Akce Poslední šlápnutí - POS 2006

Akce Poslední šlápnutí - POS patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2006-10-28.

Nejdelší varianta má délku 52.00 km.

Propozice :: Diskuse :: Celkové výsledky :: Cílové video :: Report z KPO

Historie: 2004 :: 2005

• Robin – POS
  
  

  POS! Závěr sezóny! Přišel čas zúročit nově nabyté zkušenosti a hodiny strávené na kole. Na start přijíždím z Nučic (cca 5 km), tak akorát roztočit nohy ale neunavit je. Pod hodinu čtyřicet to dostanu, říkám si. Je hezky (dobře to Kolíkáč domluvil), takže oproti PRSu by tu zlepšení být mohlo. Trasa je ale o dva kilometry delší... No nic, je tu start. Zpočátku se jede celkem zvolna, nemám tedy problém se udržet ve vedoucím balíku. Na sjezdu do Tachlovic se už ale maká naplno a za odbočkou už na ty chrty nemám... Makej vole, povzbuzuju se, ale to už vidím kousek před sebou další odpadlíky z balíku - Jestřába, Rainyho a Matese. Mates po chvilce odpadá - nemá roztočený nohy, ale já se udržel. Stále ve trojici, tempo neklesá, střídání funguje, dokonce se i kecá. V závěru třetího kola na mě přišla krize - nohy dobrý, ale plíce nějak nestíhali, takže jsem mlčel a jen funěl... Dobrý, krize je pryč, v závěru čtvrtého kola jsme si vyzkoušeli, jaké to je být vítěz :D a hurá do závěrečného okruhu. Ve stoupání z Kuchaře koukám na budík - 1:36:00 SUPER! Ale ještě musim makat. To už s náma jel i Diablo (od Tachlovic), ale chlapcům se už spěchat nechtělo. Flákali to dvaadvacet-třiadvacet a kecali. Takhle to nestihnu! Du do čela a dřu proti větřikovi alespoň pětadvacet. Poslední zatáčka, netakticky jí jedu vnějškem, secvakávám to na nějakou patnáctku-čtrnáctku a stoupám si. Nemám šanci uspět, ale co. Rvu to jako blázen, nohy řvou dost! a nějakých padesát metrů před cílem se přeze mě převalili Jestřáb s Diablem. Výsledných 1:38:17 je pro mě bomba, ještě jednou dík Rainymu a Jestřábovi.

  
  
  
• Mirek – Bylo nás pět
  
  

  Poslední šlápnutí, závod, který se už stává tradičním zakončením silniční sezony, kde však jde hlavně o setkání bezva party lidí a o atmosféru, než o výsledky. Ne že by se na trati nebojovalo z plných sil, ale není to nejdůležitější.
  V sobotu 28.10. ráno mě mokrá silnice utvrdila v tom, že bude lepší jet na start autem. Docela jsem byl rád, alespoň jsem měl sám pro sebe jakousi omluvu pro mojí lenost. Přece jen už je konec sezony a chuť k ježdění není taková, jako na jaře. Ke kolu jsem do auta naložil i koště a zamířil nejprve do pověstné Kolbabovy zatáčky zamést zbytek štěrku, co tam ještě zbyl po jeho pádu. Tam potkávám Souseda s Indurainem, taky s nářadím, za deset minut máme hotovo a jedeme k sokolovně, kde nám Diablo naplánoval sraz. Samozřejmě jsme tam sami, ostatní jsou v Kuchaři . Pak už na kole míříme na kolech do Kuchaře, tam potkáváme další a jedeme na start. Kolíkáč ještě všem říká důležité organizační věci (kde je cíl, který se na poslední chvíli změnil a každý ať si změří čas, který pak v cíli nahlásí, prostě organizace skoro jak na TdF, hlavně jezdci KPO jsou z toho paf ) a pak už je odstartováno.
  První kolo jedeme celkem v poklidném tempu a to mi vyhovuje, potřebuju se trocho rozjet, kdyby se jela krev hned od startu, tak bych mohl taky odpadnout. Párkrát se taky objevuju na špici, ale hlavně si hlídám dva největší favority, Vítka a Vyhupa, aby mi neodjeli ve chvíli, kdy já se poflakuju na konci skupiny. Na konci prvního kola a celé druhé kolo už se ale tempo podstatně zvyšuje a na čele nás začíná pomalu ubývat. Jede si mi celkem dobře, žádná krize a docela si to užívám. Ve třetím kole už nás vepředu (z)bylo pět. Bajza Petr, Jirsák Čeněk, Bejval Antonín, Kemlink Eda a Zilvar z chudobince . Ale ne, to jsme trochu někde jinde. Se mnou tam byli Hynault, Kolíkáč a "překvapivě" i Vyhup a Vítek. Třetí kolo trochu zvolňujeme, trochu odpočíváme a posloucháme neustálé Kolíkáčovi poznámky. Kde on na to bere energii? Ať jedeme v klidu, nebo naplno v kopci, neustále do toho musí kecat .
  V konci třetího kola ve stoupání k Vysokému Újezdu nám trochu poodjíždí Vítek, ne že by nějak drtivě nastoupil, ale nikdo z nás se nemá k tomu ho dojíždět. Na vrcholu stoupání je Kolíkáč trochu nervózní a ptá se Vyhupa, jestli bysme ho neměli sjet. Vyhup je naprosto v klidu a odpovídá: "Jen ho nech, je mladý, tak ať si trochu užije" A tak celé čtvrté kolo pokračujeme se stometrovou ztrátou za ním. Docela střídáme, tím se hodně ušetří síly a hlídáme si odstup. Sám bych ho určitě nedojel. V předposledním stoupání k cíli ztrátu pomaličku snižujeme, před vrcholem trochu zrychluji, dojíždím smějícího se Vítka, je mu jasné, že jsme ho schválně nechali jet o samotě a zkoušíme zbývající trojici odjet, ale tam to jistí Vyhup, nedávají nám šanci a tak v pěti pokračujeme v posledním kole. Ve sjezdu jedeme docela pomalu a připravujeme se na závěrečné rozhodující kilometry. V lesíku před Kuchaří, v místech předchozího cíle, ještě zkouším nastoupit a skupinku trochu potrhat. Přeci jen pět lidí do spurtu je pořád hodně. Lepší jsou tak tři, to už je bedna jistá . Dělám si trochu náskok, ale jedu sám, to nemám šanci. Po chvilce ke mně ještě dojel Vítek, máme tak dvacetimetrový náskok, ale za námi to opět rozjíždí Vyhup a spol. a my už nemáme síly ujet a tak ve vesnici jsme opět v pěti.
  Za Kuchaří už je pravděpodobné, že se bude rozhodovat ve spurtu, jedeme ve skupince a dávám si pozor, aby někdo nenastoupil a neujel. Před závodem jsem měl plán, že bych před koncem nastoupil v té poslední ostré levotočivé zatáčce asi 300 metrů před cílem, ta když se projede po vnitřním okraji, tak by se nechal získat nějaký náskok, ale teď už si moc nevěřím a čekám, co vymyslí ostatní. Do zatáčky vjíždím na druhém místě, těsně za Vítkem, čekám, kdy za to vezme, ale nic se neděje. Jsme za zatáčkou, nikdo se k ničemu nemá, pořád jedeme, jakoby jsme měli jet ještě jedno kolo. Z toho jsem docela zmatený, copak nechce nikdo vyhrát? Řadím tedy těžší převod a vyrážím dopředu, jedu co můžu, rudo před očima a čekám, kdy mě někdo předjede. Pořád nic, ohlížím se a mám tak 20 metrů náskok. Paráda, ještě párkrát z posledních sil šlápnu do pedálů, nohy mám úplně tuhé a setrvačností projíždím cílem. Tak to bych nečekal, před startem bych byl rád, kdybych obhájil třetí místo, ale že bych porazil i dva největší favority, to bych nečekal.
  Po dojetí všech účastníků se přesouváme do sokolovny ve Vysokém Újezdu, kde je vyhlášení výsledků, každý dostal na památku moc pěkný diplom (díky Sousede) a já i putovní pohár, který však budu muset na jaře vrátit, protože s mojí obvyklou mizernou jarní formou nebude šanci vítězství zopakovat. Ještě ke změnám trati, místo startu je celkem jedno, kde bude, stejně jsme do prvního sjezdu najížděli všichni společně, ale místo cíle je vybráno perfektně. Je na vrcholu táhlého stoupání, minimální provoz, spousta místa vedle cíle na parkování, díky za ten nápad, určitě to závodu prospělo. Tak už teď se těším na jaro na PRS 2007, ať už to bude oficiální závod, nebo opět taková pohodová akce jako teď. Kvůli těmto krásným zážitkům stojí za to jezdit na kole.

  
  
  
• Strejda – PoS jak ma bejt
  
  

  Na PoS jsem vyrazel s naprosto jasnou predstavou - predvest, co to je opravdovy zberak. Pred startem mne hodne potesilo, ze prijel s nami zazavodit muj stary znamy Honza Sagl. Doufam, ze to nebylo naposledy. Mimochodem, Honza kdyz se otocil ke mne zady, obleceny do cyklistickeho, hned mne svym dlouhym sedivym culikem pripomnel Petara Jintrovice, spolubojivnika z UACu. Ale je tu start, vyrazim posledni a koukam, koho bych to dneska mohl sebrat. A jasne, je to Indurain. Chvili se po nas jeste ohlizi Adam, ale nakonec nase vyrovnane tempo mu nesedi, a odjizdi nam. Chvili po startu, co to vidi me bystre oko? Neni to samotny Jintrovic? Nu je to Jintrovic, a navic je to se Zuzkou Denigerovou! Predjizdi a rika neco ve smyslu, ze tomuhle rikas tempo? Ciste ze zvyku se to se mnou skublo (to vite, dlouhe hodiny spolupraci v UACi delaji svoje), ale ovladl jsem se a jedeme dal s Indurainem. Vzdy na konci kolecka u cilove rovinky na nas ceka Adam, ktery zase vzdy vystreli, az dorazime a mizi v dalce. Indurain se stezue na co se da (nohy, plice, zadek, kompurter), ale slape dal a dal. Statecne. Na konci ctvrteho kolecka ale rika, ze uz se toho vzdava. Tak pokracuji s Adamem, ktery se k nam zase pripojil. A uz se to jede az do cile. Pak vyrazim do mista startu pro auto, a hele, vidim dojizdet Induraina. Rozmyslel si to a prece odjel cely. Anebo to byl jen takovy trik, jak se mne zbavit? Sokolovna, vyhlaseni, nadherne pocasi (ktere se totalne zkazi uz tentyz vecer). Zaver sezony proste jak ma bejt.

  
  
  
• Kolíkáč – Šlapky a hosté, DÍKY !
  
  

  Šlapky a hosté, DÍKY !
  Před každou akcí Šlapek, před každou novou sezonou v mojí mysli probíhají negativní myšlenkové pochody o tom, jak se to začne všechno hroutit jak domeček z karet, přestane se jezdit na závody, klesne účast, skončí ta báječná kamarádská atmosféra ... Měl jsem to i tentokrát před PRSem, ale nakonec po mých zmatcích se startem a cílem vše dopadlo nad očekávaní výborně, dokonce si myslím, že nejlépe, co se kdy PRS a POS jel. Zase jsme posunuli laťku výš, jak počtem účastníků a jejich výkony, tak i s vyhlášením výsledků, včetně diplomů. No prostě zážiteček !!
  Do samotného závodu jsem nastupoval s příslibem Vyhupa, který prohlásil, že POS pojede jedině za předpokladu, že já pojedu na vítězství Tomu jsem se tiše smál, ale co se pak událo na trati, to byla parádní cyklistická óda. Hned po startu se na čele usadili borci z KPO a navzdory předstartovním slibům o poklidných 2-3 okruzích, roztočili solidní tempo, které pěkně provětralo naše tepáky. Jsem si tak říkal, nooo jestli toto udrží a já uvisím, tak to bude zázrak. Sjezd ke Kolbabově zatáčce se svištěl taky na plný kule, žádná možnost se trochu občerstvit, stále jedeme min. v 10 lidech, Soused s Gejzou jsou velmi aktivní, vjíždíme do druhého okruhu a na špici jde Vítek s Mirkem a naskakuje díra, já stále nalepen za Vyhupem, který zrychluje a před Vysokým Újezdem už jsme zase po kupě, nestačím se dívat dozadu, ale zdá se mi, že pár lidí už nevisí.
  Sjezd trochu flákáme, a tak nás zezadu dojíždí kluci z KPO, aby pak za Tachlovicemi definitivně odpadli. V čelní skupince tedy Vítek, Vyhup, Mirek, Hynault a já, točíme stále solidní tempo, o které se hlavně starají první tři jmenovaní, já s Hynaultem tiše trpíme v závětří . Je paráda sledovat Hynaulta, vždy se zdá, že nás opustí nebo co, prostě mu naskočí díra, dře sám, ale za chvilku je zase zvesela u nás, nevím, on je asi masochista . To já nenechávám nic náhodě a využívám každého závětří, však našetřené síly se budou hodit. V předposledním okruhu se urval Vítek a jel tak 100 metrů před námi a my jsme kontrolovali situaci, no byla to paráda, prostě jak někde na TdF, když dostanou pokyn do sluchátek, nechte ho, ten je neškodnej stejně ho před cílem sjedete... Předjíždíme taky postupně další závodníky, povzbuzujeme je, ať se za nás zaháknou.
  A je tu závěr. Vyhup mi takticky sděluje, ať už si nechám těch průpovídek a soustředím se na konec, ale mě to nedá a za Kuchařem hecuji dojetého Vítka, ať už se na to vyprdne a nechá nám pohár, že mu snad stačí ten žlutej dres z UACu apod. a on si to asi nějak vzal k srdci, schoval se za nás, a je tu poslední zatáčka a pak už jen mírné stoupání k cíli, stále přemýšlím, že to švihnu zleva v tý zatáčce, ale jsem uzavřen u pravé straně silnice, tááák pojďme do toho, ale než se stačím rozkoukat, je Mirek asi 10 metrů před námi, stále čekám atak Vyhupa a Vítka, ale slyším jen Vyhupovo: "tak jeď !!" No jo jedu, ale už to moc nejde, navíc mám nějaký moc lehký převod, Mirek zvyšuje náskok každým šlápnutím, no jo pohár se veze zase mimo Prahu Tak gratuluji !