V sobotu ráno, po noční bouřce, bylo zataženo a mlha. Při cestě na závod se začalo ukazovat lepší počasí a na startu bylo už sluníčko, i když bylo celkem chladno a docela foukal vítr.
Hned na parkovišti jsem se potkal Yettim. Trošku jsme se rozjezdili a šli na start. Startovaly dvě kategorie společně V1 a V2 na dva okruhy s převýšením 311m na každém.
Po startu se jelo celkem přijatelně, v pohodě se udržel celý balík pohromadě a i druhé stoupání od hráze Dalešické přehrady se jelo pohromadě. V tomto okamžiku byl průměr okolo 38. Potom v odbočení v Kramolíně se najednou prudce zrychlilo na 45km/h a kopec k rozhledně Babylon se jel v podobném rychlém tempu . V toto kopci jsem začal couvat a vrcholu stoupání jsem měl ztrátu cca 20vteřin. Dojel mě Yetti. Z kopce jsme chytili trošku větší díru a začali jet sami.A potom už mě Zetti dirigoval a vyučoval z taktiky. Postupně jsme na sebe nabalovali odpadlíky,někteří odpadli ale dva zůstali a objeli s námi prakticky celý závod. Bouhužel jeden střídat neuměl a v jednom okamžiku mě málem poslal k zemi, druhý střídat moc nechtěl .
Ve druhém okruhu při sjezdu přes Hadcovou step Yetti riskantním průjezdem zatáčky (podle mě) získal první náskok a zavelel tak ke konečné části závodu. Tento únik jsem ještě sjel v následujícím kopci na začátku, ale pak se nohy sněžného muže opřely do pedálů netušenou silou. Chvilku jsem se snažil uviset, ale ďábelské tempo a kvapík nohou byl nad mé síly. Závěrečná „rovinka“ do mírného kopce byla celkem v pohodě (normálně při vyjížďkách se zde hrozně trápím).
Musím říci, že se mi závod moc líbil a i jízda s Yettim pro mě byla něco nového a ještě teď ve mně přetrvávají pozitivní emoce.