Akce Časovka družstev Spící panna 2010

Akce Časovka družstev Spící panna patří do kategorie UAC. Datum: 2010-08-07.

Nejdelší varianta má délku 33.00 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto RacerGallery

Historie: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009

• Léňa – Pořádně vykoupaná panna
  
  

  Na Spící pannu jsem se přihlásil již na jaře a zejména kvůli účasti Kuřete jsem nemohl chybět. Celý týden před závodem jsem spíše odpočíval, možná bych tuto regeneraci mohl nazvat válel. Menší komplikaci mi způsobil ruplý ráfek z velké ceny Holých Vrchů, ale naštěstí jsem ve sklepě měl sice mnohem těžší a již uleželý ráfek, nic mi nebránilo vyrazit společně se srdcařem Quitem do Mělníka.
  Je jasné, že se celá časovka pojede za deště, ale ani na sekundu neváhám zda-li jet, je to přeci jen týmová časovka a ta se nevzdává kvůli takové drobnosti jako je déšť. Už tak byl náš tým zdecimován odchody Alánka do důchodu, Johnyho do Finska, ještě že máme ve svém středu rakeťáka Bobka, který naše družstvo na poslední chvíli doplnil.
  Vzhledem k počasí (hustému celodennímu dešti) si trať projíždím s Kuřetem a Vítkem autem. V autě máme plno sil a elánu, plánujeme si kde pojedeme přes 50km/h, kde a jak budeme střídat prostě normální hecovačka . Docela jsem byl překvapený, že těch 33km může být tak dlouhých, sice bez kopce, ale ty potoky vody budou jistě fungovat jako dobré brzdivo, vzdávám se svého cíle jet poprvé v životě časovku průměrem nad 40km/h.
  Při oblékání do \"závodního\" déšť zeslabuje na přeháňku není tedy důvod si aspoň první kilometry neprojet. Řeším jen dilema zda-li vzít cyklistické brýle nebo civilní, beru civilní. S Bobkem, Vítkem a Kuřetem se sjíždíme do háku až ve vesnici za mostem, kde poprvé zaléhám na hrazdu a polykám kamínky, které mi Kuře stříká přímo do krku . Sůl mě nepředstavitelně pálí do očí, nejsem schopný hákovat, musím z háku a větrat se. Má viditelnost po asi třech kilometrech se dostává na hraniční hodnotu 30 cm, nechci kluky sejmout při rozjíždění vystupuju si z vláčku, mnu si oči abych aspoň něco viděl a koketují s myšlenkou jet bez brýlí (což při mých skoro šesti dioptriích je docela hazard). Ještě pár stovek metrů to zkouším, ale už jedu skoro se zavřenými očima, brýle sundávám a orientuju se podle barev.... Začíná ve mě hlodat myšlenka co tady dělám, akorát někomu ublížím, co jsem to za kokota apod.. Jedeme si ještě odložit naše promočené bundy do auta, kde si beru klíče, protože mi je jasné, že v tomto stavu dlouho nevydržím a jediný způsob jak klukům můžu pomoct je, že jim odtáhnu začátek a zbytek bude na nich. Kuře jen tak pronese větu: Bez cyklistických brýlí se v tom prostě nedá jet. Věta mi uvízne v hlavě a na poslední chvíli beru cyklobrýle a hold to risknu.
  Na start dojíždíme akorát 2min před naším startem. Jsem rozhodnutý co nejdříve odpadnout, řadím se do dvojice s Kuřetem. Mám zařazen docela těžký převod, který roztočím až na mostě, kde mě předjíždí Kuře, no asi jedu pomalu (jel jsem 44km/h).... Jedu za ním až nakonec mostu, kde nás čeká jedna ze dvou ostrých zatáček na trati, projíždím jí až krokem, tím se dostávám na chvost naší grupy a jsem velmi mile překvapen, že ty proudy co na mě jdou od kol a z nebe snáším dobře a vidím! Uleví se mi a měním své záměry, chci s klukama dojet!
  Jsme nesjetí, ale tempo držíme pravidelné, jediný brdek na trati začíná rozjíždět Kuře, kterého střídá Bobek a na horizontu má maličkost, tempo není nic moc, fouká pak ty potoky vody, prostě jedeme okolo 35km/h. Špici jedu na svých 90% nerad bych nezvládl zařazení, bohužel cestou na další špic se mi nedaří moc odpočívat, protože nejsem schopný chytit takový hák abych odpočíval, aby mi nestříkal proud vody a kamínky do obličeje, jsem už starší člověk a nemám to rád . Jediný úsek kdy si můžu odpočinout se pro mě stává cesta od špice do háku. Ze začátku se mi nejlépe jeví Bobek, který tahá nejdelší špic, Vítek mi připadá, že teprve chytá rytmus nebo přichází jako triatlonista na chuť jízdy ve skupině, Kuře mu asi dvakrát poodjede, beru za něj asi dvě špice, nechci aby se utavil, prostě se cítím v pohodě. Do obrátky nám rychlost nad 40km/h jde jen chvílemi (nesledoval jsem tachometr neustále, možná se pletu). Ještě do obrátky předjíždíme mixovaný tým HSK a našich borců. Kuře asi na patnáctém kilometrů něco zahlásí o krvi, pochopil jsem z toho, že jede krev (pozdější průběh závodu mi spíš tuto verzi vyvrací).
  Cesta na obrátku byla dlouhá, ale snesitelná, začal jsem se těšit na druhou oranž skupinu ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> . Jenomže Kuře přiložil pod kotlem, vítr už taky moc nezlobil, prostě se málokdy jelo pod 40km/h, spíš kolem 45. Začínám mít problémy a pár šipcí vynechávám nebo jen projíždím, už jen dostat se na špic mě dost bolí, jsem jasně nejslabší článek. Vždy když jdu na špic si zkontroluju rychlost a tu držím, spadne-li o chloupek střídám, nejlépe se mi jede za Vítkem, který je přeci jen z kluků nejvyšší, ale díky mým vynechaným špicím jedu nejčastěji za Kuřetem a to je boj. Točím svou frekvenci kolem 110 až 120 ot/m, což se Kuřeti moc nelíbí a pořád mi říká ať si hodím těžší. Asi na dvacátém km tedy zkouším jet frekvencí 85 až 90 na težší převod, mám problémy při odstřídávání a nedaří se mi ani držet rychlost na špici, po pár kilometrech jsem pěkně zataženej, vracím se ke svému kolotoči a trvá mi minimálně další 2km než do nohou dostanu nějakou sílu, ale to už se blížíme k cíly a Kuře z pekla dělá peklo na druhou, už ho nestačí hákovat snad nikdo, déšť se změnil v průtrž mračen, jsem rád, že visím, na špic nemám ani náhodou, sotva vnímám jak nám Kuře poodjíždí a musí čekat..... Posledních pět kilometrů jsem na špici tak jednou. V nájezdu na most v Mělníku už vím, že s kluky dojedu a těším se na cílový kopeček. Hned na jeho začátku házím malou, tím sjíždím dost značně lámajícího Bobka, ale bohužel díky minimální viditelnosti vjíždím do díry, která mi prořízne zadní plášť, který je v cukuletu prázdný.
  Do cíle dojíždím na ráfku a jsem rád, že jsem se s kluky dojel, sice jako nejslabší, ale padáka mi nedali . Nakonec z toho byl průměr přes 41km/h, super cíl splněn, být sucho mohlo to dopadnout ještě lépe. Kuře se zlepšuje každým týdnem, Bobek je stále rakeťák, Vítek je výbornej, moc jsem si to užil.
  
  

  
  
  
• Bigmig – Aquačasovka družstev
  
  

  report