Ráno to bylo docela zajímavé, nohy bolely po čtvrtečním běhu, naražená žebra taky, takže jsem byl rád, že jsem vůbec vstal z postele, tipoval jsem se tak na 75 let. Doma se ploužím jako mátoha a je jasný, že po týdenním výpadku to dneska bude jenom o tom se zúčastnit. No Kolíkáč je na tom hůř, ten neseděl na kole měsíc :) Má to i svoje výhody, absolutně žádnej starťák, jsem naprosto v klidu.
Po startu kecačka s Kolíkáčem na konci, před Drahlovicema si dojíždím na špici, za Drahlovicema zkouším nastoupit jako loni, ale všichni jdou po mě a pár dalších, kteří chtěli taky zkusit odjet, taky jako loni :). Takže nic, zašívám se zpátky do balíku a čekám první Housinu. Pod kopec najíždím skoro poslední v nataženém balíku, ani se to nestačilo sjet dohromady a vepředu hned někdo nastupuje. Dneska není vůle bojovat a hned na začátku kopce mi to odjíždí. Jedu stabilní tempo, abych tak nějak vyjel nahoru ne úplně mrtvej. Nahoře se bohužel sjíždíme jenom ve dvojici a za Bykoší zkoušíme sjíždět skupinu asi 20s před námi. Teď lituju, že jsem ten kopec najížděl vzadu, ty vteřiny ztráty pod kopcem teď mrzí. U Koněprus je jasný, že je nesjedeme, takže svěšuju a čekám grupu za námi. Groupe Kolíkáč je tu za chvíli a asi ve dvanácti lidech jedeme, no spíš nejedeme, dál. Kopec v Litni pohoda a až ve druhém kole na rovině na Osov se trochu jede kolotoč, ale takovej výletní. To loni to bylo jinačí tempo, to jsem se bál chvíle, kdy se na mě dostane špice a i v háku jsem si dával. Druhou Housinu očekávám peklo, ale hned na začátku kopce jdu dopředu a jedu si svoje. Před horizontem ještě přikládám pod kotel a výsledek je, že nás zbylo jenom šest.
Je tu i Kolíkáč, famózní výkon po měsíční pauze!!! Za Bykoší v tom magnetu jede tempo Milan Procházka z Vetasu a tak přicházíme o další dva borce. Sjezd do Litně celkem střídáme, kopec v Litni taky přežívám dobře, akorát škoda Kolíkáče, ten tam zůstal, no ale do cíle už je to pár kilometrů, to už nějak domotá. Ještě dojíždíme dva lidi, za Skuhrovem už jedeme jenom tempo, aby nás nikdo nedojel, nikdo nenastupuje. Cílovej kopec visím na třetím místě, nejedu úplnou podlahu a tak na čtyřstovce dávám velkou a začínám spurtovat. No když vyjedeme ze zatáčky a do cíle je ještě moc daleko, tak si nadávám do debilů, že jsem začal moc brzy, ale 200m před cílem mám dostatečný náskok na ty za mnou a můžu to už v klidu dojet na malou.
Čas bídný, 1:46:30, loni 1:39:00. Co se dá dělat, nic lepšího se čekat nedalo, forma pryč a letos už asi nedorazí. Ale svezli jsme se s Kolíkáčem na závěr sezony pěkně, v zimě bude na co vzpomínat. Na závěr po Halounech tradiční posezení U Paviána při vyhlášení. Ani jsem se moc nevydal, tak zítřejší Tour de Brdy snad taky nějak se ctí objedu.
