma zabloudil a závod si prodloužil o dalších 20 km, v Karlových Varech jsem při závodě pro změnu ztratil čip a na konec jsem na Králi šuamvy jsem na trase 105 km šel podledních 30 pěšky, protože jsem při jednom sjezdu jsem si při snaášení kole přes kameny natáh vazy v levým koleni.
  A nadruhou stranu jsem mi z mýho pohledu podařil zajet na mé poměry skvěle Ještědskou 50, což je nejtěžší padesátka v ČR.
  A to nejlepší na konec poznal spoustu nových supr lidí.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Jako vždycky Král Šumavy a pak Jěštěd. kde sice strašně hnusný počasí a byl to můj absolutně nejlepsí závod.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Nejhorší zážitek určitě je, když jsem při jednom výjezdu v srpnu na bike do Harrachova na místních parkoviští pro auta z nepochopitelných důvodů srazil závoru pro auta, tím jsem si pěkně rozsekla levý koleno a doktor mi pak hrozil operací kolene, což mi znamenalo pro mě konec sezony.Ale naštestí jsem za dalších 14 dnů už seděl zas na kole.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  Bylo jich hodně, ale těžko nějakou teď vyberu.
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  Asi fotka účtu z valný hromady, ta byla dost výmluvná. foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Nejlepší report napsal Scalpy ze závodu Trans Brody, dlouho jsem se tak nenasmál. report
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Moje zimní příprava probíha pod dohledem Miloše Krejčího, což znamená posilovna, spinning, běh, a běh na lyžích.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Určitě o mnoho vylepšit svá umístění na některých závodech, pak absolvovat v létě maraton Salzkammergut Trophy 2011 a nejvyšší cíl ten se netýká cyklistiky a to je výstup v září na Mont Blanc.

  
  
  
• Robin – Už pátá?
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Byla to už moje pátá ve Šlapkách. Za nijak zkušenýho jezdce se nepovažuju, ale nějakou dobu už jsem na kole strávil, takže si klidně dovolim bilancovat. Po tý loňský spackaný jsem přes zimu rozhejbal nohy a mohl zas sednout na kolo. Těch kilometrů letos bylo tak akorát - žádný násilí a co jsem si odjel, bylo s radostí. Až na pár výjimek.. Ale na druhou stranu - když už to má člověk za sebou a přežil to bez zdravotní újmy je to jen další cenná zkušenost. Toliko bilanc.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Jednoznačně radost z karboňáka od Lemonda a podruhé radost, když mi ho Kuře seřídil na tělo. Jojo, na SKS se to projevilo
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Houštec.. Ten závod je pro mě zakletej.. Vloni jsem přetrh řetěz a letos? Už jste někdy někdo píchnul dvakrát za závod a to ještě podruhý tak, že byla o ráfek procvaklá duše na dvou místech a dojdou vám záplaty?? Hodina pumpování, hledání děr, nadávání, pak i žebrání o lepení či duši..
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  Těsně před startem přestává pršet, teplotka příjemná a sem tam vykoukne sluníčko jako kdyby říkalo: po tom všem si tu? tak si to užij! :)
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  Čtrnáctej listopad a jen jeden zimák?
  foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Malinův Krušnoton. Byl jsem tam, ale tak vtipný se mi to nezdálo..
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Pořídil jsem válce a (snad) je nenechám zahálet. Taky naběhat něco musim, protože jsem se přihlásil na dubnový půlmaraton, takže pro jeho důstojné absolvování je to nezbytnost
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Běžecky bych rád tu půlku za hodinu pade, cyklisticky absolvovat takový ty srdcový záležitosti - bášť, doxy, sks, snad i krále.. Hlavně si ale neublížit a jezdit pro radost

  
  
  
• Honzis – 89závodů ...
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Musím být spokojený, 89závodů se těžko podaří zopáknout, viz článek. Něco se podařilo slušně zaběhnout, něco slušně zajet, jenom ty biky zase bída, snad krom Winter Brd. Byl jsem vidět v úvodu Krále Šumavy, chvilku na Rampušákovi, na POSu.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Půlmaraton Pardubice za 1:18:50hod. Na kole asi jarních 305km do Bíteše a zpět.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Drahý biky - foťák na Drásalovi, mobil na Manitou. Na silnici defekt na Rampušákovi a polej drát na ŠoSu
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  bylo toho víc
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  Rozhodně Dreamer na Rampušákovi s narvanýma kapsama. To nemělo chybu! Dreamer
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Malina-Krušnoton
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Jako obvykle něco naběhám, k tomu závody. Když to jde vyrazím na silničku, jenže tahle zima je fakt strašná. Leden dávám volnější, nehrotím to, sezóna bude zase doufám hodně dlouhá, takže razím heslo čím dýl začnu tím dýl skončím.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Navázat na slušné běžecké výsledky, možná zkusím maraton pod 3 v březnu v Plzni. Pak samo vrchy a zkusit vylepšit mistrák na Černé hoře. Na kole klasicky nějakej maraton s důrazem na Beskyda, UAC se uvidí podle formy, snad Glockner. Na biku bez větších ambicí Sudety, možná Drásal, podle času. Akorát můj Gary je už ve stavu „na vodpis“.

  
  
  
• Rainy – NESEZÓNA
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  nemám žádné hodnocení, neboť to nebyla sezóna, ale pouze období mezi dvěma zimami
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  když jsem se po několika měsících posadil na kolo a vyjel s Lacem na vyjížďku
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  organizace ŠOS a riskantní chování jezdců prvního balíku z pohledu zaváděcího vozidla
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  nemohu hodnotit
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  nemohu hodnotit
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  nemohu hodnotit
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  začal jsem od ledna pravidelným spinningem, posilovnou jednou týdně, pokud počasí dovolí, tak vyjedu.
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  být u toho

  
  
  
• Bonzo – Anketa 2010
  
  

  1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
  Sezónu 2010 hodnotím jako velice zdařilou a krásnou. Byla to má první na kole, mezi šlapkami i závodní. Zajel jsem si pár závodů, najel pár kilometrů a poznal jaká že dřina ta cyklistika je.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
  Každý kilometr, každé otočení pedálem. Cyklistika je opravdu úžasná. Ale když je léto, slunce svítí a obloha bez mraků a člověk může na kole křižovat krajinou je to ještě lepší.
  Vybavuje se mi Pečeká 100. Bylo fakt horko, slunce pražilo, já tři bidony - třetí na zádech (nakonec se hodil)
  Vybavuje se mi Žlebský Zubr, kde se mi jelo fakt dobře, dobrá forma, dobrá rychlost, dobrej závod.
  Vybavuje se mi Tour de Zeleňák kdy jsem si dal rychlostní rekord v průměrné rychlosti.
  Vybavuje se mi nečekané třetí místo v kategorii na domácím závodu Českobrodská časovka.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
  Když brácha při vyjížďce hradeckým údolím, možná i přímo v Hradci si líznul mého zadního kola a šel na zem. Přistání v té rychlosti na vozovku si nedokážu představit. Jeli jsme ve skupině asi čtyřech lidí. Já jsem jel druhý a brácha hned za mnou. První cyklista mi naznačil díru v pravo, ale on to nebyl jeden výmol, ale komplet špatný povrch vozovky. Šel jsem trochu na brzdy, stáčím mírnou levou a v tom okamžiku cítím, jak mi do zadního kola něco narazilo. Ohlížím se a vidím bráchu jak jde k zemi. Takhle rychle jsem snad nikdy nezastal, kolo zahazuju do škarpy, běžím k bráchovi a ptám se jestli je dobrej ... a on mi odpovídá jestli je kolo v cajku :) to se mi ulevilo ... Nic vážnějšího se mu nestalo. Na památku si z nehody odnesl silniční lišej.
  V dalším nejhorším zážitku taky figuruje bratr. Jezdili jsme na horakách po Jizerkách. Už přesně nevím kde(někde na Jizerské magistrále) - kopec dolů, valíme to přes 50km/h a před náma křižovatka. Automaticky chceme jet rovně, ale na poslední chvíli si stihnu všimnout směrovky doleva. Volám na bráchu, který jel jak šílenec a z kopce mě předjel, aby jel doleva, musíme točit levobok. Klopíme stroje k asfaltu a snažíme se zatáčku vytočit, ale pak se zatáčka začíná nepříjemně uzavírat ... tohle nevidím dobře, ale snad to projedem - říkal jsem si. Přede mnou se bratr pokouší brzdit a zatáčku projet, to se mu ale nepovedlo ... V té rychlosti, ikdyž jsme něco stáhli brzděním, vidím bratra jak mizí ve škarpě. To byl fofr, to se ani nedá popsat. Kousek jede škarpou, kolo s nim cvičí a pak se zasekne o nějaký pařez, brácha přes řidítka, parakotoulek k zemi se rozplácne jako žába. Flokuju kousek za nehodou, volám na bráchu jestli je v pořádku a když ho vidím s úsměvem na tváři, tak se tomu taky zasměju =) K nehodě si totiž vybral opravdu vhodné místo, přistání jako do peřin, škarpa byla plná mechu a kapradí =)
  Poslední nejhorší zážitek jsou křeče na DvT.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
  Kolíkáč na Žlebském Zubrovi: \"musíme být ostražití\" (v balíku, když jsme se zakecali a poté zjišťujeme že nám skupinka poodjíždí)
  Kapr na Českobrodké časovce: \"nejdou mi tepy\" (on to zajel o minutu líp než já(2.6km), já na šrot a Kaprovi při čase 6:06 nešly tepy =)) při tomhle čase by mi taky nešly tepy, protože bych ležel v penálu :D
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
  Kdyby bratr sepsal report ze Sázaváku 2010. Když mi ten Sázavák povyprávěl, mohl jsem se smíchy potrhat. Prošitej jak deka prej nemohl dohnat bábu jedoucí na skládačce s plným košíkem z nákupu :D nebo za Sázavou ve stoupání jel tak pomalu, že chodec jdoucí po chodníku šel stejnou rychlostí vedle něj a blbě na něj koukal :D
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Snažím se trochu běhat. Do toho mě natáhnul brácha - je lepší běžec takže s ním vydržím tak 5km a končím, občas nějaký ten kilometr protočit nohy na horském nebo i silničce.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
  Dojet bez defektu Sázavák.
  Kouřimskou 50 zajet okolo 1:30:00.
  Pokud to situace dovolí a budeme zase jen dva s bráchou v kategorii, obhájet prvenství na Plaňanské časovce :D
  Pečeckou 100 zajet pod 3:00:00.
  Žlebský Zubr byl minulý rok parádní, zopakovat takový výkon by bylo skvělé.
  Doubravu Vysošinu Tour(Na webu Agra Kolín byla ve videoklipu k tomuto závodu skladba od Ozzyho Hellraiser. Já jsem si ji přejmenoval na Hellrace, pro mě byla opravdu pekelná) prostě zajet, nejlépe bez zdravotních komplikací.
  Tour de Zeleňák zajet okolo 1:25:00.
  Jde o minuty, tak jsem zvědav jak se mi povede, snad si nohy těch skoro 7000km z loňska budou pamatovat a forma také půjde nahoru.
  Rád bych i nějaký ten závod do svého kalendáře přidal, uvidíme.
  Ale jasný cíl je jezdit bez problémů, bez nehody a bez zdravotních komplikací a prostě si to na tom kole užívat.